LOVE & STUFF

15. května 2008 v 19:54 | hrbatá |  Číslo 13 - Láska (v kapitalismu)
Láska…hm. Pracuju zrovna v takeawayi a pro z(ne)příjemnění práce a nám pouští vedení celé dny komerční rádio. Na jeho vlnách, jako na vlnách mnoha jiných, se popové hvězdičky předhání v tom, která výstižněji a úpěnlivěji přednese své vyznání lásky, případně stížnosti na "tu mrchu" nebo "toho hajzla". Každopádně je to příšerný. Ty stejný písničky se navíc cyklicky opakují.
Jednou mě napadlo, že by z těch všech hitů šla sestavit taková konverzace - zpěvačka by mohla třeba zpívat o tom, jak toho chlapa, kterej se s ní rozešel stejně k ničemu nepotřebuje (takových písniček je, všimla jsem si, spousta) a nějaký zpěvák by na to mohl odvětit songem o tom, jak chce být sám a jak je rád, že se tý ženský konečně zbavil. Potom by ona na to odpověděla mnohem vyměklejší skladbou o tom, jak to ale bylo fajn, když byli spolu, jak na to vzpomíná, no, a on by jí zase zpíval o tom, proč se s ní rozešel - že měl něco s ňákou jinou, ale že to byl jenom úlet a že má rád jenom jí. No, a pak už by si zase zpívali jenom, že milují jeden druhýho jako nic jinýho… Ach, ty happyendy…

Když jsem na ty sety laskyplných výlevu nadávala, že je to jenom prostředek, jak si popový hvězdičky můžou nahrabat peníze, protože je to omletý a s láskou má občas trable každej a právě díky rozsahu, kterej ty písničky mají (od rožněžnělýho nosení na rukou, přes lascivní lichocení až po nenávistný láteření) se v nich může najít každej, a tak nějak se s nima v určitý situaci ztotožnit. Kolegyně mi na to řekla, že člověk si v těch písničkách musí prostě najít to svoje a že láska je prostě důležitá část lidskýho prožívání, proto o ní všichni mluví/zpívají.
No já nevim teda. Myslim, ze nám to spíš dost cpou všema možnýma cestama, ze máme BÝT od školky po důchod S NĚKÝM. "Ty nikoho nemáš?" Je to jako nemoc. Z toho všeho mam pocit, že je to stav, ze kterýho bych měla co nejdřív uniknout, zpátky do nesamostatný pohody monogamního vztahu. Co si na tom světě počnu, když se nemam o koho opřít?
Asi se neubranim vážný úvaze o Vztahu: Můj názor je, že "idealní vztah" podle dnešních měřítek - tj. heterosexuální a monogamní - je jenom prostým individualismem ve dvou, který se dnešní konzumní společnosti hodí. Ta totiž podporuje sobecké hrabaní pod sebe (lhostejno jestli pod jednoho nebo pod dva) a relativní nezájem o lidi, kteří nepatří mezi ty "moje".
Dva si kolem sebe staví pevnost a všechny ostatní nechávají před jejími branami. Děje se to jaksi samozřejmě - patner/ka je staven/a na piedestal nejdůležitějšího člověka na světě, bez kterýho nejsem nic a se kterým jedině si skutečně rozumim. Nekteří lidi v prvních měsících vztahu nevídají svoje kamarády, protože chtějí být jenom se svým protějškem. S vzájemnou závislostí přichází i žárlivost, potřeba vlastnit.
Nevim, proč si lidi navzájem brání ve stýkání se s jinými. To, že se vyspim s někym jinym přece neznamená, že jsem o svýho "přítele" ztratila zájem, že ho nemám ráda. Nemusí to znamenat ani, že mě sex s ním nebaví. Můžu mít dokonce někoho ráda stejně jako svýho "přítele" a zároveň s tím dotyčným spát a na mym vztahu k mýmu "příteli" to nic nezmění. Ale většinou to bude tak, že mi můj hypotetický "přítel" dá na vybranou - buď on nebo já! Což je ale stejně absurdní, jakoby mi takové ultimátum dávala nějaká kamarádka - buď už se nebudeš bavit s tou a tou, nebo už nejsme kamarádky. Je to všechno jenom o potřebě vlastnit, o potřebě, která je v nás touhle společností extrémně podporovaná, ne-li přímo vytvářena.
Taky se v tom promítá potřeba jistot, mít nějakou jistotu na světě, mít někoho jistého. Málokdo je tak "ukotvený" sám v sobě, že tohle nepotřebuje od okolí, ale má jistotu sám v sobě.
Nemluvim jako z toho všeho vyléčená. Sama jsem se nedávno přesvědčila, že jsem stejně majetnická a závislá, jako většina lidí v mym okolí (který za to s oblibou kritizuju). Myslela jsem, že jsem se už dostatečně poučila, ale to vytvořit si kvalitní vztah/vztahy je holt běh na dlouhou trať. Člověk na sobě musí hodně pracovat.
Mam tendenci si hledat chlapy podle toho, jaká bych sama chtěla být, a být presvědčená, že jsou "ti praví". Těch už bylo. Vůbec mýtus "toho pravého" je absurdní. Kvalitu vztahu nevytváří osudová předurčenost, ale práce na nich, diskuze, tolerance.
Mam chuť s tim seknout - s hledaním pana s pěti P (ale ne penisy, proboha!), i s tim vyspat se s kýmkoli po pěti pivech a doufat, že z toho náhodou bude osudovej idealní vztah. A taky s tim uvažovat o většině chlapů jako o mých potencionálních partnerech nebo milencích, chci s nima kamarádit.
A jednou se třeba objeví někdo, s kým budu chtít mít děti a žít pohromadě, a v tý době už třeba taky nebudu mít všechny ty svoje zlozvyky a doufejme, že je nebude mít ani on. Prostě se na pár let hodim marod. A budu srát na cajdáky v radiích a telenovely v televizi a Valentýny a nebudu chodit prvního Máje na Petřín.
A budu mít víc ráda sama sebe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Efe Efe | 17. května 2008 v 16:37 | Reagovat

Mluvíš mi z duše, v mý situaci mi docela bodlo vědět, že má někdo podobnej názor. Kéž by si to uvědomilo víc lidí! Díky!

2 nic nic | 17. května 2008 v 23:03 | Reagovat

Pokusím se být stručný:

- Většina lidí se raději zabývá někým jiným, nežli sami sebou (tj. hledá záchranu ve vztahu, ač je nezbytné se nejprve naučit být sam/a se sebou),

- Tělo a duše (sex a vztah) jsou dvě odlišné věci. Je ovšem otázka, jak se k tomu kdo staví, jak to kdo unese, každý vztah je individuální, bez upřímnosti však začíná jít pomalu, ale jistě do hajzlu...

- A především nezapomeňte - VŽDYCKY SE OBJEVÍ NĚKDO LEPŠÍ. Záleží je na vás, zda chcete X-krát do zblbnutí začínat či se konečně někam dostat a UVĚDOMIT SI TO:-))

To je legrace, že?

3 ramushek ramushek | E-mail | 19. května 2008 v 18:44 | Reagovat

pověsila jsem srdce na hřebík.

sundám ho... až bude chtít

;)

4 george george | Web | 21. května 2008 v 8:46 | Reagovat

nejlepší web na hudbu a videa http://www.mp3stahuj.cz

5 B.A.D.ayDies B.A.D.ayDies | Web | 24. května 2008 v 13:59 | Reagovat

Yes! Naprosto souhlasím.

A jen tak mimochodem, s těma songama, taky mi často lezly na nervy, když jsem v práci musela poslouchat pošahaný kissko, který je těmahle srancema zahrnutý. Ale paxme si z toho začly s kámoškou dělat srandu etc., a přežít se to dalo ;)

6 waiders waiders | E-mail | Web | 26. května 2008 v 15:18 | Reagovat

výborný je zejména PROSTŘEDEK článku. několik polemických poznámek ke konci, a k tomu, co se objevuje v diskursi: každý je přece sám sebou. kým jiným by byl? a to i v situaci, kdy si to nechce přiznat ("nejsem ve své kůži", "musím být sám sebou") - a k budování vztahu: myslím, že i zde platí maxima "snaha zabraňuje úspěchu" - když něco prostě nejde, tak to neurveme usilovnou prací.

7 nic nic | 13. června 2008 v 18:45 | Reagovat

waiders: Hm, ač je každý samozřejmě sám sebou (pokud pominu přehrávání určitých rolí dle momentálního okolí, nad čímž občas rozum stojí při sledování flexibilnějších jedinců), není to totéž, jako umět být sám SE sebou. Zkus se zavřít na 24 hodin do opuštěného prostoru a s nikým nekomunikovat. Pokud to ustojíš, prodluž si to na týden. Spousta lidí před tím zdrhá jednoduše proto, že sami sebe nemůžou vystát:-)) Spousta lidí hledá záchranu před vlastními nedostatky v neochvějném partnerovi, který nás jistě konečně pohne k tomu, abychom je dořešili:-)))) A je naopak pohodlnější zabývat se cizími chybami, než řešit svoje vlastní. Jak charitativní!

Snaha je na hovno, pokud se na ní upneš hned na počátku - na počátku to má jít úplně samo, musí tě to naopak vcucnout (i proti tvé vůli:)). První dva roky to musí být především zábava a pokud během této doby zjistíš, že už není a utneš to, nemá nikdo důvod se na tebe naštvat. To je zcela přirozené právo "přírodního výběru", který mj. chrání obě strany:-) Měl jsem na mysli dlouhodobější časový úsek, protože "ten/ta lepší se objevují zcela spolehlivě až do skonání tvého /života - pro blbé/:-))". A teprve tehdy je čas sáhnout po SNAZE, protože (co si budem namlouvat) seznámení s kýmsi novým a jeho počáteční poznání nás v těch příjemnějších případech zbavuje silně svéprávnosti/soudnosti (v přímé úměře s našimi nenaplněnými touhami a představami). Je blbost za každou cenu tlačit na pilu, pokud je vše evidentně v hajzlu, na druhou stranu jsem každodenně svědkem toho, že dva lidi spolu fungují z ryze ekonomických důvodů (byť to vzájemně popírají povinným folklórem), užívají si nezávisle na sobě svá "to be in love" s kýmkoli (což obměňují dle zábavnosti sexu a ekonomickému partnerovi předstírají, že je s ní/m/ baví svět), aby se nakonec rozvedli, protože TEN/TA NOVÝ/Á nabízí výhodnější (zatím fiktivní) předmanželskou smlouvu... Ale o tom tenhle článek nebyl.

Šlo o vnucování mýtu lásky, který ospravedlňuje COKOLI, včetně brutálního a vykalkulovaného odstranění naší BÝVALÉ životní LÁSKY:-)) Vše je dovoleno.

Který klade důraz na čistotu a neposkvrněnost SKUTEČNÉ lásky, ale zcela pomíjí fakt, že neznám žádný dlouhodobý vztah, kdy by jeden druhému nezahnul (namají si co vyčítat, není to v lidských silách - a pokud v něčích je, jde o 100% světce)). Což neuvádím jako alibistickou omluvu.

A který není důvod brát vůbec na vědomí, pokud mi ten druhý stojí za to, abych si s ním zkrátka zašukal/a bez zbytečného mazání medu kolem huby. To se snad nesmí? Proč? Skutečná láska se bez nadměrné snahy téměř obejde a musí se mě zmocnit sama, ale proč žít do té doby v celibátu, zvlášť když je možné, že mě zkrátka nikdy nepotká? To se nesmí?

A úvaha, zda mám či nemám stálého partnera/rku, mi přijde zcela individuální dle vzájemné dohody. Znám lidi, kteří jsou schopni se milovat pouze s tím, koho opravdu milují. Znám lidi, co si vesele zašukají s kýmkoli, kdo je přitahuje a ještě si o tom s partnerem doma po večerech bez zábran povyprávějí a zachechtají se. Oba případy bohužel nepatří k většině a problémy, které dříve či později mají, jsou bohužel umocněny všemohoucím a vševědoucím mýtem "lásky".

