Prosinec 2009

Pasti, pasti, pastičky v Revolveru

5. prosince 2009 v 16:47
v pondělí 7.12. se můžete těšit na další genderové promítání v Revolveru (Mečislavova 8, Praha 4). Začátek ve 20 hodin.

Tentokrát to pojmeme trochu netradičněji a na základě ukázek budeme diskutovat film Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky.

Kriticky se zaměříme na pojetí feminismu "první dámy českého filmu" a to jak ve filmu, tak v její mediální prezentaci. Dále budeme diskutovat, jak Věra Chytilová pojímá vztahy mezi muži a ženami, jací podle ní muži a ženy jsou. Hlavní část přednášky/diskuse pak bude tvořit zamyšlení nad znásilněním a následnou reakcí (kastrací) v tomto filmu, na které budeme nahlížet ze širšího společenského, mediálního i filmového kontextu.

Film i přednáška a diskuse bude probíhat v českém jazyce.

Co čtu: Toni Morrison: Milovaná/Beloved/

5. prosince 2009 v 16:46 | ER
Momentálně jsem dočetla knihu od afroamerické spisovatelky Toni Morrison Milovaná (v originále Beloved) a můžu říct, že mě to totálně vyřídilo.
Jednak proto, že tak kniha je docela těžká na pochopení, prolínají se tam různé časové roviny, přítomnost a vzpomínky, ale i reálno a svět "záhrobí", a proto, že jazyk, kterým postavy mluví, je plný náznaků.
A jednak proto, že je to román z prostředí černošských otroků a otrokyň v Americe konce 19. století. Morrison se inspirovala skutečným příběhem jedné uprchlé otrokyně, která raději zabila své děti, než aby dovolila, aby se vrátily zpět ke svému pánovi na otrkářský Jih. Kniha je hodně smutné a zoufalé čtení, protože si tu člověk uvědomuje a opravdu prožívá, co to byl otrokářský systém. Ve škole jsem se nikdy pořádně nedozvěděla, co to bylo, kromě klasických věcí, jako že byl nějaký obchod mezi Afrikou, Amerikou a Evropou, a že bylo abolicionistické hnutí a válka Jihu proti Severu. Co to ale otroctví bylo pro samotné otroky, to je podle mě v Čechách docela neznámá věc. Otroci byly kupováni a prodáváni, bez ohledu na nějaké rodinné svazky a vztahy - Morrison píše, jak pro jednu postavu knihy bylo zvláštní zjistit, že na jedné farmě žily celé rodiny otroků - že je bílý páni prostřě neodtrhli a neprodali, podle toho, jak se jim to hodilo. Emocionálně se na někoho vázat bylo nebezpečné - protože bylo velice pravděpodobné, že vaší blízcí budou trpět, že je prodají nebo zabijí. Láska znamenala zklamání a citovou bolest.
Černošky byly zdrojem nové pracovní síly - proto k nim páni "připouštěli" muže, a nebo s nimi spali sami, aby řady svých otroku zdarma rozšířili. Otrokyně musely pánům poskytovat sexuální služby, i když třeba měy mezi otroky svého partnera... Bičování, svazování, udidlo v ústech - to byly různé tresty na neposlušnost. Morrison ale ukazuje, že to byla vlastně brutální nadstavba samotné podstaty otroctví, a to, že lidé si nepatřili sami sobě - hlavní hrdinka knihy, Sethe, si po překročení hranic Jihu a Severu uvědomuje, že teprve od této chvíle jí patří její tělo a teprve od této chvíle může začít dělat věci, které předtím nikdy nepoznala: plánovat bdoucnost a rozhodovat se.
Kniha nabízí kromě dobrého literárního zážitku a informací o otrokářském systému i východisko pro úvahy o dnešním světě, třeba o tom, jak jsme svobodní či nesvobodní nejen ve vztahu ke své práci a také o tom, jestli posunutí hranice humánního zacházení od hranice bílí-černí k hranici lidé-zvířata není strašně nedostatečné.