"Mentálka Anička" a paternalismus televizního zpravodajství

22. října 2007 v 21:19
Dnes jsem na ČT 1 viděla v Událostech reportáž o mentálně postižené sportovkyni Anně Žáčkové, která v Šanghaji na olympiádě získala zlatou medaili za sprint na kole.
Reportáž byla pozitivně laděná, něco ve smyslu: ano, zdravotně postižení lidé jsou schopni podávat skvělé sportovní výkony. Mediální reprezentace těchto lidí je docela nízká, a tak je opravdu dobře, že se výkon této ženy dostal až do hlavní zpravodajské relace.
Jenže takhle zpráva má několik velkých ale, které ji usvědčují z velmi paternalistického a vlastně ignorantského přístupu.
Zaprvé, zpráva se objevila v "obecných" zprávách (Události v regionech), ne ve sportovním bloku zpravodajství. Její zarámování tedy nenaznačovalo ani tak sportovní výkon, jak sociální charitu a onanii redakce ve smyslu: "oh, jak jsme skvělí, zabýváme se i kriplama a mentálama, oh, oh, oh!" Člověku se až zatetelí srdce nad tou velkodušností a óbr tolerancí.
A druhá věc: reportér celou dobu o sportovkyni mluvil jako o "Aničce". Téhle ženě je 28 let, dokázala něco, co by jiní nedokázali. Ale protože je holt mentálně postižená, kdekdo si ji dovolí titulovat zdrobnělinou. Zdrobněliny přece používáme k oslovování dětí, a mentálně postižení lidé z nějakého důvodu bývají vnímáni jako děti. Ano, možná se tak chovají, možná mají z "našich" očích dětinské potřeby a touhy, ale to ještě neznamená, aby je kdejaký člověk označoval - a co označoval, představil "celému národu" - tak familiérně!
Dobrému úmyslu a snaze o vyváženost zase zpod kabátu kouká paternalismus a necitlivost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 green.prophet green.prophet | 23. října 2007 v 2:42 | Reagovat

mozna, mozna dana sportovkyne diky svemu specifickemu nadani uprednostnuje byt nazyvana anicka. mozna nerada sve prijmeni. mozna nerada sve krestni jmeno nezdrobnele. obeho nazoru lidi jsem potkal. a sam mezi ne patrim, ac nepostizeny nesportovec.

jestlize to neni tak, vrele souhlasim. ale co kdyz to tak je.

2 no no | 23. října 2007 v 13:54 | Reagovat

podle me sport je o vrcholovem vykonu a poradani her pro mentalne postizene je charita, se sportem to nema co delat snad krome toho ze se pohybuji, takze se zarazenim do normalniho bloku souhlasim

3 Eva Eva | 23. října 2007 v 18:11 | Reagovat

no, s tim oslovenim ... do problematiky zdravotne postizenych dost vidim, delam v tom. Zkuste jit do USP (ustav socialni pece) a oslovat tyhle lidi nezdrobnele a nebo jeste ke vsemu prijmenim. Kdyz to tak udelate, tak si budou myslet, ze neco udelali a ze jste na ne nastvany... Ano, spolecnost si zvykla oslovovat osoby s mentalnim handicapem zdrobnele, ale zvykla si na to hlavne proto, ze to sami postizeni vyzaduji. Ne, ze se chovaji jako deti, oni JSOU deti (i v 50 letech) Uctu ano, ale tak aby pochopili, ze je to ucta.

4 Boo! Boo! | E-mail | Web | 24. října 2007 v 12:22 | Reagovat

Jednou jsem se setkala - no, jak to rict -  s velmi moudrym a verejne cinnym  clovekem na vozicku. Pobavil me historkou, ze kdyz je u doktora a doprovazi jej manzelka, doktori se obvykle obraci na ni misto na nej. Napr."Jak vam sedely ty prasky? atd..."

Maji nacvicene, ze manzelka mu doktorovi otazky "tlumoci":

"Pan doktor se te pta, jak ti sedely ty prasky."

:)))

Urcite je to problem, ale je to jen tim hloupym pristupem a predsudky...

5 Eva Eva | 24. října 2007 v 13:10 | Reagovat

Ono dost zalezi na tim, zda se jedna o mentalni nebo fyzicky handicap...

6 Boo! Boo! | E-mail | Web | 24. října 2007 v 13:33 | Reagovat

Ale vidis, ze s tou komunikaci ma verejnost problem, at jde o jakokouli odlisnost...

7 pan L. pan L. | Web | 24. října 2007 v 17:11 | Reagovat

Moje řeč, naštěstí je tady můj blog, který veškeré komunikační problémy a tabu řeší.

8 Lin Lin | 24. října 2007 v 21:45 | Reagovat

Clovek, ktery je na vozicku, preci nemusi byt nutne i mentalne nemocny, nemusi mit psychicke problemy ci deprese.

9 Boo! Boo! | E-mail | Web | 25. října 2007 v 10:49 | Reagovat

Samozrejme. Rikal nekdo neco jineho? :))

10 Ivush Ivush | 25. října 2007 v 15:33 | Reagovat

jo, takže, když už je to ve zprávách, tak by nemuseli používat ty zdrobněliny.... myslím, že "aničku" by to neurazilo...

Boo!: říkala to Eva

11 Klara Klara | 26. října 2007 v 16:14 | Reagovat

to Eva (3) - řekla bych, že v úsp se jedná spíš o zvyk - jak na straně lidí s mentálním postižením, kteří tam bydlí, tak hlavně na straně personálu - ono se dá oslovovat křestním jménem i příjmením, spíš záleží na tónu a výrazu než na tvaru oslovení, si myslím.

12 Eva Eva | 26. října 2007 v 19:20 | Reagovat

ten zvyk nepopírám, ale jak říkám .... nedokážu si představit, že bych padesátiletému klientovi s Downovym syndromem řekla jemným a laskavým tónem "pane Nováku" - to je prostě nemožný :) Neměla bych ani problém já, ale ten klient. Samozřejmě, je to zvyk, ale má své opodstatnění. A jak už zde bylo mnohokrát zmíněno - klientovi, který je na vozíku a jinak je úplně zdravý, ale společnost se k němu chová jak k retardovanému, tak tam to je o něčem jiném (zde by veřejnost měla změnit svůj postoj!!!!)

13 Eva Eva | 26. října 2007 v 20:15 | Reagovat

Jo a ještě musím dodat to, že například ten zmíněný padesátiletý pan Novák s Downovým syndromem dosahuje maximálně úrovně předškolního dítěte. Jak by se vám líbilo, kdyby vás někdo v peti letech oslovoval přijmením? Mně by se to tedy moc nelíbilo...

14 Vašek Vašek | 4. listopadu 2007 v 0:41 | Reagovat

Kdyby mi někdo řek v pěti letech příjmením, tak bych ho asi praštil lopatičkou do koulí, protože tohle se fakt nedělá! Je to sviňárna. A nebo bych vzal tříkolku, rozdupal bych to tak na 20 km/h, v týhle rychlosti bych se k tomu člověku, co by mě oslovil příjmením, přihnal zazadu a zahryz bych se mu do prdele, mléčný zuby, nemléčný zuby. Říkat příjmenim pětiletýmu cvalíkovi je fakt dost trapný a každej by se nad sebou měl zamyslet, jestli se bude chovat normálně nebo ne.

15 ph ph | 5. listopadu 2007 v 6:02 | Reagovat

Souhlasím s tím, že pro mentálně postižené je oslovení zdrobnělinou křestního jména i projevem určitého respektu a úcty, z našeho pohledu přinejmenším náklonnosti, takže bych to dál neřešil. Znám naopak lidi,  kteří mentálně postižení nejsou a po okolí vyžadují, aby je oslovovalo zdrobnělinou křestního jména, čímž mi připadají poněkud retardovaní. Mě dříve či později oslovuje zdrobnělinou každej, kdo mi tyká, což mě dlouhou dobu dohánělo k šílenství, protože si pak vždycky připadám jak malej harant, ale když mě tak lidi vnímaj, mají to mít. Holt jsem se s tím naučil žít:-))

Na druhou stranu si myslím, že reportáž měla být zařazena do sportovních zpráv ze stejného důvodu, jako by například reportáž o výtvarných pracích mentálně postižených měla patřit do kulturní rubriky. Chápu, že mentálně postižení mají své limity, ale jakékoli akce, které umožňují, aby se realizovali a něco dokázali, by měli vést k jejich začlenění do společnosti a společnost by to tak měla přijímat. Jiné zařazení dělá z této reportáže jen kuriozitu, která nás utvrzuje ve falešných představách o naší bezmezné toleranci a iluzích o naší bezbřehé humanitě:-((  "My jsme ta úžasná televize, která dává prostor i kriplům, takže sledujte hlavně nás a mějte nás rádi..." Pouhý alibismus.

16 Koala Koala | 17. prosince 2007 v 10:46 | Reagovat

Takjá jsem taky jako ph mentálně postižený po útoku Stb na mé genitálie, ale nepíšu o tom články na blogu protože na to prostě nemám, ale vím to. A taky mám radši, kdy mi někdo hezky řekne Koalko než jen Koalo proto že to zní moc hrubě až necitelně. Reportáž o mě točit ale nemusíte děkuji nechci! Nestojím o vaší pomoc a soucit. Já se do schodů pohybuju mněňavkovitým pohybem a jde to. Ale tohle spíš patří do kulturní rubriky. A ti komentátoři mi přijdou trochu retardovaní jak ženy tó- tamty ženy RWU. A kdo toje ten RWU a proč má víc žen? To jsou ti neoanarchisti co více chtějí brát než dávat ale tomu já nerozumím a plkám. Pouhý algoritmus. pche.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama