Auckland Zine Fest report

29. srpna 2010 v 2:17 | ER
AKL zine fest
Ziny jsou jako plevel. Objeví se všude. Alespoň to jsem usoudila, když jsem v Aucklandu po dvou měsících kontaktů s jinak dost chudou hudební a aktivistickou scénou, objevila Auckland Zine Fest.
Letošní Auckland Zine Fest se konal na K Road, což je tepna místní alternativní kultury, v průchodu a klubech ve starém domě St Kevin's Arcades. Datum konání připadlo na velmi deštivou zimní sobotu 14. srpna, a počasí pravděpodobně napomohlo docela velké účasti na festu, protože když v Aucklandu pořádně prší, je lepší zůstat pod střechou u šálku něčeho teplého a číst si. Program sliboval dílny, přednášky, knihovnu a stánky producentů a producentek zinů.

Samotná přehlídka zinů probíhala od jedenácti do čtyř odpoledne, a večer byl naplánovaný koncert.
Přihlásila jsem se jako dobrovolnice na info stánek, a moje hodinová "směna" připadla hned na začátek festu. Na stánku se toho v tu dobu ještě moc nedělo, ale aspoň jsem se seznámila s tříčlenným organizačním týmem Tes, Tessa a Nick.
Kromě triček a pár benefičních knih a časopisů byla na stánku k vidění cena pro nejlepší zin festivalu - prapodivná skleněná soška dinosaura v holinkách, jejíž autorkou byla Tes. O nejlepší zin mohli účastníci a účastnice festu hlasovat pomocí lístků, které se házely do krabice na infostánku. Letošním nejlepším zinem byl zvolen kreslený mini zin od Ya-Wen Ho a Simona Fletchera (k vidění zde).
Po své odbyté hodince jsem šla obhlídnout dílny a stánky. St Kevin's Arcades je několipatrový dům s průchodem z K Road do parku a pasáž je plná kavárniček, antikvariátů a vintage second handů, je tu i vegetariánský obchod a hudební klub Wine Cellar. Stánky byly umístěné v pasáži nad schodištěm, a tak Zine fest prorůstal do rušného života tohoto místa. Asociace malých podniků na K Road ostatně akci podpořila a prostory byly poskytnuty zdarma. To, že ani na Novém Zélandě nemá alternativní, nekomerční kultura na růžích ustláno, ukazuje fakt, že původní místo, kde se Zine fest měl konat, totiž galerie Cross Street Studios, bylo nuceno ukončit svou činnost.
Stánků, respektive lidí, co představovali své ziny, tu bylo kolem třiceti. Většinou šlo o umělecké a osobní ziny, často plné komiksů. Našli jste tu neumělé kresby a špatně okopírované fotografie, ale i kvalitní barevné fotky a velmi propracované komiksy. Jedna Australanka, která spojila návštěvu festu s dovolenou na Zélandě, tu měla miniaturní ručně vázané knížky a leporela s australskými grafiti a různé drobné předměty z papíru. Tvůrce komiksu Adam the Atomic Man zase na svém stánku ukazoval, jak komiksová kresba vzniká. Nejdéle jsem se zdržela u stánku feministického distra Cherry Bomb Comics. To dřív existovalo i jako kamenný obchod, ale kvůli kvůli narození dítěte jej majitelky zrušily a přesunuly na internet. Distro Cherry Bomb nejvíce odpovídalo mému očekávání o zinech, bylo totiž nejblíže tomu, co jsem znala z České republiky: ziny jako nenákladná a osobní forma politického vyjádření. Koupila jsem si zin Midnight Cowboy od novozélandské anarchofeministky, která pracuje jako prostitutka, nebo What Do We Do When? o sexuálním násilí v radikálních komunitách. Líbil se mi i Fuera Ulises, komix mexické aktivistky o průběhu protestů v Oaxace v roce 2006. Cherry Bomb v tomhle bylo vyjímečné - myslím, že šlo o jediné distro na Zine festu, a nabízelo aktivistické/politické ziny z různých zemí celého světa.
Během dne proběhlo sedm dílen a přednášek. Většina workshopů byla celkem očekávatelně spojena s výrobou zinů - třeba domácí výroba papíru nebo sítotisk. Na sítotiskovém workshopu jste se mohli naučit jednodušší variantu tisku - barva se protlačovala přes síto přiložené na nakreslenou a vystřiženu šablonu. Přes den pak probíhala neorganizovaná výroba zinu - každý mohl z poskytnutých materiálů vytvořit stránku či dvě do společného zinu. Místa pro tvorbu byla ovšem u zahrabošených a velmi špatně osvětlených stolů, takže myslím moc lidí k nějaké kreativní činnosti nezlákala.
Zinová knihovna byla tvořená jednou deskou s asi stovkou zavěšených zinů a párem starých gaučů. Bylo možno si tu přečíst nejen ziny prezentované na stáncích, ale mnoho dalších, včetně třeba klasického veganského pamfletu-kuchařky s názvem Soy not Oi!. Když jsem si chtěla knihovnu vyfotit, ptala jsem se v ní sedících lidí, jestli jim nebude fotografování vadit. Jedna holka se mě s údivem zeptala: "To jakože se nemáme hýbat?" Když jsem vysvětlovala, že někteří lidé nechtějí být na cizích fotkách, se zasmála a řekla: "Klidně si mě dej na Facebook." Asi nesdílela můj paranoidní strach, že fotky lidem kradou duši, zvlášť když je volně umístíte na internet.
Šla jsem se podívat také na Tesin workshop o fanouškovských dopisech, protože jsem o dopisech tvůrcům a tvůrkyním zinů nikdy valně nepřemýšlela, ale protože jsem na něj ze začátku přišla jediná, zvrhl se spíš do vyprávění o vlastních zkušenostech se ziny, a pak Tes musela odběhnout uvádět přednášku, která začínala v jiné místnosti. Takže jsem se toho moc nedozvěděla. Další přednáška se jmenovala Zines, Scenes and Economy of Means a vedl ji wellingtonský vysokoškolský učitel a dlouholetý tvůrce zinů Bryce Galloway. Vyprávěl o tom, jak na univerzitě vedl kurz o výrobě zinů a o reakcích a zážitcích studentů, kteří často k výrobě zinů nepřišli ani tak z vnitřní potřeby něco sdělovat, jako z potřeby získat kredity. Výsledky jejich práce ale byly překvapivě zajímavé. Nicméně sám Bryce to celé nazval "complete paradox", protože výroba zinů je ze své podstaty smysluplná pouze mimo instituce, včetně těch akademických.
Tím končil odpolední program. Na koncert ve Wine Cellaru jsem už nešla, ačkoliv je to místo, které rozhodně má své kouzlo tmavé díry pod schody s ošoupaným nábytkem a posprejovanými stěnami.
Návštěva Auckland Zine Festu pro mě rozhodně byla osvěžením ve zdejší trochu monotónní existenci. Skvělé bylo, že jste mohli promluvit s lidmi, kteří za ziny stojí (nebo spíš sedí), vidět a nechat si vysvětlit různé techniky kreslení nebo třeba vazby. Líbila se mi rozmanitost prezentovaných médií a jejich estetičnost. Trochu jsem byla překvapená, jak málo politických zinů tam bylo zastoupených. Ziny tu nemají čistě vzdorovitou povahu, jako třeba v ČR, spíš je to něco na způsob pletení či vyšívání - děláte to vlastníma rukama, mimo komerční výrobu, a může to být krásné. Některé workshopy a přednášky mi přišly nedotažené nebo ne úplně k věci, ale možná je to i tím, že mluvení o zinech, na rozdíl od jejich tvorby, se tu teprve ustavuje - tohle byl teprve druhý ročník. Rozhodně jsem ale nebyla zklamaná, spíš plná nápadů na český zine fest:) Tak počkejte, jen co přijedu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mysacek mysacek | 29. dubna 2011 v 16:09 | Reagovat

uz sa na teba tesime ! :)

2 DIONNESANCHEZ28 DIONNESANCHEZ28 | E-mail | Web | 29. září 2011 v 10:24 | Reagovat

When you are in the corner and have got no cash to go out from that, you will require to receive the <a href="http://bestfinance-blog.com/topics/mortgage-loans">mortgage loans</a>. Just because that should help you for sure. I take financial loan every single year and feel myself good just because of it.

3 Javier Javier | E-mail | Web | 26. března 2012 v 14:16 | Reagovat

Hustyyyy, to teda jo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama