Dnes se ze mě stala "skládačka". Dnešní den je totiž věnován kopírování a skládání a sešívání starých čísel BM - 1-4. O tyto prehistorické kousky si někteří a některé z vás psali, a tak jsem do toho konečně praštila a odnesla je do kopírky.
Dopoledne strávené u xeroxu, odpoledne doma mezi stohy papíru. Můj pokoj se změnil v malou manufakturu. Ke skládání jednotlivých listů mi hráli furt dokola Manic Street Preachers: Holy Bible - myslím velmi příhodný název pro tu činnost.
O kopírování už vím téměř všechno (makačka na bednu, v Copy General mají pekelně rychlé mašiny, ale jinak mě dost nasrali, spolu s tím pitomým zákonem - proč mám platit autorský poplatek z každé kopie, když to, co kopíruju, je můj vlastní výtvor, respektive výtvor našeho kolektivu? Grrrrr!), stejně jako to, které svorky vydrží a které jsou na hovno. Můj pokoj je pokryt bílými a červenými papíry v několika vrstvách, zlámanými svorkami a pyramidkami složených Bloody Mary. Ruce trošku pořezané od špatných svorek a hran papírů, kolena zatraceně zpřelámaná od několika hodin v tureckém sedu, záda bolí od hrbení.
To všechno píšu proto, abyste kurnik viděli, že těchhle ubohých pár kousků Bloody Mary není jen papír na podložení stolu. A že je za tím spousta práce.
Těch starých BM je vždy po 30 kusech. Nehrajeme si na limitované edice, ale prostě to trošku žere čas a peníze (takže první číslo už nebude zadarmo:( ). Na druhou stranu, jsem ráda, že tahle zaprášená čísla zase spatřila světlo světa - vlastně jsem byla sama překvapená, jak jsou vtipná a tvořivá, punková, hravá a radikální.
xHonzax | 12. března 2008 v 9:18 | 
Zde hledá
"proč mám platit autorský poplatek z každé kopie, když to, co kopíruju, je můj vlastní výtvor, respektive výtvor našeho kolektivu?"
Hm, Národní knihovna si udělala statistiku o tom, kolik kopírovaných autorů dostává něco z těch poplatků. Jsou to 2%.