Co čtu: Toni Morrison: Milovaná/Beloved/

5. prosince 2009 v 16:46 | ER
Momentálně jsem dočetla knihu od afroamerické spisovatelky Toni Morrison Milovaná (v originále Beloved) a můžu říct, že mě to totálně vyřídilo.
Jednak proto, že tak kniha je docela těžká na pochopení, prolínají se tam různé časové roviny, přítomnost a vzpomínky, ale i reálno a svět "záhrobí", a proto, že jazyk, kterým postavy mluví, je plný náznaků.
A jednak proto, že je to román z prostředí černošských otroků a otrokyň v Americe konce 19. století. Morrison se inspirovala skutečným příběhem jedné uprchlé otrokyně, která raději zabila své děti, než aby dovolila, aby se vrátily zpět ke svému pánovi na otrkářský Jih. Kniha je hodně smutné a zoufalé čtení, protože si tu člověk uvědomuje a opravdu prožívá, co to byl otrokářský systém. Ve škole jsem se nikdy pořádně nedozvěděla, co to bylo, kromě klasických věcí, jako že byl nějaký obchod mezi Afrikou, Amerikou a Evropou, a že bylo abolicionistické hnutí a válka Jihu proti Severu. Co to ale otroctví bylo pro samotné otroky, to je podle mě v Čechách docela neznámá věc. Otroci byly kupováni a prodáváni, bez ohledu na nějaké rodinné svazky a vztahy - Morrison píše, jak pro jednu postavu knihy bylo zvláštní zjistit, že na jedné farmě žily celé rodiny otroků - že je bílý páni prostřě neodtrhli a neprodali, podle toho, jak se jim to hodilo. Emocionálně se na někoho vázat bylo nebezpečné - protože bylo velice pravděpodobné, že vaší blízcí budou trpět, že je prodají nebo zabijí. Láska znamenala zklamání a citovou bolest.
Černošky byly zdrojem nové pracovní síly - proto k nim páni "připouštěli" muže, a nebo s nimi spali sami, aby řady svých otroku zdarma rozšířili. Otrokyně musely pánům poskytovat sexuální služby, i když třeba měy mezi otroky svého partnera... Bičování, svazování, udidlo v ústech - to byly různé tresty na neposlušnost. Morrison ale ukazuje, že to byla vlastně brutální nadstavba samotné podstaty otroctví, a to, že lidé si nepatřili sami sobě - hlavní hrdinka knihy, Sethe, si po překročení hranic Jihu a Severu uvědomuje, že teprve od této chvíle jí patří její tělo a teprve od této chvíle může začít dělat věci, které předtím nikdy nepoznala: plánovat bdoucnost a rozhodovat se.
Kniha nabízí kromě dobrého literárního zážitku a informací o otrokářském systému i východisko pro úvahy o dnešním světě, třeba o tom, jak jsme svobodní či nesvobodní nejen ve vztahu ke své práci a také o tom, jestli posunutí hranice humánního zacházení od hranice bílí-černí k hranici lidé-zvířata není strašně nedostatečné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | 12. prosince 2009 v 10:13 | Reagovat

Doporučuji zkusit sehnat seriál Kořeny kerý je celý na tohle téma. Kdysi dávno ho vysílali na ČT.

2 Michal Nowak Michal Nowak | 4. ledna 2010 v 20:16 | Reagovat

Na své mateřské střední škole jsem se o novověkém otroctví v USA dozvěděl, asi tolik co ty, takže nic moc. Představoval jsem si, že to je asi tak jako v antickém Řecku a Římě: trhy s otroky, otrok je věc (viz římské právo) v přeneseném případě pak nástroj a podle toho jak ty popisuješ otroctví americké, jsem se docela trefil.

V dnešní době jsme na tom podobně - jen ne tak totálně. Také jsme nástroje, které šéfové programují, aby dosáhly svého cíle v podobě maximalizované nadhodnoty.

Zajímavá knížka, díky za tip.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama