Jméno spisovatelky a esejistky Virginie Woolf se snad už dostalo do povědomí mnoha lidí, přestože do roku 1989 se u nás nevydávala. Tato autorka si těžko získává čtenáře pro svůj specifický způsob psaní, pro svou řeč a hutnost popisů, které leckoho odradí. A je to škoda, protože kromě své neotřelé beletristické práce také bojovala za emancipaci žen, přednášela na univerzitách a bojovala proti konzervativní viktoriánské společnosti.
Depresivní génius
Na začátek pár faktů. Virginia se narodila roku 1882 v Londýně. Jejím otcem byl filozof a kritik sir Leslie Stephen, který budoucí spisovatelku silně ovlivnil. Svůj vztah k němu později popsala v románu K majáku, kde zásadový otec rodiny po smrti své manželky vychovává syna a dceru. Obě dětiv něm nespatřují otce, ale spíše studenou, prázdnou bytost plnou rad a zákazů, proti které je nutné se bouřit.I Virginia, stejně jako hrdinové jejího románu, ztratila svou matku, když jí bylo 13 let. Po této události se poprvé psychicky labilní Virginia zhroutila. Deprese ji pronásledovaly po celý život; z nich jí pomáhalo částečně psaní.
Virginia se v roce 1912 provdala za spisovatele Leonarda Woolfa, s nímž založila nakladatelství Hogarth Press. Zde vycházela díla členů skupiny intelektuálů a umělců Bloomsbury (jméno podle londýnské čtvrti), na jejímž vzniku se Virginia také podílela. Její manžel si jí vážil a podporoval ji.V roce 1941 se však opět ocitla na pokraji nervového kolapsu. Cítila, že už další boj by byl nad její síly, a rozhodla se navždy ukončit své trápení. Zvolila si dobrovolnou smrt ve vodách řeky Ouse. (V roce 2002 vznikl film Hodiny, který propojuje tři příběhy o ženách v různých dobách. Je jakýmsi zhmotněním děl Virginie Woolf a zároveň i zobrazením jejích posledních dnů.)
Impresionistické romány
Dílo Virginie Woolf bylo bezpochyby přelomové. Patřila k tzv. moderní vlně, která experimentovala s jazykem i formou textu. Inspirovala se převážně každodenním životem; její knihy jsou silně autobiografické. Pohybovala se v kruzích londýnské střední a vyšší vrstvy; ze všech stran a pohledů ji zkoumala, popisovala a kritizovala.
Už v prvotině, povídce Skvrna na zdi, se objevuje její způsob vnímání světa a jeho detailní popis, který podává čtenáři, v tomto případě obraz skvrny na zdi, a fantazijně rozvijí její podobu a různé teorie jejího vzniku, až do chvíle, kdy přijde člověk (otec?), který jejím hravým představám udělá konec konstatováním, že po stěně leze šnek.
Jákobův pokoj, který byl jejím prvním románem, je zase jakýmsi životopisem mladého muže. Skládá se ze vzpomínek, pocitů, obrazů, které vyvstávají a zase zanikají přímo před očima; tvoří síť událostí, v níž každý uzlík je volnou asociací spojen s mnoha jinými. Je to komplexní popis jednoho života, jeho vnímání. A toto je právě nejsilnější motiv Virginie Woolf. Ve všech dílech se snaží o zachycení okamžiků v proudu času. Podobá se tak impresionistickým malířům. Jákob Flanders zemřel v 1. světové válce, jeho pokoj zeje prázdnotou; záclony se nadouvají a zase opadají... Tento román je vlastně památkou na Virginiina bratra, který stejně jako hlavní postava zemřel na bojišti.
Již druhý román - Paní Dallowayová- se stal zásadním dílem. Dostáváme se zde do vyšší anglické společnosti. Paní Dallowayová slaví 50-té narozeniny. Zároveň s jejím příběhem (nebo spíše retrospektivním vyprávěním) se odehrává příběh mladého muže, který zešílí a spáchá sebevraždu. Na malý okamžik se obě linie spojí, aby mohla hlavní hrdinka přemýšlet nad vlastním nenaplněným životem.
Snad nejkrásnějším a také nejsnovějším dílem jsou Vlny. Na moři je jeden den jako lidský život. Sledujeme šest postav, které vyrůstají, dospívají a stárnou; jejich život provází stálý tikot hodin, pravidelnost přílivu a odlivu.
Woolf dále napsala ještě odlehčenější díla jako například Orlando, inspirovaný její přítelkyní Vity Sackville-Westovou (se kterou údajně měla lesbický vztah) a na jehož motivy natočila německá surrealistka Ulrike Ottinger film Freak Orlando, nebo tak trochu rozněžnělý Flush.
Průkopnice emancipace
Jak už jsem řekla na začátku, Virginia Woolf se snažila zapojit do prosazení emancipace žen. Nikdy se sice za feministku neoznačila, přesto apelovala a to především na ženy samotné, chtěla jim ukázat, že dnes již nemusí být pasivními manželkami, ale mají možnost výběru.
Esej Vlastní pokoj vznikla ze dvou přednášek na univerzitě z roku 1928 na téma Ženy a literatura. Virginia v ní rozebírá příčiny téměř nulové umělecké tvorby žen v 16. stol., manipuluje s iluzivní představou Shakespearovy sestry se stejným nadáním jako měl klasik světové beletrie. Jak by se tedy mohla v té době prosadit? Dostává se k tomu, že ženy, aby mohly tvořit, by potřebovaly alespoňvlastní pokoj, území klidu; a 500 liber ročně - tedy majetkové zajištění, a v neposlední řadě také uznání mužské části společnosti, že žena může stejně dobře vykonávat i "mužská" povolání. Další myšlenkou, kterou zde prezentuje je, že každá bytost má jak ženskou tak mužskou stránku. Pokud však v sobě jednu či druhou potlačí, její/jeho dílo se pak stane sterilním a nudným.
Virginia Woolf je jednou z největších anglických spisovatelek. Z jejích děl cítíme dobu, ve které žila, dobu, která nám sice přijde dávno překonaná, vidíme zde však také zápas člověka se společností, jejími předsudky a její silou, která jednotlivce dokáže pohltit. V tomto smyslu jsou její knihy stále aktuální.
nic | 13. června 2008 v 17:23 | 
Zde hledá
jednotlivce dokáže pohltit. V tomto smyslu jsou její knihy stále aktuální.
can we write english comments?