Politika v éře zábavy

26. května 2009 v 23:03 | ER |  Číslo 14 - Zábava

A: Půjdeš zítra na tu antifašistickou demonstraci?
B: A bude tam nějakej soundsystém?

Ano, je to tak. Tenhle rozhovor se opravdu odehrál. V kostce popisuje fenomén zezábavňování politiky, který - zdá se - je den ode dne silnější. Dnes už není možné dělat čistě "politickou" akci bez zábavných prvků. Časy klasických demonstracích, kde se lidé sešli, přečetl se projev a pak to snad ještě pokračovalo pochodem, jsou už nenávratně pryč. Dnes bude mít demonstrace před velvyslanectvím za propuštění politických aktivistů či aktivistek jen mizivou účast - pokud ovšem kromě poněkud nudné politiky nebude mít v programu také koncert či sound systém, performance, stánky s občerstvením a horolezeckou stěnu.
Došlo ke změně, to je nepochybné. Co ta změna ale znamená?


Zábava v DIY kultuře

Myslím, že mezníkem byly street parties, které se odehrály v druhé polovině 90. let. Spolu s nimi k nám vtrhla DIY kultura se svým heslem "party and protest", tedy protestuj a bav se.
DIY kultura samozřejmě není jen vnesením zábavy do politiky, DIY lze přeložit jako udělej to sám/sama a znamená to především vrácení moci nad každodenností do našich rukou. Jádrem DIY kultury je odmítnutí představy, že vše, co potřebujeme či chceme, si musíme koupit. Je to zpochybnění jedinečnosti odborné znalosti expertů a snaha dělat věci neinstitucionalizovaným způsobem - obyčejní lidé vlastními silami z dostupných prostředků. Tvůrci/-kyně DIY kultury převracejí význam potěšení v konzumní společnosti - to se totiž už nedosahuje v nákupním centru, ale ve vlastním světě, díky vlastní tvořivosti a námaze.
DIY kultura vrací politiku do každodennosti, a je tak dalším krokem v uskutečnění starého feministického hesla "osobní je politické". Politika tu opět dostává smysl, protože se stává součástí našich životů. Politické otázky jsou znovu něčím, za co se chceme brát, nejsou jen odcizeným obsahem večerních zpráv z parlamentu v Praze, Moskvě, Washingtonu či Bruselu.
Silným motivem DIY kultury ale je právě motiv zábavy. Nejlépe je to vidět na jejím typickém projevu, street party, kde se čtení projevů mísilo se zvuky soundsystémů, hrál fotbal a probíhalo žonglování. (Teď mluvím o vlastní zkušenosti z pražských street parties.) Samozřejmě, šlo o lidovou zábavu, na jejíž tvorbě se podíleli sami účastníci a účastnice, ne nějací vzdálení televizní či filmoví tvůrci. Jenže problém street parties byl právě v tom, že ty tisíce lidí, které se jich účastnily, přišly především kvůli zábavě - víkendové letní odpoledne přímo vybízelo k strávení času v městském parku při poslechu oblíbených kapel, zvlášť když to celé mělo přídech rebelie. Zábava se tu konzumovala stejně, jako na nějakém komerčním festivalu. To, že street party lidi pobavila, neznamenalo nutně, že jim otevřela oči v politických otázkách, kvůli nimž byla organizována.

Ubavit se k smrti

Jiný příklad poskytnou politicky vyhraněné a zároveň komerčně úspěšné kapely. Když jsme před pár lety byly na koncertě radikální islámské kapely Fun-da-mental a zpěvák se po pár odehraných písničkách jal pronést nějaké prohlášení a pálit snad při tom i americkou vlajku, lidé pod pódiem ho vypískali: Fuck politics, make music. Hudba je neproblematická, zatímco názory vyžadují námahu a jsou potenciálním zdrojem konfliktu. Proč se s nimi obtěžovat v pátek večer?
Předvolební boj se v loňském roce neobešel bez hudebních produkcí nejrůznějších kapel a sborů na pódiích zbudovaných na veřejných prostranstvích. Politici poskytli voličům basketbalová hřiště, baviče a hraní soutěží.
Teoretik médií Mark Postman ve své knize Ubavit se k smrti popisuje, jak koncept (především televizní) zábavy postupně proniká do všech oblastí života: do vzdělávání, politiky a třeba i náboženství. Zábava věci trivializuje. Není tu potřeba kontext, v němž věci začínají dávat smysl, vše se v rychlém sledu střídá, bez možnosti na chvíli se zamyslet. Vše plyne jen po povrchu. Svět začíná být jako kaleidoskop - bez trvání, soudržnosti a smyslu, samoúčelný a nekonečně zábavný. To, co pobavit nedokáže, si nezaslouží pozornost.
Zdá se mi, že si dnes lidé začínají myslet, že prostě mají nárok na zábavu a vyžadují ji všude. Zábava je to, co chceme od života. Je všude. Na ulicích ve formě reklam, které jsou stále barevnější, pohyblivější, vynalézavější a všudypřítomnější. Máme ji v mobilech v podobě her, a v počítačích, pomocí nichž posloucháme hudbu, díváme se na filmy a hrajeme hry. I nakupování se stalo zábavou. Nákupní centra v sobě mají i kina nebo akvaparky, kde se spotřebovávají zážitky. Utrácení je zábavné - kapitalismus triumfuje.
Zábava je i v médiích nejrůznějšího druhu, ne jen v takových médiích a takových žánrech, které jí byly primárně vyhrazeny. V novinách je někde jen ve formě křížovek, sudoku a nahých dívek, v bulvárních denících je podstatou celého zpravodajství. Propojování zábavy (entertainment) a zpráv (information) dalo vzniknout specifickému mediálnímu obsahu: infotainmentu. Nic nesmí být příliš dlouhé, příliš složité a příliš suchopárné. A hlavně hodně obrázků. (Doufám, že jste poznali, že popisuju Bloody Mary.) Zábava všechno trivializuje, zplošťuje a všemu dává stejnou (žádnou) váhu.
Jenže některé věci nemohou být zábavné. Některé věci musejí zůstat smutné, komplikované, náročné na uvažování, burcující.
Nejde o to, zrušit zábavu. To je v podstatě nemožné. Kromě toho, zábava je uvolňují, potřebná - a zábavná. Jde jen o to, uvědomit si, že prorůstání zábavy do jiným sfér není bez následků. A že zábavné odpoledne u příležitosti nějakého významného anarchistického výročí nutně nepřinese více přemýšlejících lidí, nakloněných anarchistické myšlence. Přinese totiž hlavně více těch pobavených.



DUNCOMBE, Stephen. Notes From Underground: Zines and the Politics of Alternative Culture. London: Verso, 2001.
POSTMAN, Neil. Ubavit se k smrti. Veřejná komunikace ve věku zábavy. Praha: Mladá fronta, 1999.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva Eva | 27. května 2009 v 21:21 | Reagovat

Príma článek! Na čarodějnice jsem byla v Německu na Ženy-Lesby-Transky demonstraci. Pochod (přerušovaný proslovy a policejní svévolí) byl ukončen heslem ''bez tance není revoluce!'' Pokud není zábava účelem demonstrace, tak proč ne. Bylo to parádní!

2 dick dick | 28. května 2009 v 13:23 | Reagovat

Zrovna se mi vubec nechce linkovat odkazy a dokazovat, že banalita ničí člověka jako bytost, co mě teď napadlo co nejjednodužšího je fakt, že to, co se nazývá zábavou je ve skutečnosti nicota a zábava je tam, kam "nedohlédneme".
Ale můžeme vytisknout tisíce letáků a použít alegorické vozy, a to bude, paní, vám taková bžunda...
není-li bez tance revoluce, znamená to, že budeme jako kokoti trdlat za alegorickými vozy aby byla bžunda?

Nejsem nějakej nasranej?

3 Ja. Ja. | 28. května 2009 v 18:25 | Reagovat

Ja som ukončil styky s mnohými ľuďmi (asi s väčšinou známych) kvôli tomuto problému. Tvária sa ako najväčší antifašisti, anarchisti alebo kde-čo, ale pritom im ide iba o hudbu a chlast. Vôbec netušili, čo tie cudzie slová s latinským nádychom znamenajú, hlavne, že o nich spievajú ich obľúbené kapely.

4 ant ant | 29. května 2009 v 17:12 | Reagovat

takto dopadlo aj punkové hnutie, aspoň na slovensku. vlastne to už nie je hnutím - ale hudobnou scénou. politika sa vytratila; a protest zostal iba povrchný vo forme textov piesní a oblečenia.

5 Eva Eva | 29. května 2009 v 17:19 | Reagovat

[4]: Punkrock can't change anything, punks with rocks can! Máš fakt.

6 Zinna Zinna | 29. května 2009 v 21:29 | Reagovat

Punk je mrtvej už dávno. Dneska punkový kapely zpívají opravdu o ničem (třeba onen refrén, kde se neustále zpívá "Kráva dělá bu") a zcela zapomínají, co bylo původní myšlenkou punku. Je to smutný. Protestují, aniž by věděli proti čemu.

7 bastard bastard | 1. června 2009 v 11:00 | Reagovat

hehe zmrdi aspon vidite kolko vas v skutocnosti je,vypatlanci co lizu zidakom prdele a dockate sa aj NS punku schuti sa smejem :-D

8 nic nic | 21. června 2009 v 0:57 | Reagovat

Jakej soundsystem? Kde je kurva ten starej dobrej adrenalin? To nikoho dneska netáhne? No Future:-((((!

9 GeoBioGum GeoBioGum | E-mail | 20. ledna 2010 v 11:23 | Reagovat

Proč právě Paroubek?
Jako mladá děvče jsem bylo spíše levicoě orientováno. Poslouchala jsem tichno-music a beaty. Pak jsem se ocitla na Czechtecu 2005 , kde jak známo proběhl nechvalně známý surový policejní zásah těžkooděnných policistů proti bezbranným mladým lidem, doslova masakr dětí.. Málogdo ví, že se zásahu zúčastnil inkognito Paroubek i jeho otrok Bublan osobně. Já jsem důkaz. Když proti nám vyrazili a sevřeli nás v pevném sevření, vidím, že proti mně běží jeden z těch černých rytířů a průzorem hledí jeho přílby jsem uviděla oči známé z televizní obrazovky! Byl to sám velitel Paroubek!!! V ruce mával s dřevěným obuškem, pobitým hřeby!!! A běžel přímo na mne!!! Naštěstí se mezi mne, která jsem byla tehdy v jiném stavu, postavil můj kamarád Jindra, který to schytal za mne. Paroubek mu svou holí rozčísl hlavu! Tímto ti děkuju Jindro, ještě jednou. Sešívali mu potom celou hlavu! Od kamarýdů vím, že na bitevním poli se pohyboval ještě Bublan s železným řemdihem. Ten však spíš jen machroval a snad nikomu neublížil. Ale Parobek vlastní rukou zbil desítky lidí a k tomu i jednoho psa ubil k smrti. Ještě se tomu chechtal. Mě potom zatkla policie  antonem mě spolu ještě s asi dedeseti dvaceti lidmi odvezli do jakési rokle v lese, kde nás mučili.  Byla jsem v sedmém měsíci ale to jim nezabránilo, aby mě nahatou pověsili za dredy na větev stromu a smáli se mi. Kdo měl dredy, toho tak poěsili a šimrali na chodidlech. Ostatní zbili a polili bendzínem, aby si nikdo nemohl zapálit cigáro. Po asi osmi hodinách nás odřízli, urvali nám z nosu a uší i jazyků pírsingy a odjeli. Mám podezdření, že Paroub byl i tam a zpovzdálí přihlížel. Jako jediný totiž nesejmul helmici. Půl dne jsme se plazili lesem, než jsme přišli k vesnici! Nikdo nám nepomohl, pili jsme vodu z kaluží. Mnozí zvraceli krev.  Doma mě pak kvůli účasti na czechtecku vyrazili z práce. Když jsem pak porodila to dítě, dala jsem ho radši do popelnice, protože bych nás obě neuživila. Tohle jsi chtěl, Paroubku???!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama