Červenec 2011

Feministické komiksy a ekologické pohřby

22. července 2011 v 11:09 | ER
Tui je spoluzakladatelka zinového a komiksového distra Cherry Bomb Comics, který svého času v novozélandském Aucklandu patřil k alternativním uměleckým a feministickým prostorům. Dnes už je jen na internetu, a Tui se věnuje i jiným věcem. Rozhovor tedy skáče od tématu k tématu - je o CherryBomb, ale i o ekologických pohřbech, kterými se Tui zabývá, a o feministické výchově její dcery.
Můžeš říct něco o obchodu, jak jste přišly na ten nápad?
Začalo to asi v roce 2004, já a moje kamarádka Melissa jsme si jednou jen tak povídaly, co bychom tak mohly dělat, a náhodou jsme obě přišly na ten stejný nápad. Obě jsme totiž chodily do mainstreamových komiksových obchodů a a zjišťovaly, že většina komiksů je cílená na muže a že tam sotva narazíš na něco, co by zajímalo ženy. Ale obě jsme četly pár fakt dobrých grafických románů jako Dharmapunks - od aucklandského autora Anta Sanga - a série Sandman, a pár dalších věcí, a říkaly jsme si: "Tyjo, s komiksama se dají dělat fakt úžasně zajímavý věci!" Jenže většinou jsou to stejně jen X-meni a další chlapská zábava. A tak jsme si řekly: "Nebylo by super mít celej obchod s komiksama, který by byly feministický a nebyly by v nich sexistický obrázky žen?" A tak jsme si řekly, proč to neudělat?! A příští týden jsme se šly podívat, jestli bychom nenašly nějaké vhodné místo, a myslely jsme si, že to půjde udělat jen, když najdeme obchod, kde by se dalo i bydlet. A den na to jedna kamarádka šla po ulici a narazila na ceduli v okně: "obchod a pokoje k pronájmu", a tak jsme tam šly a bylo to super, a majitel řekl, že se můžeme nastěhovat. Sice měli i další zájemce, ale náš nápad se jim líbil nejvíc, a tak jsme se do toho pustily. Asi tři měsíce jsme tam žily, zkoumaly terén, stavěly police a nakupovaly knihy z Ameriky a Británie. Měly jsme taky pár místních věcí, takže jsme toho měly dost k otevření obchodu. Obchod byl po zavíračce náš obývák, jen jsme zatáhly záclonu, a vyvalovaly se tam po večerech na gauči.

Slutwalk

21. července 2011 v 10:14 | slutwalk
Rádi bychom vás pozvali na pražský Slutwalk, který se uskuteční 30. 7. 2011 /sraz na Jungmannově náměstí v Praze v 15 hodin.
Jedná se o protestní průvod navazující na vlnu Slutwalks, které se uskutečnily v mnoha městech Kanady, USA, Evropy, na Novém Zélandu, v Asii a Africe, a které mnozí z vás jistě postřehli. První slutwalk proběhl v Torontu jako reakce na doporučení policisty, který se vyjádřil ve smyslu "ženy by se neměly oblékat jako děvky, pokud se nechtějí stát oběťmi".
Toto vyjádření vychází z mýtu, že sexuální násilí je záležitostí pudu a chtíče. Dává prostor ke zlehčování/omlouvání chování agresora a přesouvá vinu na oběť. Utvrzuje mylnou představu znásilnění jako aktu, který se děje v noci v temných uličkách a staví tím do nevýhodné pozice oběti sexuálních zločinů způsobených známou nebo blízkou osobu (až 80% ohlášených případů). Tento mýtus je přítomný i zde, což dosvědčují mnohé komentáře typu "mohla to čekat, když..." a poukazování na chování oběti před útokem "slušné dívky nepijou do noci". Dalším problémem v rámci obecného nahlížení sexuálního násilí je všudypřítomná nedůvěra postiženým ("vymyslela si to"), ačkoli falešná obvinění hrají v policejních statistikách jen mizivé procento.