8 nic nic | 13. června 2008 v 18:58 | Reagovat

...a problémy, které TA VĚTŠINA MÁ, jsou bohužel... (blbě jsem se vyžvejk). Je mi vážně blbě, když jeden kostí tu svou (bývalou) vyvolenou, že jednou ujela a moc dobře vím, že mi ojel i podrážky u bot, když si namlouval, že spím... A samozřejmě (genderově) naopak. Co bychom si počali bez debilních mýtů:-))))

9 waiders waiders | E-mail | Web | 18. června 2008 v 19:48 | Reagovat

.. tak ano, být sám SE sebou je něco docela jiného, ale nemyslím, že jedinou alternativou je být S JEDNÍM člověkem - právě naopak, (alespoň někteří) lidé jsou tvorové společensští a vyhledávají společnost dalších - což neznamená vždy sex, lásku nebo partnerský vztah, to je ostaně obvykle minimum interakcí. nemyslím, že "mýtus" se tady hodí. jde spíše o ideál, a tady ani ne lásky, jako všeobecný ideál/normu monogamního vztahu, jak je popsáno v článku.

10 Judy Judy | 20. června 2008 v 14:25 | Reagovat

""idealní vztah" podle dnešních měřítek - tj. heterosexuální a monogamní - je jenom prostým individualismem ve dvou, který se dnešní konzumní společnosti hodí."

- tak s tímhle zrovna moc nesouhlasím. Monogamní vztahy, ve kterých měli partneři pro sebe výlučné postavení a společně "hrabali pod sebe" tu byly i dřív. Není to žádný vynález konzumní společnosti. Té se podle mě víc hodí stahy nestálé a jedinci promiskuitní. Pro konzumní společnost je typické, že se k partnerům přistupuje jako ke spotřebnímu zboží, které je třeba ihned vyměnit, pokud již není nové, "in", objevují se problémy či pokud na trhu objevíme lepší značku.

To, že se v prvních měsících vztahu nechávám tímto vztahem zcela pohltit a žiji jen pro svého vyvoleného/vyvolenou také není dílem konzumní společnosti. Člověk je v určité euforii, způsobené hormonální bouří, která nejdéle do dvou let vyprchá. Lidi mají ale pocit, že prožívají lásku, která je ke všemu nesmrtelná a věčná a která ospravedlňuje veškeré jejich činy (žádná sviňárna není dost velká, pokud za ní stojí "čistá láska"). Na tomhle už má svůj podíl mýtus romantické lásky, který na nás útočí z literatury, pláten kin, rádií...

Napadá mě otázka: Co je to vlastně ta láska? Existuje vůbec nebo je to jen výmysl romantických básníků? Není to jen rozmnožovací pud zabalený do sentimentálního obalu? Říká se, že skutečná láska se ve vztahu projeví až po letech ve chvíli, kdy opadne prvostní zamilovanost a silná sexuální přitažlivost. Jak se pak ale taková vztah odlišuje od běžného přátelství?

11 waiders waiders | E-mail | Web | 27. června 2008 v 12:41 | Reagovat

víceméně souhlasím s Judy, ovšem LÁSKA opravdu exsituje. a to obvyke mimo ty tzv. "vztahy".

12 nic nic | 30. června 2008 v 18:42 | Reagovat

waiders: Dal bych rovnítko mezi (můj) mýtus a (tvou) normu a myslím, že bychom se jinak shodli. Jinými slovy - myslím, že veškerá naše rozepře je jen o tom, co si každý z nás za použitými pojmy dle své dosavadní zkušenosti představuje.

Judy: Souhlasím, ale jen pokud jde o první a neméně výnosnou fázi. Kluci a holky si užívají života, spousta z nich žije tím "kde, s kým, kolikrát ještě, s kolika paralelně či zároveň atd. atd." si zašukat. S láskou to nemá nic společného, i když je to o to více baleno a servírováno v jejím koloritu, aby kvantita byla uspokojivá. Mnozí na to naletí a věří tomu natolik, že experimentují se sebevraždami a jinými blbinami:-((( Samozřejmě tu plkám o té neextrémější podobě, spousta lidí zkouší vztahy kupodivu velmi poctivě... Celkem výstižně tuto fázi popisuješ:-))

Pak je ale fáze druhá, kdy jacísi dva usoudí, že se vezmou a budou tu jen jeden pro druhého. Nebudu to dál rozvádět, protože mj. neznám jediné manželství, kdy by si obě strany dříve či později nazahly či se o to nepokusily, ale jeden rys je společný - ono hrabání pod sebe, kdy lááska je vším posvěcená, omluvitelná a posvátná natolik, aby "účel (RODINA) světil prostředky". Když to člověk domyslí, je to dost tragické (tragikomické?). Skutečná tvář "této sounáležitosti" se objeví ve chvíli, kdy dojde konečně k rozvodu. Ale do té chvíle jsou ti dva pro trh velmi bezmocní, svázaní právními obstrukcemi, dětmi, majetkem, ekonomickými vazbami na příbuzné....

Kde je vůbec počátek konzumní společnosti? Nestalo se to ve chvíli, kdy se dva kmeny přestaly vybíjet, neboť usoudili, že se jim vyplatí víc spolu obchodovat? Pamatuje si to ještě někdo?

Ale jinak souhlasím - LÁSKA není vázána zdaleka pouze na vztahy, zde jsou jen její projevy nejtypičtější a nejvíce na očích. Láska je něco mnohem víc. O to víc, že pokud se projeví ve vztahu, je tento ve srovnání se sebehlubším přátelstvím plastičtější o další dosud netušený rozměr. Něco jako rozdíl mezi dvourozměrným a třírozměrným světem:-)

13 nic nic | 30. června 2008 v 18:57 | Reagovat

Ideály jsou jinak fajn, bez ohledu na to, zda k nim směřují Romeo a Julie, Romeo a Julián, Romea a Julie či Jake a Tlusťoch, ale nezapomínejme na jednu věc - ideály jsou tu od toho, aby pro nás ZůSTALY NEDOSAŽITELNÉ, jinak by ztratily svou nadčasovost a důvod k existenci. Pokud se k nim přiblížíme, je to částečné vítězství, protože zítra se můžeme přiblížit ještě víc:-)) Pokud však uvízneme v pověře, že jich lze dosáhnout, může to být nejen pro nás velmi nebezpečné. A pokud vám někdo tvrdí, že je to možné, ba dokonce NUTNÉ, je to buď nácek nebo komouš či něco ještě horšího (dosud nepojmenovaného)!

14 kaya kaya | 5. října 2008 v 18:50 | Reagovat

Existuje ještě jedna omluvenka pro všechno, a to jsou (pro někoho) děti. Máš pravdu, že někteří lidé v okamžiku, kdy dosáhnou té kýžené mety a překročí Práh manželství (a rodičovství), začnou se chovat jak teroristická buňka, což zvlášť pro děti není nijak přínosné, jsou to právě rodiče, kdo by jim měli ukázat cestu mezi druhé lidi. Ale co máš proti věrnosti? Potřeba věrnosti má co dělat s nějakou vnitřní důvěrou a sebeotevřením, nikdy nedosáhneš toho, aby tvůj protějšek byl buď stejně zadán nebo nezávislý, nebo to dokonce zraní tebe. Čili otevřenost, proč ne? Ale hned právo na nevěrnost?

15 XloserX XloserX | 20. listopadu 2008 v 7:50 | Reagovat

Bylo by to asi na dýl a podle data je to taky out, ale aspoň trochu musím oponovat demagogickému článku.

"únik ze samoty do nesamostatný pohody monogamního vztahu"

Nastavuješ zde demagogicky rovinu, kdy je podle tebe monogamní vztah jen nesamostatný a pohodlný, lidé staví kolem sebe hradbu a nestarají se o nikoho jiného. A také monogamnímu vztahu ihned přisuzuješ závislost a potřebu vlastnit. Nemluvíme o svatbě, mluvíme o vztazích. "Taky se v tom promítá potřeba jistot, mít nějakou jistotu na světě, mít někoho jistého."

Východisko vidíš jen ve volném vztahu, kdy už mluvíš jen o tom že máš přítele ráda (slovo milovat nepoužíváš).

Nikdy mi můj monogamní vztah nepřipadal jako klec, i když partnerka žárlila, vždy jsme se domluvili, neměl jsem před ní tajemství. Nevím o tom že bych se nestýkal s jinými lidmi. Ale ano, partnerka byla pro mě tou nejdůležitější osobou. To že sem ji miloval se ale projevovalo, tím že bych pro ni udělal téměř cokoliv. Měl jsem radost, když jsem ji mohl udělat radost. Nikdy jsem neměl jistotu že mě neopustí. Bolelo mě, že jsem ji ztratil. Naproti tomu stavíš povrchní vztah různých přátelství či sexů, kdy si sama chceš uchovat jistotu, že máš doma toho svýho a teplou večeři. Když jsem teď sám, potkávám jen holky, které si nechávají tu jistotu a nabízí jen občasné pokecaní nebo sex. To promiň, ale je pro mě málo. I když toho svýho nemilují, nemají odvahu začít nový vztah, kvůli té své povrchní jistotě, jen aby mohli říct že někoho mají, nebo že jich mají víc. A to je podle tebe ta samostatná protiváha "nesamostané pohody monogamního vzahu", který má být jistotou. Přitom je to úplně naopak.

Pokud dokážeš svým např. sedmi kamarádům (na každý den jednoho) dát tolik co jednomu, kterého bys milovala, pak je to vaše věc. Máte-li vyřešeny situace, jako když např. s některým otěhotníš, třeba s tím nejméně oblíbeným, pardon ty máš vlastně ráda všechny lidi stejně. Já bych to nedokazál.

Nechci si hledat na každý den jinou kamarádku (těch mám dost) či sexuální objekt(i ty se najdou). Já chci milovat a chci nenávidět. Chci žít a né jen přežívat. Nebál jsem se ukončit náš monogamní vztah, když jsme viděli, že už nestojí za záchranu. Nebojím se být sám. Nebojím se znovu začít milovat. Nevím na jak dlouho to bude, možná rok možná šedesát let.  Lidi se v průběhu života mění. Nechci povrchní jistotu. Milujte, nenáviďte, žijte. Zničte systém, který nás rozděluje. Přemýšlejte vlastní hlavou. Poslouchejte vlastní srdce. Nejen to, co je zrovna cool v nějaké subkultuře.

16 itosrvjgyz itosrvjgyz | E-mail | Web | 29. května 2009 v 5:53 | Reagovat

nSo9gF  <a href="http://splvrkeokmef.com/">splvrkeokmef</a>, [url=http://ulurgsidcvyi.com/]ulurgsidcvyi[/url], [link=http://pvnewpwvuwem.com/]pvnewpwvuwem[/link], http://crgridfmnbil.com/

17 pkgdjmotj pkgdjmotj | E-mail | Web | 3. června 2009 v 9:11 | Reagovat

1QXvA7  <a href="http://emqhuafyrbtj.com/">emqhuafyrbtj</a>, [url=http://avykyfrhjbac.com/]avykyfrhjbac[/url], [link=http://nohyqoxmpjkr.com/]nohyqoxmpjkr[/link], http://xcrmdvbipetp.com/

18 mfyhtzx mfyhtzx | E-mail | Web | 15. června 2009 v 8:37 | Reagovat

7vORSy  <a href="http://kwcdyiultsag.com/">kwcdyiultsag</a>, [url=http://ljhkibussluh.com/]ljhkibussluh[/url], [link=http://vblticvfxamt.com/]vblticvfxamt[/link], http://opcwajsatloo.com/

19 Ylata Ylata | E-mail | 25. prosince 2009 v 21:51 | Reagovat

Škoda, spousta komentářů. Všichni absolutisticky nedokážící se prostě zamilovat...láska je pro nelidi asi...připravit se o vzájemnost kvůli intenzitě šukání a kvantitě šulínů...láska je nádherná, každej to ví, všichni to zažili...ale....prostě to není pro chudáky, je v tom moc...to abych si taky raděj založila blog či co.

20 test test | 2. července 2010 v 0:13 | Reagovat

Nekde jsem tady cetl, ze dotycny nezna jediny dlouhodoby vztah v jeho okoli, kde by si lide nezahnuli.
Ja osobne jsem mel 8mi lety vztah a vzhledem k tomu, ze jsme se domluvili, ze si zahybat nebudeme, tak jsme to nedelali. Ackoliv moznosti bylo mnoho, vedel jsem, ze by to me partnerce bylo neprijemne a proto jsem to nikdy neudelal.. Proste respekt k nejblizsi osobe. To uz se ale v dnesni konzumni dobe, kdy jsou predmetem konzumu leckdy i vztahy, moc nevidi.

21 business loans business loans | E-mail | Web | 21. října 2011 v 10:03 | Reagovat

I guess that to receive the loans from creditors you ought to have a firm motivation. Nevertheless, once I have got a secured loan, just because I wanted to buy a bike.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama