Květen 2008

Vlastní pokoj: Emancipace a literatura v životě Virginie Woolf

25. května 2008 v 12:11 | Dead Cat |  Číslo 13 - Láska (v kapitalismu)
Jméno spisovatelky a esejistky Virginie Woolf se snad už dostalo do povědomí mnoha lidí, přestože do roku 1989 se u nás nevydávala. Tato autorka si těžko získává čtenáře pro svůj specifický způsob psaní, pro svou řeč a hutnost popisů, které leckoho odradí. A je to škoda, protože kromě své neotřelé beletristické práce také bojovala za emancipaci žen, přednášela na univerzitách a bojovala proti konzervativní viktoriánské společnosti.

Depresivní génius

Na začátek pár faktů. Virginia se narodila roku 1882 v Londýně. Jejím otcem byl filozof a kritik sir Leslie Stephen, který budoucí spisovatelku silně ovlivnil. Svůj vztah k němu později popsala v románu K majáku, kde zásadový otec rodiny po smrti své manželky vychovává syna a dceru. Obě dětiv něm nespatřují otce, ale spíše studenou, prázdnou bytost plnou rad a zákazů, proti které je nutné se bouřit.I Virginia, stejně jako hrdinové jejího románu, ztratila svou matku, když jí bylo 13 let. Po této události se poprvé psychicky labilní Virginia zhroutila. Deprese ji pronásledovaly po celý život; z nich jí pomáhalo částečně psaní.

LOVE & STUFF

15. května 2008 v 19:54 | hrbatá |  Číslo 13 - Láska (v kapitalismu)
Láska…hm. Pracuju zrovna v takeawayi a pro z(ne)příjemnění práce a nám pouští vedení celé dny komerční rádio. Na jeho vlnách, jako na vlnách mnoha jiných, se popové hvězdičky předhání v tom, která výstižněji a úpěnlivěji přednese své vyznání lásky, případně stížnosti na "tu mrchu" nebo "toho hajzla". Každopádně je to příšerný. Ty stejný písničky se navíc cyklicky opakují.
Jednou mě napadlo, že by z těch všech hitů šla sestavit taková konverzace - zpěvačka by mohla třeba zpívat o tom, jak toho chlapa, kterej se s ní rozešel stejně k ničemu nepotřebuje (takových písniček je, všimla jsem si, spousta) a nějaký zpěvák by na to mohl odvětit songem o tom, jak chce být sám a jak je rád, že se tý ženský konečně zbavil. Potom by ona na to odpověděla mnohem vyměklejší skladbou o tom, jak to ale bylo fajn, když byli spolu, jak na to vzpomíná, no, a on by jí zase zpíval o tom, proč se s ní rozešel - že měl něco s ňákou jinou, ale že to byl jenom úlet a že má rád jenom jí. No, a pak už by si zase zpívali jenom, že milují jeden druhýho jako nic jinýho… Ach, ty happyendy…

Láska ve filmu

15. května 2008 v 19:49 | leny |  Číslo 13 - Láska (v kapitalismu)
Tenhle článek je o dvou filmech, které mě zaujaly, protože ač jsou o lásce, nejsou barvotiskovým klišé ve stylu např. českého filmu Rebelové nebo mnoha dalších, mezi nimiž jsou špičkou ve špatném slova smyslu ty americké. Tyhle filmy standardizují "lásku" do podoby puffy-muffy růžového chlupatého srdíčka, korunovaného plastovým párem ze svatebního dortu.
Nicméně, filmy o kterých chci psát, Harold a Maude režiséra Hala Ashbyho a Strach jíst duše Rainera Wernera Fassbindera, spojuje krom tématu lásky i to, že jsou o překonávání tabu, tabu, které je vytvořeno právě standardizací "normálního partnerského vztahu" ve filmech a vůbec médiích - normální obraz lásky jsou dva lidé podobného věku, ve filmech většinou mladí, heterosexuální, bílí, ze střední nebo vyšší střední třídy (většinou zabezpečení, takže mohou řešit své milostné trable "na plný úvazek), vyvonění a vykartáčovaní, až k pláči normální a předvídatelní. Až si jeden/jedna říká: "O čem si tak mohou povídat, když jsou spolu sami?" Tak moc neskutečně dokonale to všechno vypadá…

Asexualita

15. května 2008 v 19:44 | Anča Gilotina |  Číslo 13 - Láska (v kapitalismu)
Asexualita je absence sexuálního vzrušení; asexuálové se většinou vyhýbají intimitě ve vztazích. Určitá část odborné veřejnosti má zato, že by se asexuálové měli léčit, samotní asexuálové a jejich zastánci prosazují to, že je asexualita svébytná sexuální orientace, stejně jako např. homosexualita.


Deset let od Global street party: diskuze

8. května 2008 v 11:20
V různých městech světa proběhla 16. května 1998 Global street party jako protest proti globalizaci. V Praze svým bouřlivým průběhem toto "předvolební shromáždění mládeže" zaskočilo policii a šokovalo média a politiky. Připomeneme si deset let od této události a zamyslíme se, zda je i dnes inspirativní pro alternativní hnutí.

* Umíme spojit zábavu s politikou?
* Jakou souvislost má generační protest s emancipační politikou?
* Jak spojit globální a lokální boje?

12. května od 19.30 v Krtkově koloně (Sochařská 6, Praha 7, kk.czechcore.cz).

http://www.a-kontra.net/a-kontra-vas-zve-deset-let-od-global-street-party

Pořádá A-kontra

Parlament v Litvě jedná o zákazu potratů

8. května 2008 v 11:15 | ER
Litevský parlament v těchto dnech projednává zákaz interupcí v podobné míře, jako je tomu v Polsku. Zároveň se utváří nová koncepce rodinné politiky. Podle návrhu je rodina pouze "žena a muž v manželském svazku". Takže jiné formy rodiny jako svobodná matka či svobodný otec, rodiny z rozvedených manželství, muž a žena žijící v nesezdaném svazku, homosexuální páry či třeba prarodiče vychovávající vnoučata nebudou uznány jako plnohodnotná rodina a budou znevýhodněny.
Tahle informace přišla mailem od litevských aktivistek, bohužel k ní zatím nevím nic konkrétnějšího. Tak si počkejte, jestli se něco objeví. Litevské feministické skupiny teď protestují před parlamentem a žádají o mezinárodní solidární akce a podporu.

Včera začal (nejen) lesbický festival eLnadruhou

8. května 2008 v 10:45
Čtrnáctý ročník festival eLnadruhou, který se věnuje lidem a tematice sexuálních orientací, identit a preferencí začal včera a bude probíhat až do úterý 13.5. v Praze.
Na festivalu se koná konference českých a slovenských LGBTI (lesbické/gay/bisexuální/transgender/intergender) organizací, ale i spousta kulturních a sportovních akcí. Více k program najdete zde.
eLnadruhou je občanské sdružení zastupující zájmy lesbických, bisexuáních a transexuálních žen a ve svých festivalových aktivitách navazuje na skupin u Apriles.

Vyšla nová Bloody Mary

5. května 2008 v 21:01
Nová, v pořadí už třináctá Bloody Mary spatřila světlo světa. Vyšla již tradičně na první máj, lásky čas. A taky že je o lásce. Tedy o lásce v jejích odpornějších podobách jako jsou závislosti, vykořisťování, sexuální násilí, konzumerismus, sexismus a heterosexismus.
K tomu spousta čtení z říše historie, teorie i bohapusté zábavy. No, i když té zábavy je tam nějak méně než v jiných číslech. Prostě jsme toho měly hodně na srdci, a i bez té vaty to vyšlo na 68 stránek. I z toho důvodu jsme byly nuceny zvýšit cenu na 30 kč.
Pokud vás nic z toho, co tu je napsáno, neodradilo, pište, pište, pište na email bloody.mary@safe-mail.net anebo hledejte červeno-černou postavu s motorovkou.
PS: Nic dokonalejšího z nás nejspíš po celý rok nevypadne.

Pirátky všech moří světa, ukažte se!

5. května 2008 v 20:57 | ER |  Číslo 13 - Láska (v kapitalismu)
Ať už máte pirátománie způsobené již x-tým pokračováním Pirátů z Karibiku a motivů lebek na všem od dětských kyblíčků po závěsy do sprchy plné zuby, nebo se jich nemůžete nabažit, tady je něco, co by vás mohlo zajímat: pirátky.
Ano, je to tak, i v pirátské historii jsou ženy nejen krasavice, o něž se piráti prali, okrádali je a znásilňovali - existovaly i námořnické zbojnice. A jejich seznam čítá nejmíň pár desítek jmen.
Na začátku je ale důležité předeslat, že pirátky nelze idealizovat a romanticizovat jenom proto, že žily " svobodný život" mimo establishment nebo snad proto, že to byly ženy. Ne, pirátství znamenalo zabíjení, okrádání, terorizování vesnic u pobřeží. Pirátské bandy byly stejně tak hierarchické jako jejich vojenské protějšky, a možná krutější, protože spíše uplatňovaly pravidlo "oko za oko, zub za zub". To, co možná bylo u žen-pirátek vyjímečné, byl fakt, že do své bandy přijímaly i ženy a že někdy trestaly i sexuální násilí na ženách, jako třeba čínská pirátka Čing Ši.
Další vadou na kráse té romantické představy pirátů je fakt, že málokdy šlo o chudé a spravedlivé zbojníky a zbojnice typu Robin Hood a Mariana, ale spíš o bezskrupulózní osoby, které někdo v boji o koryto (moc anebo svobodu) vytlačil ze hry, a tak se do ní snažili vrátit jiným způsobem. To je zase případ Grainne O'Malley.
Přesto se ale pojďme zasnít nad příběhy, kde neohrožené ženy vládnou důvtipem a šavlí.