Občas se musím pousmát nad tím, jaké existují v předsudcích paradoxy. Jedním z nich je například ten, že feministka = žena, která nesnáší muže a viní je za všechno utrpení světa. Přestože toto tvrzení samozřejmě považuji za naprosto stupidní, nemám sama označení "feministka" příliš v lásce a raději se označuji jako "genderová aktivistka".
Hovoříme-li o soudobé patriarchální machistické společnosti, hovoříme i o jejích neblahých následcích pro ženy: využívání jich jako svědomitých domácích hospodyněk(/služek) nebo jako sexuální návnady; jejich nerovné pracovní příležitosti a tak dále a tak dále. Pro muže jsou dopady zcela odlišné: pořád mají více možností než ženy a vůdčí postavení v politice, vědě a dalších oborech, i když snaha o feminizaci je dnes již velmi patrná. Stále je tu problém se stereotypy v médiích nebo reklamách a se sexistickým rozdělení funkcí v nich. O odmítnutí standartní ženské role se hovoří dost a dost, ale co standartní postavení muže?
Napadne někdy někoho, že ani muži nemusí souhlasit se svým předpokládaným postavením vedoucího jedince - ve vztahu (živitel rodiny), ve sportu (předhonila ho holka!) a v dalších činnostech a oborech, kde se nějakým způsobem projevuje dominantní postavení jedince.
Od muže se čeká, že bude lovec. Že bude drsný a nekompromisní, průbojný a vůdčí. Jenomže ne každý muž má pro tyto charakterové vlastnosti dispozice či ambice a jakmile je odmítne a ukáže svou slabost nebo citlivost, je považován za podivína, zbabělce a leckdy dokonce za gaye. Na sexistickém přístupu k mužskému pohlaví mne fascinuje právě tato věc, že narozdíl od žen-feministek, které nebývají spojovány s homosexualitou, jsou muži, nechovající se jako "praví muži-lovci" (termín maskulinisté se mi pořád nějak nemůže zažít...proč asi?) řazeni automaticky k čtyřprocentní menšině. Řeknete si, co je na tom? Být označen za homosexuála není nic hanlivého. Ale i to, že někdo to za hanlivé považuje a proto se tímto způsobem mužům-nelovcům "vysmívá", je další z paradoxních - nebo spíše absurdních - předsudků.
Tabuizace nahého těla na veřejnosti: je pro nás vyřešená nebo ne? Když někde venku potkáme na plakátě nahou kočku v bikinách, většinou se nad tím nijak zvlášť nepozastavíme, ale odhalené mužské tělo mi stále připadá jako tabu. Někdo to může vnímat jako další využívání ženy, tentokrát pro reklamní účely. Ale není to taky potlačení mužského faktoru, co se sexuality týče? Jsou snad muži méně přitažliví? Je penis méně sexy než vagína? Dvě líbající se ženy většinové společnosti nepřipadají tolik nepřípustné jako dva líbající se muži. Jednostranná homofobie? Barbie je sexistická. A co takový Action Man? Malá holčička si může hrát s autíčky, ale chlapeček s panenkou? To je přeci divné! Muž, který o sebe pečuje, je metrosexuál, u ženy to není nic neobvyklého. Muž v růžovém tričku je odporný diskofil, žena v modrém tričku je...no prostě úplně normální.
A já se ptám: Proč? Na toto místo se hodí citace z Madonniny písně "What it feels like for a girl": "Girls can wear jeans and cut their hair short, wear shirts and boots, 'cause it's OK to be a boy. But for a boy to look like a girl is degrading. 'Cause you think that being a girl is degrading.But secretly you'd love to know what it's like, wouldn't you, what it feels like for a girl."
Závěr je tedy takový: ženy již mají svůj boj o výhradně mužské pozice úspěšně rozehraný. Teď je čas dát mužům více prostoru proto, aby bojovali o ty ženské.
Václav | 7. října 2008 v 11:35 |
Podle mě je zásadní chyba rozdělení na nějaké mužské a ženské pozice. Proč někomu povolovat vstup za barikádu? Rozbijme ty barikády! Podle mne by měli být společenské rozdíly co nejmenší mezi mužem a ženou.
Mě třeba baví víc vaření a praní, než výměna žárovek. :-)