MDŽ - stoleté výročí boje za práva dělnic

7. března 2008 v 18:37 | ER
Letos to je sto let od masových protestů žen za kratší pracovní dobu, lepší plat a volební právo. Do newyorských ulic 8.3. 1908 vyšlo zhruba patnáct tisíc žen.
Přelom 19. a 20. století byl ve znamení velkých sociálních otřesů, a žen se to týkalo dvojnásob - neměly politická a ekonomická práva, takže jejich životní situace byla velmi špatná. Industrializace a rozvoj kapitalistické výroby a absolutní ignorace dělnických práv a úrovně pracovních podmínek šly ruku v ruce, a MDŽ si připomínáme právě kvůli silnému odporu žen proti vykořisťování.

Na ustavení 8. března jako MDŽ se podílelo mnoho různých údálostí.
Jako první se udává 8. březen 1857 v New Yorku, kdy dělnice z textilní továrny protestovaly proti otřesných pracovním podmínkám. Byly rozprášeny policií. Nicméně, o dva roky později, opět v březnu, vytvořily svou první odborovou organizaci.
Další významným milníkem na cestě k MDŽ byla již zmiňovaná stávka v roce 1908.
První oficiální MDŽ se však slavilo o rok později, 28.2. 1909, z popudu Socialistické strany americké. Od té doby svátek připadal na poslední únorovou neděli. Pro ilustraci skutečně odhodlaného boje dělnic je třeba uvést, že v roce 1909 vyhlásily šičky z newyorských továren generální stávku a 20-30 tisíc jich protestovalo po dobu 13 týdnů během zimního období za lepší plat a pracovní podmínky. Policie byla samozřejmě nasazená k potírání protestů, a tak ženské odbory poskytovaly finance na vyplacený zatčených demonstrantek.
V roce 1910 se konala mezinárodní ženská socialistická konference v Kodani, i tady byl přijat nápad slavit Mezinárodní den žen, který měl připomínat aktivity ženského hnutí za lidská práva. Jednou z významných propagátorek MDŽ byla německá socialistka Clara Zetkin. V následujících letech pak MDŽ (19.března) slavili lidé v Rakousku, Německu, Švýcarsku a Dánsku, konaly se demonstrace požadující pro ženy právo volit a zastávat úřad, právo na práci a konec diskriminace v zaměstnání.
O rok později (25.3. 1911) došlo k tragické událostí - v newyorské textilní továrně Triangle Shirtwaist vypuknul velký požár, a protože tu nebyla žádná protipožární ochrana, na 150 dělnic v továrně zahynulo. Tato nehoda posílila volání po lepších pracovních podmínkách, a to se specifickým ohledem na ženy, protože jejich společenské postavení bylo ve znamení dvojího útlaku - jako dělnic a jako žen.
V předvečer první světové války se také po celé Evropě konaly mírové pochody, právě 8. března 1913.
Ačkoliv osmý březen se tedy stal synonymem pro připomínání boje žen za osvobození, jeho osud byl v západním a východním bloku odlišný.
Na západě se prosadil díky masovým akcím žen-dělnic, ale postupně jeho význam uvadal, dokud ho v šedesátých letech neoprášilo a nevyzdvihlo feministické hnutí druhé vlny. V roce 1960 se v rámci oslav 50. výročí MDŽ setkalo na konferenci v Kodani 729 delegátek ze 73 zemí a přijaly deklaraci o podpoře politických, ekonomických a sociálních práv žen.
Naproti tomu, východní blok si MDŽ hýčkal a vynucoval, takže nakonec se pro mnoho lidí tento svátek stal jen bezobsažným dnem, kdy se kupovaly ženám kytky, a muži se pak v klidu mohli jít opít.
Nicméně, vraťme se na začátek 20. století. V carském Rusku se demonstrace k MDŽ ukázaly být předvojem ruské revoluce. Ke konci války, opět poslední neděli v únoru 1917 demonstrovaly ruské ženy za "chléb a mír". Demonstrace byla zakázána, ale přesto se uskutečnila. Zvedla velkou vlnu odporu proti carovi - ten musel po čtyřech dnech abdikovat a prozatímní vláda zaručila ženám volební právo. Podle ruského juliánského kalendáře tato neděle připadala na 23.3., podle gregoriánského (ve zbytku Evropy) to ale bylo 8.3.
Po říjnové revoluci přemluvila bolševická feministka Alexandra Kollontai Lenina, aby se MDŽ stal oficiálním státním svátkem. Odtud také "povinné" slavení tohoto svátku v sovětských satelitech.
Mezinárodní den žen býval v komunistickém Československu dnem plným pompézních oslav. Po roce 1989 byl naopak 8. březen vytěsněn z kalendářů i z obecného povědomí a nahrazen Dnem matek, ačkoliv význam těchto dvou svátků je zcela odlišný. Poslanci vrátili MDŽ zpět do hry na podzim roku 2003, kdy schválili novelu zákona o svátcích. Horní komora Parlamentu se však velkou většinou postavila proti. Poslanecká sněmovna ale v únoru 2004 veto Senátu přehlasovala a 8. březen tak byl zapsán do kalendáře jako významný den.
Když známe historické pozadí MDŽ, zdá se nepochopitelné, že někteří lidé význam MDŽ bagatelizují nebo jej vnímají jen jako další bezobsažný, nebo dokonce "komunistický" svátek. Kdyby tisíce žen nenasadily kůži v boji za lepší pracovní a životní podmínky, vypadaly by dnes naše životy asi jinak (i když v chudých zemích je takovéto zacházení s dělnicemi stále běžné).
Chcete-li se o MDŽ dozvědět víc, podívejte se na on-line knihu Joyce Stevens A History of International Women's Day in words and images.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | 8. března 2008 v 10:56 | Reagovat

jj, ale když se dneska řekne slovo MDŽ, 99% národa si představí právě komunistickou propagandu  a ne 8.3. 1908. Takhle to prostě je, taková je situace  a změní se to až za dvě,  tři generace.

2 -mo- (wildandfree) -mo- (wildandfree) | 8. března 2008 v 23:42 | Reagovat

súhlasím ale nie je prečo nadávať, vždy bolo a bude na nás aby sme si pripomenuli to, prečo vlastne MDŽ je , a nie len to, mám lepší nápad, poďme ešte Ďalej:)...

3 B.A.D.ayDies B.A.D.ayDies | E-mail | Web | 8. března 2008 v 23:49 | Reagovat

Konečně nějaká osvěta, doufám, že si to přečte co nejvíc lidí!!! Díky díky, že i já jsem si tento článek mohla přečíst.

Btw.-mohu si dát na svůj blog odkaz na Bloody Mary??? Doufám, že jop ;)

4 Dorotka Dorotka | 10. března 2008 v 10:19 | Reagovat

Myslím, že tohle se už poslední dobou protlačilo do poměrně hodně časopisů a takových všelijakých věcí, jenže tomu nikdo stejně nevěnuje pozornost a při vyřčení MDŽ se všem vybaví karafiáty a opilý tatínek, to jest hlavní rysy socialistického MDŽ. Stej¨ně ale děkuju za zajímavý článek...

5 Jiří Kramář Jiří Kramář | E-mail | 19. března 2008 v 15:09 | Reagovat

RE Tomáš a Dorotka: Nás důchodců je, bohužel, více než jedno procento tohoto národa a ti myslící se starají o budoucnost komplexně, již dlouho a především osobním příkladem. MDŽ berou vážně i moji dva ženatí a střízliví synové, neboť i oni dnes vědí, že to nejdůležitější, nejkrásnější a vůbec nejlepší na světě je téměř výhradně dílem žen. Politizování tohoto svátku je nám směšné, neboť skutečného komunistu jsme nepoznali a skutečným alkoholikům je každý důvod dobrý.

6 ph ph | 19. března 2008 v 23:36 | Reagovat

To je prima, že se to protlačilo do těch časáků, i když já je nečtu, takže naštěstí je to i tady:-) Což mi připomíná, že jsem to letos prošvihl:-((( Ale proč se upínat na svátek, nikdy není pozdě, začít se dá každý den (což právě alkoholici možná ocení...). Nee, jen tím chci říct: Co všechno se ještě musí odehrát, aby (naše) mužská část konečně pochopila, po čem to ženy vlastně touží a oprostila se od svého  "co si ženy PODLE NÁS zasluhují"??? ...byť je to míněno sebevíc kavalírsky (to druhé!). Přesně tímhle totiž odpůrci raných feministek dost tvrdě odporovali: "Nosíme vám květiny, lezeme na balkony, pouštíme vás do dveří, smolíme vám básně atd.atd., co víc si můžete přát? Vždyť vy už jen nevíte, co chcete, protože vám poskytujeme TO NEJLEPŠÍ:-))A proč kurva v mojí oblíbené hospodě dneska vyřvává nějaká pošahaná ženská? O co jí jde?? Stará, skoč mi tam pro pivo! A koukej se hoodně rrrychle vrrátit!! A neposlouchej jí!!!! Ještě se z těch keců zcvokneš a mě to pivko zvětrá..." Kapišto?

7 tklnxadug tklnxadug | E-mail | Web | 29. května 2009 v 5:02 | Reagovat

V6UIjQ  <a href="http://mavezzgfnnac.com/">mavezzgfnnac</a>, [url=http://sqxbbekvbpdg.com/]sqxbbekvbpdg[/url], [link=http://ijnsqfbxkqbd.com/]ijnsqfbxkqbd[/link], http://sxzwdcsunnns.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama