Dálkový autobus, časné ráno. Chce se mi strááááášlivě spát. Ke všemu sedím uprostřed na zadní pětce, a není kde opřít ospalou hlavu. A tak, abych neusnula spolucestujícímu nalevo či napravo na rameni, dívám se na film, který se promítá na obrazovkách v autobuse.
Objeví se titulek Rebelové, retro muzikál, který snad netřeba dále představovat. Písmena "love", zakroužkovaná srdíčkem probodnutým šípem, jsou moc pěkná slovní a obrazová hříčka, bohužel však označují jeden z nejpřeslazenějších příběhů, co jsem kdy viděla. Cukr odkapával z obrazovek v ohromných kvantech, takže jsem někdy musela zavřít oči a sundat si sluchátka, aby se mi ve vteřině nezkazily zuby.
Objeví se titulek Rebelové, retro muzikál, který snad netřeba dále představovat. Písmena "love", zakroužkovaná srdíčkem probodnutým šípem, jsou moc pěkná slovní a obrazová hříčka, bohužel však označují jeden z nejpřeslazenějších příběhů, co jsem kdy viděla. Cukr odkapával z obrazovek v ohromných kvantech, takže jsem někdy musela zavřít oči a sundat si sluchátka, aby se mi ve vteřině nezkazily zuby.
Ústředním motivem je láska dvou mladých lidí - maturatnky, co je sexuálně zcela nezkušená, a uprchlého vojáka, co zkušený je, ale zároveň to není prase, jako třeba jeho dezertující kamarád. No, poněkud stereotypní zpodobení - nevinnost krásné dívky versus odvaha a zkušeností galantního mladíka.
Dalším zádrhelem při sledování byla stále se v mozku opakující otázka: kdo jsou ti rebelové? Vojáci, kteří utekli z vojny a snaží se dostat za železnou oponu? Pak je ale love story jen žalostným přívěskem. Anebo ti dva milenci, jejichž krátká, leč romantická láska je v určitou chvíli víc než systém? Těžko říct, protože to, co je ve filmu různými prostřihy prezentováno jako láska, je ta nejkonformnější a nejodpornější verze toho, čemu se říká "vztah". Nejprve svatba v kostele (nevěsta v dlouhých bílých šatech), pak obraz spokojené rodiny (rodiče sedí na posteli a k nim přibíhá rozesmátý chlapeček a holčička, a oni je rozesmátě berou do náručí), a pak další obraz spokojené rodiny s náležitou dělbou práce (muž před domem nasedá do rudého bouráku a kamsi vyjíždí, žena mu za oknem domu spolu s dětmi mává). Svatby, děti, muži do práce-ženy doma - tohle mi opravdu nezní jako rebelie, spíš jako nanejvýš ideologické okrášlení toho, co od nás potřebuje a vyžaduje stát. Pomazat tohle všechno sladkou omáčkou romantické lásky znamená přimět lidi, aby vlastní podřízení se vnímali jako něco krásného a žádoucího. Svatba v kostele - úlitba církvi a institucionalizace vztahu, který je bytostně soukromou věcí? Pojďme k tomu dát princeznovské šaty, květiny, družičky, zlaté světlo a atmosféru lásky a štěstí, a lidé do toho polezou sami. Potřebujeme přece hypotéky na byty, potřebujeme prodávat pračky a ledničky, potřebujeme každý rok a hlavně na vánoce prodat spousty dárků "z lásky". Rození dětí? Nechci tu samozřejmě zpochybňovat důležitost rozmnožování, ani to, že pro mnohé lidi jsou děti opravdu radost. Nebudu ale zpochybňovat ani to, že stát má zájem na tom, aby se děti rodily - kdo by jinak platil daně, kdo by se staral o stárnoucí obyvatelstvo (je to levnější než za státní peníze budovat veřejnou síť péče o staré lidi), kdo by posílil "naši" populaci, a zarazil tak vlnu přistěhovalectví? No, a ta poslední věc - žena pečovatelka o teplo doma, muž živitel rodiny: je dobré mít někoho, kdo se nestará o nic jiného, než o svou práci, a pak někoho, kdo zase zabezpečuje soukromou sféru. To, že to první jsou muži, a druhé jsou ženy, jen rezonuje s patriarchálním nastavením téhle instituce.
Rebelové mi v nejpatrnější formě demonstrovali, jak funguje ideologie (něco, co lidé sami nechtějí, se namaskuje tak, aby to chtěli, a slouží k tomu vzletné pojmy). A proč je tolik důležité pořád mluvit o lásce jako té skoro nejcennější hodnotě života. Ona přece tak potichu nenápadně zajišťuje spoustu pro systém důležitých věcí.
Ne, v žádném případě tu nevolám po odmítání lásky - protože ona opravdu krásná je, ale snažím se dívat se za tu růžovou oponu, která schovává mnohem prozaičtější věci.
Jestli je tu tedy nějaký vztah k rebelii, tak ten, že rebelování spočívá právě v tom, že láska bude žít mimo systém, svobodně a volně mimo svatby, hypotéky a smrtící romantiku.
Dalším zádrhelem při sledování byla stále se v mozku opakující otázka: kdo jsou ti rebelové? Vojáci, kteří utekli z vojny a snaží se dostat za železnou oponu? Pak je ale love story jen žalostným přívěskem. Anebo ti dva milenci, jejichž krátká, leč romantická láska je v určitou chvíli víc než systém? Těžko říct, protože to, co je ve filmu různými prostřihy prezentováno jako láska, je ta nejkonformnější a nejodpornější verze toho, čemu se říká "vztah". Nejprve svatba v kostele (nevěsta v dlouhých bílých šatech), pak obraz spokojené rodiny (rodiče sedí na posteli a k nim přibíhá rozesmátý chlapeček a holčička, a oni je rozesmátě berou do náručí), a pak další obraz spokojené rodiny s náležitou dělbou práce (muž před domem nasedá do rudého bouráku a kamsi vyjíždí, žena mu za oknem domu spolu s dětmi mává). Svatby, děti, muži do práce-ženy doma - tohle mi opravdu nezní jako rebelie, spíš jako nanejvýš ideologické okrášlení toho, co od nás potřebuje a vyžaduje stát. Pomazat tohle všechno sladkou omáčkou romantické lásky znamená přimět lidi, aby vlastní podřízení se vnímali jako něco krásného a žádoucího. Svatba v kostele - úlitba církvi a institucionalizace vztahu, který je bytostně soukromou věcí? Pojďme k tomu dát princeznovské šaty, květiny, družičky, zlaté světlo a atmosféru lásky a štěstí, a lidé do toho polezou sami. Potřebujeme přece hypotéky na byty, potřebujeme prodávat pračky a ledničky, potřebujeme každý rok a hlavně na vánoce prodat spousty dárků "z lásky". Rození dětí? Nechci tu samozřejmě zpochybňovat důležitost rozmnožování, ani to, že pro mnohé lidi jsou děti opravdu radost. Nebudu ale zpochybňovat ani to, že stát má zájem na tom, aby se děti rodily - kdo by jinak platil daně, kdo by se staral o stárnoucí obyvatelstvo (je to levnější než za státní peníze budovat veřejnou síť péče o staré lidi), kdo by posílil "naši" populaci, a zarazil tak vlnu přistěhovalectví? No, a ta poslední věc - žena pečovatelka o teplo doma, muž živitel rodiny: je dobré mít někoho, kdo se nestará o nic jiného, než o svou práci, a pak někoho, kdo zase zabezpečuje soukromou sféru. To, že to první jsou muži, a druhé jsou ženy, jen rezonuje s patriarchálním nastavením téhle instituce.
Rebelové mi v nejpatrnější formě demonstrovali, jak funguje ideologie (něco, co lidé sami nechtějí, se namaskuje tak, aby to chtěli, a slouží k tomu vzletné pojmy). A proč je tolik důležité pořád mluvit o lásce jako té skoro nejcennější hodnotě života. Ona přece tak potichu nenápadně zajišťuje spoustu pro systém důležitých věcí.
Ne, v žádném případě tu nevolám po odmítání lásky - protože ona opravdu krásná je, ale snažím se dívat se za tu růžovou oponu, která schovává mnohem prozaičtější věci.
Jestli je tu tedy nějaký vztah k rebelii, tak ten, že rebelování spočívá právě v tom, že láska bude žít mimo systém, svobodně a volně mimo svatby, hypotéky a smrtící romantiku.
Plíva |
....jako já to videla nak hrozne daavno a vubec si to nepamatuju...voni se jako vezmou?? já myslela že ho strčej do vězení ne??:D