Láska ve filmu

15. května 2008 v 19:49 | leny |  Číslo 13 - Láska (v kapitalismu)
Tenhle článek je o dvou filmech, které mě zaujaly, protože ač jsou o lásce, nejsou barvotiskovým klišé ve stylu např. českého filmu Rebelové nebo mnoha dalších, mezi nimiž jsou špičkou ve špatném slova smyslu ty americké. Tyhle filmy standardizují "lásku" do podoby puffy-muffy růžového chlupatého srdíčka, korunovaného plastovým párem ze svatebního dortu.
Nicméně, filmy o kterých chci psát, Harold a Maude režiséra Hala Ashbyho a Strach jíst duše Rainera Wernera Fassbindera, spojuje krom tématu lásky i to, že jsou o překonávání tabu, tabu, které je vytvořeno právě standardizací "normálního partnerského vztahu" ve filmech a vůbec médiích - normální obraz lásky jsou dva lidé podobného věku, ve filmech většinou mladí, heterosexuální, bílí, ze střední nebo vyšší střední třídy (většinou zabezpečení, takže mohou řešit své milostné trable "na plný úvazek), vyvonění a vykartáčovaní, až k pláči normální a předvídatelní. Až si jeden/jedna říká: "O čem si tak mohou povídat, když jsou spolu sami?" Tak moc neskutečně dokonale to všechno vypadá…

Film Harold a Maude jsme viděly se ségrou na filmovém festivalu v Karlových Varech minulé léto. Chtěly jsme jím zaplácnout mezeru mezi jinými projekcemi, které nás zajímaly mnohem víc. Když jsme se úspěšně propushovaly dovnitř (více o technice dostávání se na představení zadarmo viz Bloody Mary číslo 12, rubrika Nevím), shledaly jsme, že se film bude promítat před k prasknutí narvaným, největším sálem hotelu Thermal. A hned jsme pochopily proč - film, ač vznikl už v roce 1971, v Čechách se promítal vůbec poprvé.
A film samotný nás taky dost překvapil - čekaly jsme melodrama na téma "láska skrze věkovou bariéru", ale dostalo se nám něčeho úplně jiného:
Dvacetiletý Harold je posedlý představou smrti - v honosném rodinném sidle pravidelně děsí svojí snobskou mamá předstíráním různých způsobů sebevraždy, darované supernové Porsche si ihned přestaví na pohřební vůz, s oblibou chodí na pohřby neznámých lidí… Na jednom z nich se setká s Maude - ta chodí na pohřby, protože jí fascinuje život, fascinuje pozorovat pozůstalé, vědomí, že i přes smrt jedince jde život dál. A představuje si vlastní pohřeb - Maude je totiž 79 let.
Harold a Maude se spřátelí - Maude ho pozve k sobě, do obydleného vlakového vagonu, zaparkovaného u silnice. Předvede mu sbírku nalezených věcí a přiměje ho, aby s ní zpíval za doprovodu piana a tancoval.
Maude má krom sbírání starých věcí a pozorování života ještě jednu zálibu - ráda krade auta. Vlastně je nekrade, protože si je nenechává, ale vrací je. Prostě ráda jezdí rychle a svérázně půjčenými auty. Nezapomenutelné je, když se Maude při společné projížďce městem rozhodne zachránit strom, který je zasazený do betonového květináče na rušné ulici - ukradne dodávku a i se stromem jedou na hranici státu, aby mohli strom zasadit do volné přírody. Nejdřív úplně zmatou celního policistu na hranici, při cestě zpátky, potom, co je zastaví, mu ujedou na jeho vlastní motorce.
Harold se zamiluje, chce si Maude vzít (jeho matka ho neustále nutí ke sňatku se snobskými dceruškami svých známých). Dá jí minci, na které je vyryto "Harold miluje Maude" (Maude ji hodí do jezera, protože tak bude na nejbezpečnějším místě) a později se spolu vyspí. Na Maudiny 80. narozeniny jí chce Harold požádat o ruku a připraví pro ní party. Ale Maude, unavená vzpomínkami a celým dlouhým životem v dlouhém dvacátém století (na ruce má vytetované ID z koncentračního tábora), si vezme prášky, které jí mají té noci zabít. To se taky stane.
Harold je zoufalý, ale Maude na něj přenese trochu toho svého těžce vydobitého optimismu a radosti ze života.
Harold a Maude je úžasně pozitivně nabitý film, nese si v sobě stejného ducha jako mnoho amerických filmů 60.let - boření hranic a zákazů, protiválečnou orientaci (Maude se angažuje v boji proti válce ve Vietnamu), experimentování s drogami (Maude kouří hašiš )… Určitě stojí za to vidět!
Druhý film, Strach jíst duše, je ponuřejší, civilnější. Odehrává se v Německu, v 70. letech, kdy se sem masově stěhují gastarbeiteři z různých částí světa, za lepším životem.
Hlavní hrdinka Emmi se živí jako uklízečka a žije svůj osamělý, prostý život, což se ale změní, když za jednoho deštivého večera, po cestě z práce, zajde do baru, kam chodí marokánští gastarbeiteři. Tahle usedlá, starší paní tedy naruší večírek Marokáncům a vyzývavým slečnám, které v baru obsluhují. Snaží se jí zesměšnit, jeden z Marokánců ji vyzve k tanci - ale ona se nedá, nabídku přijme. Když se do ní začnou navážet ještě hruběji, prostě z baru odejde. Její tanečník ji ale na ulici dohoní a doprovodí ji domů. Jmenuje se Ali a protože nemá, kde spát, pozve ho Emmi k sobě. Vyspí se té noci spolu a tak začne jejich vztah. Ali to myslí vážně - chce domů nosit peníze a normálně s Emmi žít.
Od začátku to ale není jednoduché, protože Ali nemluví německy moc dobře, takže si občas ani navzájem nerozumí. Jsou spolu ale šťastní. Když se začne šuškat mezi sousedy, že u Emmi někdo bydlí a že je to "černý" gastarbeiter, začnou problémy - Emmi přestanou všichni v domě zdravit a posílají pravidelně do bytu policii, v práci se s ní nikdo nebaví, prodavač z potravin, kam chodí Emmi nakupovat řadu let, odmítá obsloužit Aliho, Emminy děti se jí zřeknou, když jim oznámí, že se chce znovu provdat… Emmi je z toho nešťastná a nechápe, jak se z jejích dětí, přátel a známých mohou stat nenávistné bestie jen proto, že se na stará kolena zamilovala a do koho.
Odjedou s Alim na dovolenou, aby nemuseli snášet šikanu ze všech stran. A po příjezdu se opravdu situace uklidňuje - lidé si zvykají… Aliho to ale začíná táhnout za svými někdejšími přáteli a milenkami z baru. Nechodí domů a když, tak opilý. Emmi trpí. Nicméně film skončí dobře, je naděje, že se všechno dá do pořádku.
Film byl natočený za 15 dní, v září roku 1973 a patří mezi Fassbinderovy nejrychleji a nejlevněji natočené. Přesto se mu dostalo celosvětové pozornosti a je ve Fassbinderově tvorbě ceněn nejvíc. Herec, který hraje Aliho (El Hadi ben Salem) byl Fassbinderovým milencem a hraje prostě sám sebe. Herečka hlavní ženské role (Brigitte Mira) je naskutečná - před projekcí samotného filmu nám v kině pustili video, jak to jako osmdesátiletá roztáčí na nějakém večírku s kapelou. Rovněž doporučuji vřele!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B. B. | 18. května 2008 v 13:16 | Reagovat

Moc pěkný - díky za tipy.

2 Radek Mikula Radek Mikula | E-mail | 20. května 2008 v 11:36 | Reagovat

Článek prozrazuje vyústění filmů.

3 Dorotka Dorotka | 20. května 2008 v 14:33 | Reagovat

Jo, to by tady mohlo být napsaný... Přesto děkuju za tipy a pokusím se si ty filmy sehnat...

4 aeowejc aeowejc | E-mail | Web | 3. června 2009 v 0:40 | Reagovat

T2Ah25  <a href="http://lqtcxnotjciu.com/">lqtcxnotjciu</a>, [url=http://krpmjgbyemds.com/]krpmjgbyemds[/url], [link=http://vxnxwghmtyum.com/]vxnxwghmtyum[/link], http://lkelbzosctup.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama