Bloody Mary riot grrrl zin na Blog.cz

Ladyfest ve Vídni..... mrkněte na to.

Ve dnech 24.-25.srpna proběhne už třetí Ladyfest v Lipsku, tentokrát se zaměřením na východní Evropu. Hudebně půjde o punk, hc a metal. Probíraná témata: feminismus ve východní Evropě, sexualizované násilí, normy krásy.

Program (v němčině) je zde.

Organizátorky/ři vyzývají kapely, které by si na Ladyfestu chtěly zahrát, aby se ozývaly.

Taky už jste si všimli těch veselých retro plakátů inzerujících nábor do pražské městské policie?
Styl to má velmi čistý (i když já osobně bych trošku patinovala tu svítivě zelenou na bezpečnostních vestách) - béčkový akční film z doby kolem počátku 80. let. Drsní chlapi v uniformách, nechybí akce ve formě řítící se motorky a vzadu se z mlžin zvedá impozatní silueta Hradčan - klenot, který ostří hoši chrání všemi prostředky.
Samo o sobě to celé působí jako docela zdařilá parodie.
Jenže ono je to myšleno vážně. Autor/ka plakátu si asi policii představuje jako šerifa na Divokém Západě. Proč ne, spousta akčních filmů nás v tom utvrzuje. Jen se divím, že to prošlo přes zadavatele, tj. policii samotnou.

Názor, že některé oblasti lidské činnosti zastupují výhradně muži, protože ženy jsou v nich méně schopné, že ženy jsou méně "nadané" pro vykonávání některých povolání, je dávno vyvrácený. Ženy excelují, sice stále zřídka ale přeci, jako vědkyně, sportovkyně, literátky a umělkyně vůbec, počítačové expertky atd. Dnes je už jasné, že stát se v něčem dobrým, je také otázka příležitosti, nejen schopností. Jak píše Virginia Woolf ve své stati "Vlastní pokoj", kdyby měl Shakespeare sestru (ženský protějšek), která by měla stejný talent jako on, nikdy by se nemohla ve stejné době srovnatelně prosadit, protože společnost by s ní zacházela naprosto jinak (neměla by možnost načerpat tolik zkušeností "bohémským" způsobem života, byla by dozajista svázaná podřízeností manželovi a rodině, neměla by prostor k tvorbě) a patrně by skončila na okraji společnosti, v opovržení.¹

Celá ta staletí, kdy ženy nemohly přímo participovat na společenském a kulturním dění, měly však přeci jen jednu naději - stát za velkým mužem a skrze něj uskutečňovat své ambice. Ať už šlo o manželky neschopných vládců, které se chopily moci, a manželé jim sloužili jako loutky, anebo třeba manželky a milenky velkých umělců, které měly určující vliv na jejich tvorbu.

Doba si žádá hrdiny. Kolektivní paměť přetváří významné lidi v mytické super-postavy. Je to proces, kterému asi nejde zabránit. Nejde?

Přemýšlím, z repráků vyřvávají Violators: We Wanna Be Antiheroes!

Punk byl velkým obdobím antihrdinů. Nasával do sebe všechno, co společnost odvrhla jako odpad. Leopardí vzor, sichrhajcky a rozervané oblečení odráželo to, že tahle subkultura obrací kult dokonalosti naruby. Raději opravdovost, než perfekcionismus, raději být obyčejný člověk, než superstar. V zinech se spíš dočtu o každodennosti a osobních zkušenostech, než klepy o celebritách. Postava lůzra je v punku častější a víc odpovídá jeho hodnotám, než postava Jamese Bonda, který ztělesňuje hodnoty tohohle Systému.

Skrze celé dějiny umění nenajdeme mnoho malířek, sochařek, grafiček, literátek ani hudebních skladatelek. Je jasné, že důvodem není to, že ženy jsou jako "druh" k umění méně nadané, spíše jim sociální postavení a povinnosti jej doprovázející nedovolovaly se vydat po nejisté cestě umění. Už kvůli tomu, že musely rodit a vychovávat děti, a zajišťovat péčí a někdy i prostředky celou rodinu, držet se zpátky, když měly štěstí být krásné a mlčet. Co se týče výtvarného umění, měly to ženy ztížené ještě jednou- nemohly se učit kreslit či modelovat podle nahého aktu, a to ani ženského. A to vůbec nemluvím o tom, že do 19. století neměly vůbec přístup na Akademie umění, takže umělkyně se dnes tu a tam najde pouze mezi dcerami nebo partnerkami "velkých" umělců, kteří je umění po večerech doma soukromě učili.

Druhého srpna 2006 zemřela uruguayská modelka Luisel Ramos kvůli naprostému vyčerpání organismu. Potom, co sestoupila z přehlídkového mola na Módním týdnu v Montevideu, zkolabovala a přivolaní lékaři pak už mohli jen konstatovat selhání srdce způsobené anorexií. Zemřela ve věku 22 let.

Modelka poslední tři měsíce jedla jen salát a pila dietní kolu. Několik dní před osudnou módní přehlídkou přestala jíst úplně. Její BMI bylo 14,5 - Světová zdravotnická organizace považuje BMI nižší než 16 za podvýživu za hranicí hladovění.

Po všech strastech, nesnázích a překážkách je opět venku další číslo vaše oblíbeného riot grrrl zinu! Ještě za tepla si ho můžete koupit o víkendu na Protest festu v Brně anebo kdykoli potom. Téma je Hazardérky a ztracenkyně. Zajímavé příběhy žen přidušených osudem prokládané veselými rubrikami v tradičním stylu Krvavé mařky. Hledejte červenou.