Gender Fuck fest report – rozšířená verze

16. října 2009 v 9:54 | Ideologická matka
Kdy přesně vznikla myšlenka uspořádat GenderFuckFest, není jisto. Jasné ale je, že jsme to chtěly udělat už dlouho, a že - ač inspirovány Ladyfestem - jsme chtěly něco míň "lady".
Vytvořily jsme tým: Koncert Mamá (cholerička a páka přes kapely), Hovno Hopsalka (punková kabaretní umělkyně s megalomanskými sklony), Ideologická Matka (aktivistka od počítače).
Samozřejmě šlo o to sehnat prostory a prachy. V Praze těch míst, která by byla dost velká a otevřená jak diy feminismu a subkulturám, tak i "obyčejným smrtelníkům", není moc. Naštěstí jsme se skamarádily s Milanem Mikuláštíkem, toho času kurátorem experimentální galerie NoD. Milan byl našemu nápadu nakloněn, a tak jsme začaly vymýšlet GenderFuckFest. Datum padlo na první říjnový víkend. GFF měl být součástí programu NoDu, a tudíž pro nás pronájem zdarma. Co čert (nebo kdo vlastně?) nechtěl, Milan uspořádal politicky nepohodlnou výstavu a na nátlak vlastníka domu, kde Nod a Roxy sídlí, byl dost ošklivě vyražen. A aby toho nebylo málo, další místo, kde jsme plánovaly akce, Milada, byla vyklizena.
Od začátku nám teda mělo být jasný, že GFF nebude obyčejná akce. Těchhle čar přes rozpočet (zákroků proti alternativní kultuře) v organizaci festu bylo totiž ještě nepočítaně.

Na začátku léta jsme se na Milanovo doporučení domluvili s lidmi z Nodu: GFF tam může být. Jediný rozdíl oproti původním plánům: bude to za prachy. Poměrně symbolický, ale za prachy. OK, smířily jsme se s tím a zařizovaly dál.
Sháněly jsme kapely, domlouvaly workshopy a přednášky a byly strašně kreativní. Jednou v kavárně jsme diskutovaly nad heslem festivalu. Mělo to být něco o de(kon)strukci genderu, aby se prostě na svůj gender lidi na tom festu vybodli a zkusili experimentovat. Koncert Mamá nakvašeně a nedůvěřivě povídá: "To jim jako chcete říct, aby svoje pohlaví nechali doma?" A heslo bylo na světě.
Pomalu se skládalo obsazení pátečního a sobotního koncertu, a přednášek, workshopů a promítání jsme měli dohodnuto nepočítaně. Do toho přišly prázdniny a dovolený, a tak organizace trošku stagnovala. Kupříkladu plakát jsme řešily asi měsíc, nakonec ho pro nás udělal Mrkva ze Slovenska.
Plakát byl hotovej a vytištěnej, a najednou se roztrhl pytel se změnama: Killset nezahrajou, Ex-lex nezahrajou, Alerta nemůže atd atd. Na rychlo jsme domlouvaly nový kapely, některý taky odpadly, jiný přijely a zahrály. Nakonec jsme se říkaly, že kdybychom jen z kapel, který měly zahrát a nezahrály, udělaly další akci, byl by to celodenní fesťák.
Abych to zkrátila, se spoustou periperitií, včetně nuceného stěhování, autoškoly a nejmenovaných ilegálních aktivit členek týmu, se rychlostí blesku blížil náš Víkend s velkým V.

Pátek 2.10.

Výstavu jsme v podstatě vytvářely v pátek dopoledne, úvodní performanci ve stylu pouličního divadla taktéž. Pak už jen s dodávkou objet celou páteční zasekanou Prahu, naložit věci a hurá do Nodu.
Začínáme se skluzem. První je překvápko: performance o genderových rolích, o moci a o tom, jestli muži vládnou ženám, nebo prachatý vládnou chudým. Červené saténové koktejlky, boxerské rukavice, podvazkové pásy, prachy, a bubliny s heslem: "Nejvíc sexy na mužích (ženách) je to, že neexistují." Pro mě osobně velké překvapení, protože tahle akce se připravovala krátkou dobu, a přesto měla myšlenku a švih. A navíc byla spontánní, politická a amatérská v tom nejlepším slova smyslu. Prostě takové to poetické a úderné pouliční divadlo, jak má být. Navíc jsem obdivovala účinkující, že se odvážili vystavit svoje těla a identity do dost ostrého světla. (Například mužská postava měla na konci na sobě podprsenku, podvazky a punčochy).
Pak jsme otevřeli výstavu zinů, což byla obrovská tapeta složená z okopírovaných stránek z feministických/lesbických a queer zinů nalepená přes celou jednu stěnu místnosti. Průvodní texty výstavy hrály poměrně marginální roli, šlo hlavně o to, číst si a prohlížet ten podklad. V místnosti byla taky čítárna zinů - kromě sbírky, kterou schraňuje Ideologická matka, tam byly i věci od dalších lidí, což bylo fajn. Takový kolektivní podnik.
No, a pak začaly koncerty. První hráli Tupak Amaru z Orlové, kteří nám nasolili nasranej hardcore s politickými texty. Já osobně jsem byla dost vybzikaná, takže páteční koncerty šly dost mimo mě, ale snad to někdo doplní.
Pak nastoupili Piko, kteří z nějakého důvodu zvučili 50 minut (vyhrazeno bylo 20 minut), a my je z nějakého důvodu dost nezjebaly, aby začali dřív, takže jsme se řítili do čím dál většího skluzu. Piko zahráli přesně to, co avizovali: bordel, tvořený smrští zvuků vyluzovaných kytarou a bicíma.
Po nich přišla performance Z.D.V.I.H. vytvořená Pavlou Jonson, Blankou Maderovou a dašlími lidmi a kombinující filosofická moudra s nadsázkou a muzikou.
Další měly hrát Rebis, a po nich My name is Ann!, ale protože MNIAnn potřebovali jet brzo pryč, dohodli jsme se, že je s Rebis prohodíme. MNIAnn odehrály, ale kvůli skluzu jsme překročily desátou hodinu, po niž už nemohly vystupovat kapely s živýma bicíma. Na to jsme trošku pozapomněly a průser byl na světě. Musely jsme Rebis říct, že dneska už nezahrajou, že teda zítra. Byla to dost těžká chvilka, protože tahle kapela přijela jen kvůli GFF až z Berlína, byli to děsně milý lidi, už se na vystoupení převlíkly a připravily, a my s nima takhle vyjebaly. Naštěstí ale souhlasily.
Prekérní situace se teda vyřešila. Oddechly jsme si. O to větší pak přišlo nasrání, když se ukázalo, že My Name Is Ann! nikam nejedou a zůstávají celý večer v Nodu...
Pak nastoupila Lucie se svojí Djskou nadílkou hitů, a roztančila sál. Prý skvělá atmosféra. Já jsem ovšem jela s Rebis domů uložit je ke spánku...

Sobota 3.10.

Na devátou jsme v Nodu, spolu s lidmi z kavárny uklízíme bordel ze včerejška. Nutno říct, že pořádnej. Nadáváme na prasata ve svých řadách a snášíme odpadky, zametáme, vytíráme. Od deseti totiž začínají první workshopy.
Paralelně toho běží strašně moc - čtyři věci najednou na dvou místech: v Nodu a v knihovně Gender Studies: promítání, workshopy, přednášky. Při plánování jsme byly megalomanky a nedošlo nám, že lidí, kteří na tuhle akci přijdou, nebudou tisíce a že by bylo lepší to rozprostřít do víc dnů.
Asi nemá smysl popisovat všechny workshopy a přednášky, byla toho spousta. Na jedné straně výroba čurokapů (potřeb pro močení vestoje), látkových vložek, šablon a diy módy z popelnice. Na druhé diskuse o genderově citlivé výchově dětí, o sexuálním násilí v aktivistických komunitách, o heteronormativitě a genderovém řádu, o queer aktivitách a berlínském wagenplatzu Schwarzer Kanal. Přednášky se věnovaly ženám v islámu, transgenderu ve filmu, černému feminismu, večerníčkům jakožto zdrojům genderové socializace, queer komunitě v Turecku.... Témata aktivit byla rozložená mezi feminismus a queer politiku, a mezi praktické, vyráběcí aktivity a diskuse a teoretičtější věci.
V šest začínal večerní program. První hrála Elda, kytaristka a skladatelka kapely Stillknox. I když pod podiem nebylo narváno, stály jsme tam s Koncert mamá a říkaly si, že i kdyby kvůli ničemu jinýmu, tak kvůli tomuhle to stálo za to organizovat, a že jestli někdo naplňuje naši představu slova Riot Grrrl, tak je to Elda. Elda s přehledem vysekla svoje songy, a i když na pódiu byla sama, jen s akustickou kytarou, dokázala tam ten prostor dokonale naplnit. Skvělá kytaristka i zpěvačka, co svoje temně-ironicko-drzé texty zpívá někdy s něhou, ale většinou spíš tónem "I don't give a flying fuck!" (jak by řekla moje kolegyně Nina) (česky mě k tomu nic nenapadá, leda po slovensky "mám v piči").
Pak nastoupili Rebis ve svých stříbrných oblečkách a s plyšákama na hlavě. K tomu, co hráli, fakt sedí to jejich "transplanetary postponypuzzlepunk", protože tam rozhodně punkový odkaz byl, ale spíš než dravá řeka to bylo spíš, jak když teče klidná voda a v ní jsou temný spodní proudy. Rebis mají zajímavé texty, dotýkají se politiky přes každodennost, zpívaly třeba o noční tmě, kdy se dobře zapalují policejní auta. Taky nesměla chybět jejich genderfucková hitovka "Nobody of Evidence". Mně osobně učarovala kytaristka, která v několika písničkách i zpívala naprosto šíleným dětským ječákem.
Další hráli Pogotowie seksualne, klasická punkovka z Varšavy. Výborná byla naše česko-polská komunikace, pochopení přišlo vždycky asi až na počtvrtý, ale byli moc fajn. Vysekli takový ten polský punk, co se hrál tak před deseti lety, takže jsme všichni hrozně vzpomínali na mládí a strašně se nám to líbilo. Jednoduché, dobře zahrané, ale žádný bezduchý kolovrátek. Protože jsme zase měli menší skluz, museli jsme Pogotowie seksualne utnout, ale byli naprosto disciplinovaný a skončili dle dohody. Huh, to byl po včerejšku fakt balzám! No, každopádně, pokud jste je neslyšeli, snad máte ještě šanci, plánuje se narozeninová oslava, kde část GFF týmu oslaví svůj kulatý věk, a chceme je pozvat.
Jako poslední zahráli Tabula Rasa, děčínská kapela, co vznikla po rozpadu Parkování také vzadu a převzala jejich repertoár. Holky zahrály svoje klasický hity, bohužel jsem zrovna někde pobíhala a zařizovala, takže vypalovačku Cvičíme s Olgou jsem propásla. Překvápko ale byla předělávka Heart of Glass od Blondie.
Povedlo se skončit asi v deset a dvě minuty, takže tentokrát již žádný průser. Začaly se připravovat Djky Tyczka a Cyborca ze skupiny CuteCorps. Předtím ale ještě přišla na řadu hodně improvizovaná módní přehlídka. Původně ji měl uvádět Lukáš Fíla, což je básník, filmař a pankáč v jedné osobě a na Rock for Animals nás pobavil svou školou poga, jenže vlna chřipek si vybrala svou daň i na něm. Takže módní přehlídka proběhla spontánně, za notného chaosu a řvaní, protože mikrofony už byly vypnutý:) Modely, co se tam zjevily, byly naprosto šílený. Kombinace umělého kožichu a hovno kloboučku, dále velmi femininní zářivě růžový model, plavky a koupací čepice a jenom jedna nohavice kalhot... No, bylo toho moc. Když to tak píšu, pořád se mi na mysl dere poznámka jednoho kámoše, kterou pronesl na jedné party u nás doma, kdy jsme probírali oblečení shromažďované právě na GFF: "Každá akce, kterou ty pořádáš, se zvrhne v převlíkání!"
Pak hrály Cute Corps asi čtyřhodinový set breakbeatů a pouštěly k tomu super video, který bylo tematický a vtipný.

Neděle 4.10.

Nedělní ráno mě zastihlo fyzicky naprosto v troskách, takže jsem do Nodu dorazila asi až v půl jedenácté. S krabicí lineckých rohlíčků a domácího hroznového vína. Snídaně se teprve začínala rozjíždět. Neprobíhala úplně dle mých původních představ stovky svačících lidí, ale splnil se její účel: klidnej rozhovor s přáteli a seznámení se s dalšími lidmi. Banda punks a skins z Pogotowie seksualne se taktéž dostavila, a podle očekávání zahájila den rumovou snídaní.
V poledne byl místo plánovaného koncertu (nejdřív to měla být Alerta, pak Muženy, ale z nejrůznějších důvodů to nevyšlo) byl workshop o dosahování konsensu. Začínal docela zajímavě - hrami, díky kterým se každý účastník/ účastnice workshopu měl opravdu vtáhnout a cítit se členem skupiny. Bohužel, po tomhle inspirativním začátku jsme musely odběhnout nakládat a odvážet věci, takže k workshopu můžu říct jen to, že když jsem se po asi pěti hodinách vrátila do Nodu, stále běžel:)
Odvážení věcí se ukázalo jako dobrá fraška, protože naše už zcela vymyté a vyšeptalé mozky nebyly schopné rozumné myšlenky. Ale to už k tomu asi patří.
Poslední akcí GFF bylo večerní představení souboru Toys For Boys. Představili tu úplně novou autorskou hru Umělohmotná židle o pomatené vědkyni, která chtěla své dcery uchránit před jejich druhořadým postavením ve společnosti přisouzeným jim na základě pohlaví, a tak jim "implantovala" mužské vlastnosti. Hra ukazovala malé střípky ze života, kde jsou genderové vztahy úplně převrácené: bohatá a mocná žena a její kumpánky v bordelu, objektivizace a sexualizace mužského těla, směna peněz za mládí, krásu a sexuální přitažlivost, sexismus drsné raperky. V tom byl scénář naprosto dokonalý - zachycoval drobná každodenní klišé, z nichž vzniká amalgám genderového řádu, a ukazoval jejich absurditu. Představení bylo hodně vymakané, kostýmy, videoprojekce, přehrávání vyprávěného příběhu jakoby v titulcích za scénou, dobré herecké výkony... Co se ideového obsahu týče, byl to takový dramatický úvod do feminismu, velmi názorná ukázka stereotypů. Pro poučené publikum asi žádný průlom, ale pro nepolíbené to muselo velmi dobře zafungovat.
Po představení máme už dost, chvíli ještě sedíme v baru a doléhá na nás všechno to, co se stalo za posledních pár dnů. Plácáme nesmysly, hystericky se smějeme, malujeme se vydumpsterovanýma líčidlama přes celý obličej. Pak už jdeme domů, dohnat ten spánkový deficit.

Pondělí 5.10.

První den bilancí. Uvažuju nad tím, co jsme měly udělat jinak, a že toho nebylo málo. Navíc se nepokryly všechny náklady, a tak o té celé akci dost pochybuju. Pak ale přicházejí první zpětné vazby, většinou pochvalný. Dívám se na fotky, a říkám si: "Kurva, tak on to musel bejt fakt docela dobrej festival!" A začínám organizovat "Ozvěny GFF", workshop diy sex toys a feministickou bojovku.

fotky na facebooku
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radek Radek | 19. října 2009 v 13:17 | Reagovat

Nedavno jsem se zhulil a oholil jsem si nohy. Kdyz to videla moje pritelkyne, tak se z toho malem pozvracela. Jsem tady spravne?  

2 Morová rána Morová rána | 21. října 2009 v 11:47 | Reagovat

Zasílám další pochvalnou zpěnou vazbu, tentokrát z Pardubic.

3 Vanda Vanda | 27. října 2009 v 9:16 | Reagovat

Haaa, co tak napresrok vycvikove tabory pro male Riot Grrrlzies ;) ?

http://www.youtube.com/watch?v=Dbx5PM8jH3w
http://www.imdb.com/title/tt1028539/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama