Umění ti dá sílu měnit svět

23. března 2009 v 21:52 | ER |  Číslo 14 - Zábava

JustSeeds/Společenství umělců vizuálního odporu je decentralizovaná americká komunita umělců a umělkyň, která vznikla jako svépomocná aktivita na vzájemnou podporu i podporu lokálních sociálních hnutí, ale i za účelem vytvoření jednoho on-line místa, kde by mohli prodávat svá díla. Sdružení vzniklo v roce 1998 z popudu grafika Joshe McPhee, v aktuální podobě, jako umělecké družstvo, funguje od roku 2007. Justseeds sdružuje momentálně asi dvacet pět lidí, kteří tvoří politicky a sociálně angažované tisky či plakáty. Pracují individuálně, každý svým osobitým způsobem a svou technikou (od linorytu přes kresbu či počítačovou grafiku až po vydávání zinů), ale i na společných projektech. Na webu kromě jejich děl najdete i zajímavé články o politicky laděném street artu a o aktuálním dění. Většina členů z Justseeds se také podílela na knize Uskutečnit nemožné: Umění proti autoritě, kterou v roce 2007 vydal AK Press a která pojednává o angažovaném umění v historii i současnosti. Na webu Justseeds se dočtete: "Věříme, že síla osobního vyjádření v koncertu s kolektivní akcí dokáže přeměnit společnost."


Tohle je rozhovor s Meredith Stern, členkou JustSeeds.



Co je podle tebe účelem nebo smyslem umění? Má být kritické, má nějak reflektovat svět?
Anebo: Jaký je vztah politiky a umění?
Pro mě osobně neexistuje žádný jediný význam umění.... v určitém smyslu mám za to, že všechno, co děláme rukama, hlavou nebo tělem, je umění... filozofové jsou umělci, zahradníci jsou umělci. Myslím, že jakýkoli způsob, kterým se tvořivě vyjadřujeme, je umění. Lidé se vyjadřují mnoha způsoby, moje umění je někdy kritické k věcem, z nichž jsem hodně frustrovaná, jako třeba nespravedlnosti, který ve světě vidím. Myslím, že umění může být účinný nástroj pro vyjádření odporu v represivním světě. Ale taky si myslím, že potřebujeme umění, které je krásné a odráží krásu kolem nás. Umění nás může inspirovat, když jsme v depresi nebo je všeho na nás moc. Umění nás může ponouknout k akci, k tomu měnit věci, anebo nám dokáže dát sílu, kterou potřebujeme, když chceme tvořit nový svět. Myslím, že umění taky může poskytnout vize možných alternativních budoucností, umožní nám snít o tom, co přesahuje naše tady a teď. Podle mě nám umění může sloužit v mnoha ohledech politicky. Lidé se většinou scházejí na základě naděje a víry ve změnu, což je důležité pro sociální hnutí. A nejlepší způsob, jak motivovat lidi, je vytvářet víru v to, že věci mohou a měly by být lepší, než jsou.
Může se umění prodávat? Jak odhadujete jeho cenu?
Naše společenství používá umělecké práce různým způsobem. Spousta z nás dělala obrázky pro lokální politicky zaměřené organizace, dali jsme jim je, aby je využili podle svého. Taky jsme pracovali na jednom společném projektu, což je sbírka obrazů o vězeňském průmyslovém komplexu. Každý jsme udělali 100 kopií určitého obrazu a udělali z nich portfolio a předali je americkým organizacím, které se zaměřují na problémy vězeňství. Tyhle skupiny ty tisky mohou prodávat, a financovat tak svůj chod, anebo je používat jako propagační plakáty. Část prací prodáváme, abychom pokryli náklady na výrobu. Většina z nás prodávala své tisky přes web, ale taky jsme je všichni vylepovali po městě, a dávali je tak svým přátelům a městům, v nichž žijeme. Oceňujeme svoje práce, na kolik chceme: většinou to souvisí s tím, kolik kusů jsme udělali, jak velký ten tisk je a kolik práce to dalo. Nemáme žádná pravidla, kolik by co mělo stát.
Sledujete, kdo si kupuje vaše práce? Co kdyby si třeba Citi koupila plakát, který ji kritizuje?
Nesledujeme, kdo si koupí naše díla, většina prodeje se odehrává on-line, a tak nevidíme člověka, který si to kupuje. Obrazy prodáváme taky na stáncích na různých akcích, takže v těch případech máme osobní kontakt s kupujícím. Pokud se někomu líbí obrázek, který jsem dělala, chtěla bych mu umožnit, aby ho měl. Myslím, že všichni lidé jsou schopni růst, učit se a měnit, a abychom dosáhli opravdové společenské změny, musíme přestat myslet v dichotomiích, co je správné a co špatné. Nejsou jen zlí lidé, všichni jsme komplikovaní. Když udělám tisk o tom, jak je válka špatná, a koupí si to nějaký voják, je šance, že ten člověk se zajímá o mír, a kdo ví, třeba ho ten tisk bude inspirovat k tomu, aby se stal mírovým aktivistou. A na druhou stranu, kdo je dneska naprosto radikální a koupí si nějaký můj tisk, se za dvacet let může klidně stát brutálním diktátorem. Všichni jsme komplexní bytosti a čím víc budeme jeden druhého vnímat jako přátele, tím lepší bude náš svět. Nemyslím, že je praktické nebo reálné pokoušet se hlídat, kdo si prohlíží nebo vlastní naše práce.

Co si jako politicky a sociálně angažovaná umělkyně myslíš o copyrightu a anti-copyrightu?
Co se týče autorských práv, je to obrovské a složité téma. Jde o to, že jako umělci, v momentě, kdy daný kousek opustí naše ruce, nad ním v určitém smyslu ztrácíme kontrolu. Někdo si ho třeba pověsí na zeď v obýváku, nebo ho použije jako toaletní papír, co my víme. Ale líbí se mi umění, které je jedinečné tou osobou, která ho dělá - když někdo vytvoří něco, co mu mluví od srdce, tak takové umění mě oslovuje. Myslím, že lidé by měli mít možnost experimentovat s obrazy podle svého, ale je problematické, když někdo vydělává peníze a dělá si jméno na práci někoho jiného. Je taky rozdíl, i když ne vždy jasný a zřetelný, mezi někým, kdo se inspiruje tvorbou někoho jiného a nějak si s tím pohraje ve svém vlastním díle, a někým, kdo očividně a čárku po čárce používá cizí práci. Myslím, že podpořit umělce, kteří nás inspirovali, a přiznat původní zdroj, když jsme si něco přisvojili, je fakt důležité. A dovolit se původního autora, kde je to možné.
Kdo se může stát členem vašeho kolektivu? Jsou pro členství důležitá kritéria jako politické názory?
Naše společenství vzniklo organicky, z lidí, kteří se znali a různě spolu pracovali. Většina z nás spolupracovala politicky nebo umělecky aspoň s pár dalšími členy společenství. Někteří spolu bydleli, cestovali a pracovali na projektech. Pořád jsme poměrně noví a už jsme docela velká skupina lidí (kolem pětadvaceti lidí!!!). Momentálně vymýšlíme, jak úspěšně fungovat jako společenství, když žijeme po celé zemi a nemůžeme se pravidelně scházet osobně. Rosteme a vymýšlíme, jak to udělat po svém. Pokud vím, není moc příkladů, pokud vůbec nějaké, takového celonárodního, po internetu komunikujícího tiskařského společenství.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama