"Chtěla jsem udělat svůj vlastní zin, a nečekat na druhé, až něco vyplodí"

25. listopadu 2006 v 17:00 | ER a Petra |  Ziny - grrrls
Rozhovor s Petrou, vydavatelkou zinu Cerelitida
Petra je jedna z výrazných lidí liberecké scény. Vařila ve Food Not Bombs, dnes organizuje koncerty, má hudební distro, vydala benefiční kazetu pro A-kontra. A před nějakou dobou pod jejíma rukama vznikl nový zin.
Pokud vím, jsi docela aktivní v různých kontrakulturních aktivitách. Proč ses rozhodla vydávat zin?
Jo, slůvko docela je celkem výstižný, he he. Proč jsem se rozhodla vydávat zin? Psala jsem to v podstatě v úvodu Cerelitidy. Neměla jsem v tu dobu zrovna co na práci - nebo takhle nic rozdělaného, co by mě bavilo (vždycky se něco na práci najde) a asi to byla hlavně zvědavost, zkusit to, zjistit co to vlastně obnáší a jestli to vůbec dokážu. A hlavně proto, že mám ziny hrozně moc ráda a ráda je čtu , tak jsem si asi chtěla udělat i svůj vlastní, a nečekat na druhé, až něco vyplodí.

Co je obsahem zinu? Je spíš subkulturní (hudební) nebo politický - nebo oboje?
Cerelitida je určitě spíš subkulturní - hudební než politický zin. Teda, co se toho prvního čísla týče. Třeba se to ale v budoucnu změní. Co se obsahu týká, tak v jedničce najdeš klasické sloupky - úvahy pár lidí, rozhovory s hc/punkovými bandami Kobory a Sinergia ze Španělska, italskýma Contrasto a Superapes ze Slovenska., reporty z koncertů, které jsem pořádala u nás v Liberci, anketa o MHD a leták o bezplatné MHD, který vydávala ČSAF (hej, tohle je politický, takže tam i té politiky trochu je). Dále pak scenereport spíš o squaterském hnutí ve Slovinsku, krátký komix a recenze.
Jestli to dobře chápu, tak jsi v redakci Cerelitidy jen ty sama a oslovuješ různé lidi, aby s něčím přispěli. Proč a jaké to podle tebe má výhody a nevýhody?
Jo, to jsem, chápeš to dobře. Proč? No, na začátku jsem o tom nějak nepřemýšlela, měla jsem nějaké nápady a ty jsem sama zrealizovala. Abych pravdu řekla, tak vůbec třeba přemluvit těch pár lidí, aby tam napsali svůj sloupek, byl celkem úspěch. Ani jsem nevěděla o někom, kdo by chtěl taky dělat svůj vlastní zin. A po zkušenostech třeba s FNB nebo organizováním koncertů už vím, že většinou co si sama neuděláš, to nemáš, a nejlepší je spoléhat se sám na sebe než být závislý na někom dalším. A hlavně si dělám ráda věci po svém a nemám moc ráda, když mi do toho někdo moc mluví. Nevýhodou toho asi je, že proto není ještě žádná Cerelitida 2, ale těch důvodů je i víc. Ale rozhodně se nevyhýbám "jakékoliv" spolupráci na Cerelitidě, naopak.
Zin má výbornou grafickou úroveň, kdo to má na svědomí?:))
No, celé jsem to poskládala dohromady doma téměř doslova na koleně. V podstatě je to dělané celé stylem nůžky a lepidlo, něco je upravované v počítači, ale většina ne. Vzhledem ke kvalitě libereckých kopírek, který si ještě inkasujou za šmejd, co vyprodukujou, nehorázný peníze, se ve finále stejně celej zin oskenoval a trochu poupravil v počítači a dal tisknout do normální tiskárny. Což má na svědomí mimo své dvojstránky s recenzemi, které jsou teda dělané celé v počítači, Mirek (Ultima Ratio) v lebkách a plynových maskách se přímo vyžívá. Byla to hodně mravenčí práce a asi z toho má zas o pár vlasů míň. Dost tomu taky dávají osobitý obrázky, který jsou z dílny Záviše (libereckého komiksového kreslíře, ne pornofolkaře).
Asi už stokrát omletá otázka: proč "Cerelitida"?
Tak to vůbec není stokrát omletá otázka, seš první, kdo se mě na to ptá. Takže Cerelitida, to je taková sranda. Jelikož ten zin je hodně lokálního charakteru a koncerty, který jsem pořádala (a stále ještě pořádám), byly pod hlavičkou Celerální Cerel (což je další pičovina, he he, v tom nehledej vůbec nic, až na slovní hříčku a kultovní zeleninu), tak jsem furt přemýšlela, jak to tak nějak skloubit dohromady. No, a v tu dobu se nějak všude vyrojily (nebo aspoň mě to přišlo) reklamy na zázračný krémy a různý kosmetický přípravky proti celulitidě. A jakože když je nemáš, tak seš totálně odepsaná. Jakoby to byl snad střed vesmíru, přišlo mi to směšný, tak se mi nějak zrodila v hlavě Cerelitida.
V prvním čísle jsou články o mýtu krásy, okopírovaná stránka z Blesku o celulitidě a vlastně i titulní stránka poukazuje na tohle téma. Mýtus krásy je velké téma feminismu. Takže, jaký je tvůj vztah k feminismu?
Články v Cerelitidě o mýtu krásy jsou více méně náhoda a nejsou z mého pera, autoři o tom chtěli psát, tak to napsali. Co se mě týká, tak mýtus krásy je dost ubohá záležitost, která ovlivňuje spoustu lidí, asi taky v jisté míře i mě, i když se snažím si to moc nepřipouštět k tělu, ale ono je to asi občas dost těžké, když je to na nás chrleno ze všech stran, jak by naše tělo mělo vypadat, co je krásné, dobré a co naopak ne. No, podle všech těch časopisů a rad pro krásné mladé ženy, zjišťuji, že na mně asi nic. To bych se sebou měla začít asi něco dělat, měla bych sbalit nějakýho krásnýho nagelovanýho pracháče a nechat si od něj zaplatit nějakou tu plastickou operaci, ..no jo, ale jak to udělat, on si mě nejspíš žádnej takovej bez té plastické operace ani nevšimne. Je to blbost. Ani nepatřím mezi ty, co řeší, co je zrovna v kurzu a co se zrovna nosí, neutrácím tisíce za nejnovější módní trendy a taky se netrápim tím, že bych ráno nevyšla z baráku, aniž bych si namalovala novej obličej. Každý by se měl naučit být sám se sebou spokojený, takový, jaký je, a když chce se svým tělem něco dělat, tak by to měl dělat především kvůli sobě, pokud se pak bude cítit lépe, ať už po psychické nebo třeba zdravotní stránce, ale ne kvůli někomu druhému nebo proto, že je to zrovna in. A můj vztah k feminismu? Určitě kladný. Nějak se neoznačuji za feministku, ale myslím, že je to v podstatě asi přirozená věc, pro každou ženu (nebo já to tak prostě beru) hájit si svá práva, na která má stejný nárok jako muži. Nebudu prostě poslouchat a mlčet k tomu, že po tom, co dorazim domů splavená z bídně placené práce, patřím jen k plotně a plození a následnému vychovávání dětí a starání se o manžela a domácnost. Všechny ty předsudky, k čemu jsem na základě svého pohlaví předurčena, co se ode mě jakožto od ženy očekává. Že už mi tikají nějaké mé pomyslné biologické hodiny a podobné kecy, že nemůžu dělat to a to jenom proto, že jsem se narodila s tím "méněcenným" pohlavím. Na to všem, kteří toto hlásají, fakt kašlu.
Měla jsi někdy jako holka problémy s prosazením se v hc/punku?
Ne, nikdy mi nešlo o to se nějak prosadit a ani si nemyslím, že bych se nějak prosadila. Co to vůbec je prosadit se v hc/punku? O to přeci v hc/punku vůbec nejde ne? Nebo snad jo? Dělám prostě jen to, co mě baví a co mi (zatím ještě pořád) něco dává.
Na druhé stránce v zinu je tvůj článek a obrázek rozzuřený komixový postavičky s tvým jménem na prsou. Můžeš tuhle osobu představit a říct, proč sis ji vybrala?
He he, tak to je paní Gnucciová a tady je ve fázi, kdy už nemá ani ruce, ani nohy, a přesto si jde rovnou po hlavě za svým cílem. Je to z mýho no, ale jo, asi nejoblíbenějšího komiksu Punisher, u ničeho jiného jsem se tak nezasmála. Prostě jsem přemýšlela, co tam dát za obrázek, který by se mnou nějak spojoval, no a nad zombiema z béčkovýho hororu nakonec vyhrál komiks.
Jaké jsou reakce na Cerelitidu?
Zatím se ke mně dostaly jen ty kladné. Na záporné stále čekám.
Vydala jsi první číslo - vyjde další? A kdy?
No to doufám, že vyjde další. Na dvojce se pracuje, ale jde to pomalu, možná chybí to počáteční nadšení. Kdy vyjde další číslo, to opravdu nevím, zatím toho moc nemám, ale dělám na tom.
Pokud se pamatuju, měla jsi s vydáváním prvního čísla nějaké problémy, které způsobily zpoždění. Děje se to většině zinů, Bloody Mary nevyjímaje. Jak čelit problému neaktuálnosti některých zinů a článků? A je to vůbec problém?:)
Jo, tak to bych taky ráda věděla, jak tomu čelit. Jediný, co mě napadá, tak nebýt líná, umět naložit se svým volným časem a nepromrhat ho, pak být vždy políbena nějakou tou múzou, ať se to z té hlavy line na papír/do počítače téměř samo a pak hlavně asi být zběhlá v grafických programech, a pak už to je hračka.
Vynechala-li jsem něco, co bys chtěla sdělit masám, sděl jim to teď!
Díky za rozhovor!
Nemyslím, že jsem zrovna ta správná osoba, co by měla někomu radit nebo říkat nějaká moudra na závěr, spíš já sama bych kolikrát potřebovala poradit. ..tak snad jen toto: nedávno jsem to četla na jednom letáčku na koncert na Vrahu a utkvělo mi to v paměti, protože se mi to líbilo a zdálo dost výstižné...."Nenechte nikoho, aby vám řídil váš život."...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hhh hhh | E-mail | 28. listopadu 2006 v 11:31 | Reagovat

Zvec si pismo je to blby kdyz ho mas tak mali

2 Jana Jana | Web | 22. prosince 2006 v 16:45 | Reagovat

Diky za tenhle rozhovor!

3 Babsi † Babsi † | E-mail | 22. září 2009 v 16:13 | Reagovat

[1]: Až budeš chtít někomu radit, nauč se psát bez hrubek a kup si brejle.

Ne vážně, tohle je dobrej rozhovor, a vůbec máš skvělý stránky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama