První místo, které jsme na Novém Zélandě poznali, byla K Road - aucklandská ulice plná kaváren, subkulturních obchodů, disko klubů, nejrůznějších queer míst a taky sexshopů a prostitutek. Ty tu spolu s žebráky a lidmi čichajícími ředidlo představují typické osazenstvo tohohle bulváru hříchu.
V Aucklandu najdete spoustu různých bordelů a eskortních servisů takového toho klasického "masážního" stylu. K Road je divočejší - sem se soustřeďuje pouliční prostituce a najdete tu šlapky všech pohlaví. Jeden transgender prostitut/ka byl náš soused v levném bytovém domě - přes den pěkný maorský kluk, v noci naprosto úchvatná krasavice v minišatech a s vražedně dokonalýma nohama. Když jsme se jednou ráno potkaly ve dveřích a ona prohodila Hello Darling!, úplně se mi podlomily kolena.
Když jsem si v Aucklandu hledala práci, napadlo mě ptát se na práci prodavačky i po sexshopech. Jenže všude chtěli pouze novozélandské rezidenty, což mi připomnělo podmínky mého víza: práci povolena, nikoliv však v sexuálním průmyslu. Zdálo se tedy, že kdo a jak tady v téhle branži živí, se docela hlídá. Pátrání po tom, jak to tu funguje, přineslo zjištění, že Nový Zéland legalizoval prostituci teprve nedávno - v roce 2003 - a že zákon ošetřující tuhle profesi patří k nejbenevolentnějším na světě.
Zákon, který psaly šlapky
Průlomový zákon, jehož podobu výrazně ovlivnily organizace sdružující prostitutky a prostituty, před sedmi lety prošel parlamentem jen o pár hlasů.(Očekávalo se, že zákon neprojde, ale parlament prý ovlivnila řeč poslankyně Georginy Bayer, která sama dříve pracovala v sexuálním průmyslu a je také mimochodem první transgender poslankyní na světě.) Prostituovat se, vést bordel a žít z příjmů z prostituce tím bylo dekriminalizováno, nucená prostituce je však ilegální. Zákony, které předtím ošetřovaly tuto branži, se týkaly různých masážních salonu a eskort servisů, a de fakto prostituci umožňovaly. Sexuální pracovníci a pracovnice se ale museli registrovat u policie. Inzerování sexu za peníze, vedení nevěstinců a využívání příjmů z prostituce jiných osob bylo zakázáno a trestalo se pokutami a odnětím svobody.
Nový zákon začal rozlišovat mezi dobrovolnou a nedobrovolnou prostitucí (dokážu si ale představit případy, kdy je dost těžké tohle rozlišit), s tím, že je stále zločin někoho k sexuálním službám nutit. Práce v sexuálním průmyslu se chápe jako legitimní zaměstnání, z čehož plynou různá práva takto pracujících lidí: zaměstnanecké spory se mohou řešit za pomoci inspektorátu práce, platí tu pravidla o bezpečnosti práce (musejí se používat kondomy a hrážky pro zabránění přenosu pohlavních nemocí, jinak hrozí vysoké pokuty). Sexuální pracovníci nově mají právo odmítnout sex s klientem z jakéhokoliv důvodu, nebo i bez uvedení důvodu. Nikdo je nemůže nutit či pokutovat za odmítnutí klienta, a to i v případě, že ten už zaplatil.
Zákon také požaduje, aby osoby, které mají v nějakém smyslu moc nad prostitutkou/prostitutem, jako jsou majitelé nebo vedoucí bordelů, manažeři nebo i recepční, musejí mít "certifikát operátora" (tím se registrují u ministerstva spravedlnosti). Pokud spolu pracují maximálně čtyři lidé na rovném principu, a tedy nikdo z nich neovládá své kolegy, nemusejí si o certifikát žádat.
Pokud sexuální pracovníci chtějí skončit se svou prací, mají nárok na podporu v nezaměstnanosti - nejsou tedy znevýhodněni za to, že své zaměstnání ukončili dobrovolně.
Zákon se také dotýká prostituce nezletilých: pokud vám je míň než 18 a prodáváte se, nehrozí vám trest, nicméně vašim zákazníkům a pasákům ano.
Připadá mi, že se v zákoně odrazily docela zajímavé myšlenky. Za prvé, prostituce přestala být démonizována, jak se to často děje jak ze strany konzervativní, tak i ze strany feministické. Lidé, kteří takto pracují, dostali jistá zaměstnanecká práva. Možná je to začátek cesty, na jejímž konci by mohly být třeba odbory, když už ne svobodné a rovnostářsky vedené bordely (ty žádný zákon nepovolí). Na druhou stranu se jedná o pouhou legalizaci toho, co by se beztak dělo, a stát z toho navíc má příjmy z daní...
Zákon v praxi
Tak jako byl zákon kontroverzní před svým přijetím, je takový i po sedmi letech platnosti. Vzápětí po tom, co vešel v platnost, se řada konzervativních křesťanských organizací snažila svolat referendum o zrušení zákona. Nepodařilo se jí však získat dostatečný počet podpisů. Zákon byl také kritizován ženským výborem při OSN za to, že dále podporuje diskriminaci žen.
Americká psycholožka a feministka bojující proti pornografii a prostituci Melissa Farley kritizovala zákon za to, že neodstranil násilí a stigma spojené s prostitucí a že díky dekriminalizaci se prostituce dále rozrůstá.
Letos tu vyšla studie od autorek Gillian Abel, Lisy Fitzgerald a Catherine Healy (ta je zakladatelkou podpůrné organizace New Zealand Prostitutes Collective), která vychází z rozhovorů s více než 700 sexuálních pracovníků a pracovnic a tvrdí, že dekriminalizace měla pozitivní dopad na bezpečnost a zdraví prostitutek. Sexuální pracovníci prý také postupně učí stát si za svými právy, která jim zákon oficiálně přiznal, a netrpí tolik buzerací ze strany policie.
Trochu jiný názor na to má wellingtonská anarchistka, která pracuje jako prostitutka a o svých zkušenostech píše v zinu Midnight Cowgirl: "Zákon měl sexuální průmysl pročistit, zlepšit pracovní podmínky a dát prostitutkám aspoň nějakou ochranu před pasáky. (…) Nepracuju tu moc dlouho, a nebyla jsem tu v době, když byla prostituce ilegální, takže nevím, jestli ty dvě doby můžu srovnávat. Ale nezdá se mi to zrovna pročištěný. Většina míst si z vašeho platu bere zálohu a poplatky za šichtu a pokutuje vás, když přijdete pozdě anebo když se "chováte nevhodně", ať už to pro ně znamená cokoliv. Prostituce nezletilých je pořád velký problém, hlavně v městech jako Christchurch, kde na ulicích pracujou dvanáctiletý holky. Tyhle holky jsou pod kontrolou gangů a zdá se, že policie s tím nic nedělá."
New Zealand Prostitutes Collective
NZPC je velká nezisková organizace, která má své pobočky v osmi městech na Zélandě, a která výrazným způsobem ovlivnila podobu zákona o prostituci.
Vznikla v roce 1987 z popudu sexuálních pracovnic, které chtěly bojovat za svá práva. O rok později podepsala smlouvu s Ministerstvem zdraví na poskytování služeb pro prostitutky se zaměřením na prevenci HIV/AIDS. NZPC poskytuje protituujícím se lidem informace a pomoc v různých oblastech - třeba o jejich zaměstnaneckých právech, o daních, o zdraví a bezpečnosti jejich práce. Ve velkých městech mají zdravotní kliniky, poskytují kondomy, lubrikanty a vyměňují jehly. Zaměřují se na ženy, muže i transgender prostituty a poskytují poradenství lidem v branži i těm, co se teprve s prostitucí rozhodují začít. K NZPC je také přidružená skupina lidí, která se věnuje specifickým otázkám mužské prostituce.
NZPC je jedinou místní organizací, která prostitutky podporuje nebo sdružuje, nejedná se však o odbory. Jak píše autorka zinu Midnight Cowgirl, společná obrana svých pracovních práv tu je potřebná: "Většina majitelů bordelů jsou hajzlové, kteří podnikají za hranicemi zákona a když mají dojem, že s vámi můžou vyjebat (nebo vás ojebat), tak to udělají. Problém s vytvořením odborů v bordelech je ten, že v tomhle průmyslu je hodně velká fluktuace, a jen málo míst je na smlouvu (což je ale ilegální), pracujeme na základě "nezávislé živnosti". Největší problém je to, že jen málo z nás by se šlo soudit, protože práce v sexuálních službách je pořád hodně stigmatizovaná."
Pavel | 16. listopadu 2010 v 8:42 | 
Zde hledá
hahahaha, koukám, že tady jsou samý reklamy na kondomy....