Stillknox: Prostě jsme se raději naučily hrát…zdálo se nám to jednodušší..než podnikat nějaké „tříakordové revoluce“ část první

5. března 2008 v 18:37 | Jitka + Stillknoxky |  Hudba - grrrls
Stillknox asi netřeba našim pravidelnějším čtenářům a čtenářkám představovat, my je totiž máme rádi, a tak o nich dost často píšeme:) nad rozhovorem jsme se sešli už asi potřetí, a tak nadešel čas na otázky na tělo, ty kulturně-politické jsme už dávno vyčerpali. Užijte si opět barené šílenství s touto pozoruhodnou bandou.
Máte čerstvé promo fotky. Připadáte mi jako pochybná společnost pod vedením bordelmamá Zuzany. Jak to probíhalo?
Elda:
To ještě nejsou definitivní fotky, spíš taková rozcvička nanečisto - máme v plánu další focení. Tohle probíhalo skvěle, prostě jsme se narychlo bez koncepce sešli u nás doma, "načančali" jsme se a jeden šikovnej ochotnej týpek mačkal spoušť. Myslím, že Atlet v kvádru je úžasnej. Zuzana a bordelmamá? Spíš takovej xindl drzej to je.Stálo by to za nějakou hlubší analýzu, ale to bych nechala až na fotky budoucí. Hodně sme se na tom vyřádili, ty fotky na webu jsou tak 1% celkového objemu - museli jsme selektovat, abychom konečně měli v rychlosti aspoň provizorní fotku na nadcházející pozvánky, plakáty, proma atd.

Vizualita je holt skutečně mocná a náš stav promo fotek byl ostudný, což odráží naše klasicky problematické časové možnosti a také tak trochu neujasněnost našeho bytí (eufemicky řečeno). Bereme to spíš ironicky jako nějakou parodii. Ale všichni nás furt urgujou, tak na tom budeme muset zamakat. Tudíž v pořadí je natočení regulérní desky pod labelem (měli bychom natočit vše znova, spoustu věcí hrajem už jinak), videoklipu (na ten se těším, už probíhá brainstorming). Vše je v jednání. Zatím jsme se tomu vyhýbali, ale je to nutný zlo, budeme tam muset maličko vylézt…a dělat chytrý a zajímavý…ble.
Zuzana:
Jako bordelmamá jsem se nikdy necítila, jestli tak působím, je to pro mě velice překvapivé zjištění. Myslím tedy, že jsem to s image učitelky z mateřské školy trochu přepískla.
Hana:
Tak já si pamatuju, že jsem byla zrovna nemocná, takže mě dost štvalo, že musim někde pózovat. Jinak to bylo docela příjemný, fotograf po nás sice pořád chtěl úsměv, což je pro Stillknox poněkud neuskutečnitelný požadavek. Nakonec jsme náznak úsměvu vyloudili alespoň na jedné fotce ze sta…
Fotce pradlenky Zuzany ukazující fakáče na Atleta jsem se od srdce zasmála. Jaký je váš vztah k domácím pracem?
Elda:
Všichni jsme tam individuálně u žehlícího prkna prováděli různé taškařice, ale Zuzana nám padla do oka okamžitě. Hned jsme říkali: "Jo, to se bude Jitce líbit!"Upřímně? Mám ráda uklizeno, ale v poslední době mám ve věcech docela bordel.. S úklidem sama pro sebe nemám problém, ačkoliv se do toho nijak zvlášť nehrnu. Ale když už se do toho jednou dám, dělám to se zvláštní pečlivostí. Ale konám to pro sebe, nikdy bych dobrovolně nezaujmula roli domácí hospodyňky pečující o manžílka, sušila čistěskvoucí prádlo a vyvářela večeře... Rodina mi stále podsouvá, jak jsem si už ve čtyřech letech skládala oblečení do komínků - ke zlosti všech vrstevníků (včetně Hany a Zuzany), jimž mě jejich rodiče dávali za příklad.. Proto je s podivem, co se ze mě stalo za chaota.
Zuzana:
Stále přeci o chlup lepší, než k životu na hnoji. Ovšem je to nutné zlo, přes nějž se někdy člověk nemůže propracovat k tvorbě. Má plátna zapadala prachem, neb neustále jenom peru trencle.
Hana:
Já jsem v tomhle směru měla vždy trochu ručičky dozadu, vždy jsem byla spíš ten "cvrček" než "mravenec" : )Ale od té doby, co jsem se přestěhovala do "svého", tak uklízím docela často a i mě to někdy baví. K tomuto tématu musím dodat, že můj nejmenovaný druh uklízí stejně často jako já, jen nádobí myje poněkud méně : )
Mám pocit, že všechny hudební otázky jsem v rozhovorech s vámi už vyčerpala, proto asi zabrousím do bulváru. (A kromě toho jste chtěli konkrétní otázky.) Řekněte na sebe něco skandálního. Aférky, rozchody, bitky, alkoholové a drogové excesy, tahanice o děti a domácí mazlíčky, sledování SM porna atd.
Elda:
S rozvodem jsem se symbolicky vyrovnala v nové písni I had 2 Lose U2 Find Myself (Musela jsem Tě ztratit, abych nalezla sama sebe). Náznaky bující krize už šuměly v Yield či Nevermind the Situation (Can´t U see It´s Already Fucked) - možná jim ten význam podsouvám zpětně. Sledování SM porna mě baví…dál bych to nerozváděla.
Hana:
Rozchodů bylo, do držky jsem dostala pořádně jen jednou, o domácí mazlíčky se tahám ráda s nimi samými (někdy musíte vyvinout značnou sílu, aby jste kočku donutili mazlit se …: ) Ostatní radši nebudu komentovat s ohledem na žijící rodinné příslušníky..
Pokud vím, tak Elda a Zuzana dělají bojové umění. Co vás k tomu přivedlo a co vám to dává?
Jste agresivní?
Elda:
Někteří lidé mi podsouvají image Amazonky. Možná proto, že mě vidí a slyší v ženské rockové kapele, a to občas s mou oblíbenou kudlou za pasem - je to tak jednoduché!! Stačí pak na dotaz z podpodia: "Proč máš tu kudlu?" zařvat do mikrofonu hlubokým vychlastanym hlasem: "To je můj obušku z pytle ven…to abych tě lépe podřízla"…a "veselý" image je zaručeně na světě. Baví mě to, ale jen vždy doufám, že je to chápáno správně - tj. symbolicky. Ženská rocková kapela může být paradoxně ve svém důsledku - kvůli oné nevšední zvláštnosti naší české reality - vnímána daleko agresivněji a šíleněji než tradiční mužští rockeři - muž rocker je mnohokrát už otřepaná nuda. To je víceméně pro ženy výhoda - je jich jako šafránu, tak jsou special. Na ženách rockerkách je nejagresivnější právě ona podvratná síla, jenž automaticky narušuje patriarchální řád. Když bych citovala Courtney Love z jednoho jejího rozhovoru z roku 1991:
"Hácéčkáři a grungeři se hlásí k outsiderům společnosti, a proto ženy, jakožto ty nejposlednější fundamentální outsideři, jsou nepochybně i ti nejryzejší pankáči." Tento postřeh se mi líbí - odtud plyne ono automatické vnímání ženy jako agresivní, ať dělá cokoliv ve veřejné sféře se zapálením.
Bývaly doby, kdy jsem se za agresivní skutečně považovala - v určitých situacích. Dnes jsem moudřejší. To znamená, že se snažím svou agresivitu transformovat do diplomacie. Tam, kde jsem se dřív chovala arogantně, se dnes pokouším používat víc empatie a asi v tom budu pokračovat, protože efekt je kouzelný. Dřív jsem pro tvrdé slovo nešla daleko, dnes si ho nechávám až na konec. Ale teď ještě jak definovat a vystihnout ten "konec"..?
I ve fyzické agresi se cítim vyklidněnější, kolikrát mám tendenci říkat, že mě aikido zbavilo "agrese", ačkoliv jí zbyla fůra. Od útlého věku jsem dost sportovala, i posilovna byla mé zamilované kulturistické místo, kde jsem zvedala činky a slastně sledovala své bicáky.. od malička jsem se jen tak z plezíru furt s někym rvala, bez skutečné techniky a dávala si s chlapama páku a dokazovala si svou fyzickou sílu. Dnes už to na veřejnosti tolik neprovozuju, možná se jedná spíš jen o nějakou divnou etapu mýho života a já se dostanu do normálu - nebo sem z toho vyrostla? Kdo ví.. Ačkoliv ho dělám jen cca 2 roky a jsem úplný začátečník, odvažuju se tvrdit, že je aikido výborná kombinace, takové racionální vyústění toho nejlepšího, co na bojovém umění je, včetně té duchovní složky. Takový tanec akce a reakce, a přesto člověk z tréninku neodchází (v ideálním případě) totálně vyřízenej - to se mi líbí, že přijdu domů a jsem schopná ještě něco dělat a kyselina mléčná si tolik "nevyskakuje". Říká se, že aikido je nejúčinějším bojovým uměním a neklade takové fyzické nároky na jeho provozovatele, proto se vždy stereotypně v náborových letácích rádo uvádí, že se hodí i pro ženy, děti, starce..Ale není to zas úplná pravda, spíš takový reklamní trik - nakonec nějakou fyzičku samozřejmě člověk mít musí. Dále je aikido prý (kromě energie vyrovnávací metody) i intelekt bystřící sport, aktivuje to vlastně všechny složky osobnosti jako celku. Což samozřejmě může u některých jedinců vést i k depresím, když ze začátku člověk vůbec nechápe, co se po něm chce a připadá si jako blbecTeď se mi například vybavuje senseiovo doporučení: "Cvičte svou schopnost soustředění se na jeden problém, aby vám mysl neulpívala na několika věcěch najednou." To by se mi hodilo, tak se těším, až to přijde..hahaha..
Zuzana:
Když jsem si byla vyzkoušet úvodní hodinu aikida, sedlo mi to jako prdel na hrnec. Samozřejmě mi to nešlo, ale moje receptory to poznaly za mě. Nejde mi to dál, jsem stále více než na začátku a od doby, kdy jsem si myslela, že to bude záležitost sebeobrany, už se na to dívám jinak, ale dost mě to harmonizuje a moje fyzická i psychická kondice je lepší než ve dvaceti. Bohužel tehdy byla dost špatná, takže teď jsem zhruba v normě.
Agresivní asi jsem. Souvisí to spíš se sebeprosazováním, hájením si místa ve smečce. S tím nechtěným upozorňováním na sebe, protože nic není náhoda. A když mě někdo předběhne ve frontě, jednoduše ho odprásknu, to dá rozum, ne?
Hana:
Agresivní jsem dost, jen to umím ovládat. Sport mě nikdy nebavil, ale vím, že by mi nejspíš pomohl od agresivních stavů, které se mi daří vybít pouze nezřízenou koprolálií, divokým tancem a útokem na spolubydlící : ) V mládí jsem se vybíjela hlavně v kotli na punkových koncertech a provokováním okolí, dnes už jsem mnohem klidnější.
Jakou hudbu rádi posloucháte?
Elda:
Všechnu, která byla inspirována múzou.
Zuzana:
Sefardské písně, Dvořák, Nick Cave, pořád to samý. Pusťte si nás a zkuste to poznat.
Hana:
Nejtěžší otázka…už několik let více méně to samé. V poslední době jsem znovuobjevila Jeffa Buckleyho a staré nahrávky Kate Bush z osmdesátých let - hudba, kterou jsem poslouchala jako malá holka. Je to zvláštní poslechnout si ji po tolika letech v úplně jiné životní situaci, s jinými zkušenostmi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nic nic | 7. května 2008 v 23:06 | Reagovat

Atlet: Tak řekni něco.....?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama