Zanele Muholi je jihoafrická fotografka a aktivistka. Její práce byly součástí výstavy jihoafrické fotografické školy I am not afraid, kterou uspořádala pražská galerie Langhans v roce 2008. Byla jsem líná tam jít, a i když kamarádka básnila o vystavených fotkách, prošvihla jsem to. Když jsem si prohlédla Zaneliny fotky na internetu, byla jsem na sebe vzteklá. Zanele Muholi fotí nádherné fotky, nebo spíš nádherné lidi. Ve své práci se zaměřuje především na zachycování černých leseb, transgenderů, gayů. Sama je lesba, a tak na vlastní kůži zažila nenávistný přístup heterosexuální společnosti. Proto se rozhodla svými fotkami bojovat za lepší tvář ne-heterosexuálních lidí. Překročit mediální obraz LGBT lidí jakožto deviantů a ukázat je jako jedinečné bytosti, které prožívají lásku, radost, vzájemnost. Jedna série jejích fotek také zobrazuje každodennost lesbických afričanek: sex nebo třeba obvazování prsou. Muholi je tak velice vyjímečná fotografka nejen ve své zemi, ale na celém světě.
Narodila se v Durbanu, třetím nejlidnatějším městě Jižní Afriky, v roce 1972. Vystudovala fotografii na Market Photo Workshop v Johannesburgu, což je škola, která klade důraz na kritičnost myšlení a dlouho se zaměřovala na sociálně-dokumentární fotografii. Muholi svou první sólovou výstavu uvedla v Johannesburské galerii umění v roce 2004, na niž navázala řadou dalších v afrických, evropských i amerických městech. Její práce se také staly součástí velkých výstav, které se věnují především (trans)genderu, černým nebo lesbickým ženám.
Pracuje také ve Fóru pro posílení žen (Forum for the Empowerment of Women), což je organizace černých leseb, kterou spoluzakládala. Fotí a dělá reportáže pro Behind The Mask, on-line magazín o lesbách a gayích v Jižní Africe. V roce 2005 natočila film Engraged by a picture.
Jako fotografka i jako aktivistka usiluje o narušení stereotypních představ o lesbách - v "tradičních" afrických kulturách totiž pro lesby není místo, každá žena má plodit se svým mužem děti a být mu podřízena. Fotí proto lidi (tedy především právě lesby), kteří se vymykají patriarchálním, heteronormativním požadavkům. Jedná se o intimní portréty z domácího či jinak ne-exkluzivního prostředí, které kontrastují s dosavadním způsobem zpodobňování černého ženského těla.
O své výstavě Faces and Phases napsala: "Vydala jsem se na cestu vizuálního aktivismu proto, abych zajistila viditelnost černých leseb, abych ukázala naši existenci a náš odpor v téhle demokratické společnosti, a abych přinesla pozitivní obrazy černých leseb. V každém městě se najdou lesby, které tak žijí otevřeně, bez ohledu na stigma a homofobii, která se s lesbickou identitou pojí. Lesby jsou většinou nahlíženy negativně, že ničí nukleární heterosexuální rodinu. Pro mnoho leseb stigma queer identity vyrůstá z toho, že homosexualita je vnímána jako neafrická. Očekává se, že africké ženy budou mít děti a budou plodit se svým mužským partnerem, hlavou rodiny. To je součástí "africké tradice". Když se nepodřídíme těmto očekáváním, považují nás za deviantky, které potřebují "nápravné znásilnění", které by vymazalo naši mužskou povahu a udělalo z nás pravé ženy, samice, skutečné ženy, matky, mužův majetek." Muholi upozorňuje na další rozměr silně patriarchálního uspořádání: ačkoliv se obecně má zato, že riziko onemocněním AIDS je pro lesby nižší, právě tato "nápravná znásilnění" jsou významným zdrojem nákazy. Naneštěstí se nejedná o vyjímečné případy. Muholi se při své práci setkala s desítkami znásilněných leseb, a dvě její přítelkyně již zemřely na AIDS.
"Kdykoli nás zobrazuje někdo zvenku, nahlíží nás pouze jako oběti znásilnění a homofobie. Naše životy se stávají senzací, ale málokdy jsou pochopeny. Přestože, oproti většině afrických států, zákon v Jižní Africe zaručuje právní ochranu proti homofofii, stále neexistují žádné láskyplné, intimní fotografie černých leseb." Muholi si uvědomuje moc obrazu a svými fotografiemi chce přispět k posílení sebe-vědomí své komunity. "Když samy sebe uvidíme, jak milujeme, jak se smějeme a radujeme, můžeme si udržet sílu a nabýt znovu duševní rovnováhu na cestě k budoucnosti, která je stále bohužel plná hrozeb: HIV/AIDS, nenávistné útoky, násilí na ženách, chudoba a nezaměstnanost."
Lynn | 26. března 2009 v 18:57 | 
Zde hledá
Přemýšlím o založení organizace na podporu zdravých, bílých, pracujících, úplně normálních, heterosexuálních mužů.