Vztahy a svoboda

26. října 2006 v 14:08 | ER
Před pár měsíci jsem si přečetla článek v Hluboké Orbě Zabte vztahy. Byl o tom, že vztahy ničí spontaneitu citů, že nás zavírají do žalářů, kde pomalu umíráme. Tehdy jsem to ještě moc nechápala. Anebo jinak, chápala, že to tak může být, ale necítila jsem to tak ve svém životě.
Jenže život se mění a já pomalu začínám rozumět.
Vztahy, a zejména v naší společnosti jediné uznávané monogamní vztahy, jsou na jedné straně partnerstvím, vytvářením a sdílením specifických forem komunikace a intimity, budováním něčeho, co má budoucnost, snad i lásky, a v neposlední řadě sexu. Jenže, také svazují, omezují, zakazují se stýkat s určitými lidmi (hrozba nevěry), uvalují majetnické pouto.

Žárlivost bývalého přítele mě strašně ničila. Zpočátku jsem se snažila obhajovat, že nedělám nic špatného, že věrnost dodržuju, ale nakonec jsem si uvědomila, že jen sama sebe ponižuju, a vztah ukončila.
Břemeno vztahů však není jen žárlivost jednoho z partnerů. Spočívá v tom, že jsme uvěřili, že milovat více lidí je špatné, spát s více lidmi je špatné, a že jedinou správnou věcí je zasvětit svůj život v daný čas jen jedné osobě. S ní trávit svůj volný čas, jezdit na výlety, chodit na koncerty, pozvat do rodiny. Jiné "vztahy", jiné náklonnosti a kamarádství udusit, protože by mohly bránit v růstu tomu hlavnímu Vztahu. Člověk se pak přestává vídat s kamarádkami, protože Vztah, není čas jet na hory s bývalými spolužáky a spolužačkami, protože člověk Vztah. Na koncertě si nepopovídá s dávnými známými, protože Vztah.
A Vztah jeho.
V základu Vztahu až příliš často leží přivlastňovatelské touhy - mít někoho, být si někým jistý/á. Přitom jde o to, být si jist/a sám/a sebou, přijímat lásku, když ji někdo dává, a smířit se s rozchodem, když přijde. V jedné staré písničce Posmrtných zkušeností se zpívá: "Kéž má láska jako sluneční světlo tě obejme a přitom ti ponechá osvícenou svobodu." Milovat, ale bez uvalování závazků, které jsou vymahatelné z titulu existence Vztahu. Dokud si neuvědomíme, že s láskou musí jít ruku v ruce i svoboda, budeme spoutaní Vztahem.
Stalo se mi, že jsem ve stejné době potkala několik zajímavých lidí, kteří mě přitahovali. Ráda jsem s nimi trávila čas, ráda bych se s nimi i vyspala: měli mou důvěru a vzrušovali mě. Jenže pak jsem musela učinit rozhodnutí podle logiky Vztahů: můžu mít jen jednoho. Ostatní přátelství, sympatie a náklonnosti je třeba udusat, aby byl "doma" klid, anebo je dál pokoutně živit, dělat úhybné manévry a utajené schůzky označovat jako "sraz s kámoškama".
Není jediný důvod (tedy kromě rizika pohlavních nemocí) za každou cenu setrvávat v monogamních Vztazích. Jsem si jistá, že ne každému to bude vyhovovat, ale ti, kdo se cítí monogamií být svazováni, by za svou touhu po svobodě neměli být trestáni.
Mnoho Vztahů, které byly v krizi, se jejich protagonisté rozhodli řešit "volnou láskou" - označovali tak to, že jejich Vztah bude dále trvat, ale oni si najdou další partnery. Málokomu se skutečně podařilo Vztah udržet, většinou se jen roztočila spirála teď již "legitimních" podvodů a žárlivých scén a nakonec došlo k úplnému odcizení těch dvou. Rozešli se a založili nové Vztahy.
Myslím, že tihle lidé nebyli ještě na svobodnou lásku zralí - neodvážili se vzepřít se majetnické logice Vztahů, nepochopili zásadní roli svobody. Když chci svobodu, musím ji ponechat i druhým lidem. Když já chci více partnerů, musím přijmout, že je bude mít i ten druhý. Milovat nebo mít rád/a více lidí najednou je přece docela normální.
Jen k sobě musíme být maximálně čestní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 amorcita amorcita | 26. října 2006 v 20:20 | Reagovat

nemyslim si, ze lidske stvoreni je schopno zit zivot, ktery ti pripada tak zarny a vzrusujici, (taky se mi parkrat stalo, ze jsem uvazovala stejne) lidi maji prirozenou tendenci tihnout ke "svazovani", budovani vztahu, zakladani rodin... absolutni laska pro me znamena milovat osobu, nehlede na to, koho miluje ona, milovat ji pro to, jaka je, ne pro to, jestli me ma rada. taky myslim, ze jsou mozne vztahy zalozene na opaku: miluji tuhle osobu, protoze me tak miluje, protoze pro me tolik dela. a ze jich neni malo, aspon v mem okoli.   v necem s tebou souhlasm, ale taky si myslim, ze ".... pomalu umirame" i svobodni, ci s peti laskami, ale mnohem hur, samotni, protoze nakonec se nenajde nikdo, kdo by ti podal pomocnou ruku (= chtela bych si precist, co budes psat za dvacet let)

hodne lasky

2 Deviler Deviler | 26. října 2006 v 21:24 | Reagovat

Jak někomu říct ,že chci více partnerů?Jak ,když ji/ho miluji.Tohle my připadá nejvíc nelidské na tomhle článku ,opravdu z duše sobecké.

Majetnické jsou vztahy ,proto (podle mě)že si řeknu ona/on je "moje" (láska).Spousta lidí by v tomhle postavení byla nejšťastnější na světě.Ano v určitém stavu by tohle byla pro někoho definice štěstí.

V tomhle (majetkovém poměru) záleží strašně na soucítění lidí v tom vztahu,pokud někdo nechce být vlastněn tak se o tom nebudem bavit,ale jak rozeznat pózu od autenticity?

Určitě největší problém je nedostatek upřímnosti ve Vztahu (doporučuji přečíst polského sociologa Zygyho Baumana(Zygmunt)),ale jak být o upřímný ,když (spousta lidí si myslí ,že potká za život jen jednu opravdovou lásku)jde někdy o všechno....

P.S. Vztah s nějákým člověkem není kompletní (autentický) pokud v něm nejsou zhrnuty ,všechny jeho kamarádi/kamarádky atd....

3 Pajuna Pajuna | 27. října 2006 v 21:23 | Reagovat

Tvůj bývalý přítel už se té proklaté žárlivosti zbavil. Sice to trvalo, ale dokázala jsem ho přesvědčit o tom, že on je pro mě ten jediný. A za tím si stojím.

4 Doktor Marten Doktor Marten | 27. října 2006 v 22:02 | Reagovat

Pro Autorku článku: Staň se prostitutkou, podle toho, co píšeš, není jiná možnost a při tom všem sexu si zpívej můj upravený text (původně od Posmrtných zkušeností): Kéž má láska jako sluneční světlo tě ojede a přitom Ti ponechá osvícenou svobodu. Když si nedokážeš udržet vztah, asi nebudeš uplně v pořádku a proto navštiv jeden z mých autorizovaných servisů a nech si udělat podzimní garanční prohlídku Tvojí psychiky. Ne, ale vážně, tvůj ex tě asi měl opravdu rád a tys jeho dar (lásku) nechtěla nebo neuměla přijmout. Jestli se řídíš v životě jen pudama, tak seš pudl.

5 jája jája | E-mail | Web | 29. října 2006 v 21:10 | Reagovat

jéje to nějak moc zavání nějakou nedávnou negativní zkušeností...myslim, že považovat vztah s chorobně žárlivým chlapem za typický schéma, je trošku přehnaný, snad existujou i nějaký normální...doufám

6 Elda Elda | 29. října 2006 v 21:13 | Reagovat

Také tak občas uvažuju (jako autorka), ale nakonec dojdu zase k tomu, že ocením "příjemnou, jednoduchou, osvobozující, reciproční logiku" funkčního monogamního vztahu. Jinak člověk sedí na dvou židlích najednou. Ale určitě na tom není nic normativního, je to individuální.

7 Karla Karla | 29. října 2006 v 21:46 | Reagovat

Záleží na tom, jak si člověk definuje svobodu. Pro mě  svoboda není zvůle jednoho jedince, ale prostor pro naše rozhodování, na kterém se předem dohodnem. Pro mě existuje svoboda právě v monogamním vztahu.Ačkoliv to možná není přirozené-> Ale stejně jako nás už tolik neláká díky civilizaci skákat po stromech jak v pravěku, stejně tak  může být pro někoho i zátěží udržovat několik vztahů najednou. Žárlivost je děsivá věc. Žárlivost je to, co bují mimo svobodu, nikoliv monogamní vztah.

Je-li člověk zamilovaný, bylo by masochismem automaticky dopřávat partnerovi sexuální svobodu.

8 Karla Karla | 29. října 2006 v 21:48 | Reagovat

doplnění -> a sobectvím chtít po partnerovi vůči tomuto toleranci..

9 diara diara | 1. listopadu 2006 v 14:02 | Reagovat

nebyla bych tak pesimisticka. clovek muze mit monogamni, na vzajemne vernosti zalozeny vztah a pritom byt svobodny (az na omezeni, ktera si ulozi sam sobe pod heslem necin jinym, co nechces, aby bylo cineno tobe - treba nevera). jen je treba najit si dobreho chlapa, ktery neni machista (vim, ze v Cesku to neni snadne).

muzu Ti potvrdit, ze je mozne byt vdana a verna a pritom se vidat se vsemi kamarady a kamaradkami (sama, i s partnerem), prespat u kamaradu na chate, odjet na nekolik mesicu pryc z domova (treba pracovne) apod. , proste mit svuj zivot ve vlastnich rukou. clovek si musi uvedomit, ze jeho partner neni jeho rodic a nema zadne pravo mu mluvit do toho, v kolik prijde domu, s kym se styka apod. od takovych lidi rychle pryc. kdyz si to oba partneri uvedomuji a vladne mezi nimi vzajemna duvera a respekt, pak neni duvod, proc by monogamni vztah mel byt vezenim. spis naopak!

10 Jo Jo | 3. listopadu 2006 v 7:24 | Reagovat

Autorka ma moji velkou podporu. Myslim, ze chapu, co se skryva za jeji definici svobody a o cem jeji clanek je.

11 ER ER | 14. listopadu 2006 v 12:56 | Reagovat

rada bych upresnila to, co jsem asi spatne vyjadrila. muj zarlivej pritel nebyl duvodem k tomu, ze jsme zacala premejslet timhle zpusobem. rekla bych, ze to je dlouhodobej vyvoj, kterej ovlivnily vsechny predchozi vztahy, zejmena ten, kde mi muj partner nechal maximalni svobodu. myslim, ze vedle nej jsem pochopila hodne veci, prehodnotila definici nevery kuprikladu.

jestli ma nekdo pocit, ze vsichni musime zit monogamne, jinak bychom meli jit do servisu, tak pro me to zacina zavanet ponekud fasizujicimi sklony.

pokud se ti, Pajuno, povedlo zbavit ho ty zarlivosti, tak klobouk dolu a oba vas zdravim!

12 D2Elda D2Elda | 13. ledna 2007 v 17:02 | Reagovat

hmmmm

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama