Strach a hnus na Floridě neboli život a smrt Aileen Wuornos

30. října 2006 v 17:48 | ER
"Nenávidím lidský život na nejvyšší míru a zabíjela bych znova."
Aileen Wuornos v jednom ze svých dopisů Nejvyššímu soudu na Floridě
Jednou ze slavných lůzerských ženských postav 20. století je masová vražedkyně Aileen Wournos. Její život a činy pobouřily Ameriku hned v několika ohledech: tahle prostitutka zavraždila a okradla sedm mužů, udržovala lesbický poměr se svou přítelkyní a u soudu nikdy neprojevila lítost, ale chladnokrevnou nenávist.
Její nahnutý život a smrt se staly námětem několika knih a dokumentů. Oscarový biografický film Zrůda s Charlize Theron a Christinou Ricci se promítal i u nás, a tak tenhle příběh už možná někdo znáte.

Ubohý začátek
Aileen Wuornos se narodila v Rochesteru, v americkém státě Michigan 29. února 1956 jako Aileen Carol Pittman. Jedna z mála šťastných okolností, které ji v životě potkaly, byl fakt, že nikdy nepoznala svého otce. Leo Pittman byl totiž psychopatický násilnický pedofil, který v té době seděl ve vězení a krátce po Aileenině narození tam spáchal sebevraždu. Ani její matka však nebyla ukázkou rodičovské starostlivosti.
Diane Wuornos si vzala Pittmana v patnácti, krátce na to porodila syna Keitha a o rok později Aileen. Pár měsíců před narozením Aileen, tedy necelé dva roky po svatbě, se s Pittmanem rozvedla a začala děti vychovávat sama. Zjistila, že tento úkol je nad její síly a v roce 1960 děti opustila. Ty přešly do péče prarodičů, Lauriho a Britty Wuornosových, kteří je adoptovali. Skutečnost, že se jedná o prarodiče, dětem nikdo nesdělil, a když se to Aileen asi ve dvanácti letech dozvěděla, ještě se zhoršila už tak dost vyostřená situace. Lauri byl alkoholik a k dětem se choval až příliš přísně a často je krutě bil, Britta také měla problémy s pitím.
Aileen začala dost brzo sexuálně žít, údajně spala i se svým bratrem. Ve 14 letech otěhotněla a rodina ji poslala do domu pro svobodné matky. Porodila tam syna, kterého dala k adopci.
V roce 1971 zemřela babička Britta, pravděpodobně na selhání jater z důvodu přehnaného pití, ačkoli se šuškalo, že ji zabil Lauri.
Ty rosteš pro kriminál!
Aileen opustila školu, odešla z domova, potulovala se kolem dálnic a živila se prostitucí. Následující léta připravila její rodině tragický osud: bratr Keith zemřel ve 21 letech na rakovinu, Lauri spáchal sebevraždu.
Aileen opustila Michigan a vydala se na Floridu. Když jí bylo dvacet, náhodou na silnici stopla Lewise Fella, 69tiletého presidenta jachtového klubu, který se do ní okamžitě zamiloval. V roce 1976 se vzali. Milující manžel a materiální zajištění - pokud tohle měla být její životní šance dostat se z mizérie, pak ji Lee nedokázala využít. K muži se chovala otřesně, rvala se po hospodách a nakonec si šla na chvilku sednout za fyzické napadení. Fellovi během měsíce došlo, že si nevybral správně, a manželství bylo zrušeno. A tak Aileen pokračovala ve svém dosavadním způsobu života: nevydařené vztahy, prostituce, krádeže a dokonce ozbrojené přepadení. Hodně pila a fetovala, pokusila se o sebevraždu. Ve třiceti z ní byla citová i fyzická troska.
Tehdy potkala o šest let mladší Tyriu Moore, která byla po dlouhé době člověkem, který ji miloval a neopustil ji, ať se dělo, co se dělo. Nějakou dobu se měly skvěle - byly spolu, Tyria opustila svou práci pokojské v motelu a cestovala s Lee, která je obě živila penězi z prostituce. Bohužel, Aileenina "prodejní cena" jako prostitutky pod vlivem jejich životního stylu i přibývajících let upadala víc a víc, a prvotní síla zamilovanosti se začala ztrácet pod existenčními problémy. Budoucnost vypadala ještě hůř než přítomnost.
Tlející mrtvoly u dálnic
A právě tehdy dostal v téhle špatné hře svůj štěk Richard Mallory. Tento floridský opravář elektroniky si občas rád vyhodil z kopýtka a nebylo neobvyklé, že na pár dní zmizel a užíval si s pitím a prostitutkami. Byl paranoidní a ke svým zaměstnancům se nechoval nejlíp. Nikoho proto příliš nepřekvapilo, když na začátku prosince 1989 zmizel. Nepostrádali ho až do té doby, než se o pár dní později našlo jeho opuštěné auto.
13. prosince 1989 dva mladíci, živící se sběrem kovového odpadu nalezeného kolem dálnice, objevili tělo zabalené do kusu koberce. Otisky prstů sebrané z již poměrně rozložených rukou prokázaly, že jde o Richarda Malloryho, kterého už skoro dva týdny nikdo neviděl. Byl zastřelen třemi ranami ze zbraně ráže 22. Pátrání po vrahovi však bylo neúspěšné a případ byl uložen k ledu.
O půl roku později, 1. června 1990, bylo v lese v jiném floridském okrese nalezeno další nahé mužské tělo. Identifikace ukázala, že jde o Davida Spearse, třiačtyřicetiletého prodejce těžké techniky. Naposled byl spatřen 19. května, kdy se nevrátil ze služební cesty. I on byl zastřelen několika ranami ráže 22, u jeho těla se prý našel použitý kondom.
Mezitím se v dalším okrese našla další nahá mrtvola. To bylo 6. června. Tělo už bylo tak rozložené, že se nepodařilo jej identifikovat, ani určit datum smrti. Kulky ráže 22 se ale učit povedlo. Místní detektiv Tom Muck si všiml podobnosti svého případu s případy z okolních okresů a kontaktoval jednoho z tamějších kolegů.
První podezření
4. července téhož roku seděla Rhonda Bailey na verandě svého domu poblíž Orange Springs, když tu náhle před jejíma očima došlo k nehodě. Auto se dvěma ženami sjelo ze silnice a skončilo ve křoví. Pasažérky z něj vyskočily a hlasitě si nadávaly. Jedna z nich byla zraněná, ale při rozhovoru s paní Bailey trvala na tom, že není třeba volat policii, protože její otec bydlí nedaleko. Ženy se vrátily zpět k poničenému autu, vytlačily ho na silnici a odjely. Nedostaly se s ním však daleko, a tak ho o kus dál nechaly svému osudu a šly pěšky. Cestou potkaly dobrovolného hasiče z Orange Springs, který se o nehodě dozvěděl (Bailey asi přece jenom policii zavolala) a ptal se, zda ony nejsou ty z havarovaného auta. Odpověď byla negativní a dost nerudná. A tak muž pokračoval svou cestou.
Úřady auto našly tam, kde Aileen a Tyrii vypovědělo službu. Sice nemělo poznávací značku, ale pátrání ukázalo, že patří Peteru Siemsovi, který zmizel 7. června. Byl to 65tiletý obchodník na odpočinku, který se angažoval v místní křesťanské komunitě. Policie začala pátrat po oněch dvou ženách a nepředpokládala, že by Siemse ještě nalezla živého.
30. července zmizel další muž, Troy Burress. Pracoval jako závozník, a když se večer neukázal, začala se po něm jeho šéfka shánět. Ještě téže noci bylo nalezeno jeho auto odstavené u dálnice. Burress v něm nebyl.
O pět dní později ho našla rodinka, která si vyjela na piknik do národního parku Ocala. Teplé a vlhké klima uspíšilo rozklad těla, ale Burress byl identifikován na základě snubního prstenu. I on byl zastřelen z ráže 22. Policie začala podezřívat jednoho tuláka, ale to se ukázalo jako liché. Pátrání zase skončilo ve slepé uličce.
Poslední den ve starém zaměstnání se stal osudným Dicku Humphreysovi. Ztratil se cestou z práce 11. září, o den později se našlo jeho tělo. Byl střelen sedmkrát. A opět: stejná ráže, opuštěné auto nalezeno o pár týdnů později daleko od místa, kde našli tělo.
Asi měsíc nato bylo objeveno nahé tělo Waltera Gina Antonia. Šedesátiletý Antonio byl střelen pětkrát ráží 22. Našli ho 19. listopadu, jen několik hodin po jeho smrti. Auto objevili za pět dní v jiném okrese.
Po tolika podobných a nevyjasněných vraždách začala policie z jednotlivých floridských správních celků spolupracovat. Kapitán Steve Binegar uvažoval takto: stopaře už nikdo nechce brát, a přesto vraždy pokračují - vrah tedy musí být někdo, kdo na řidiče zpočátku nepůsobí ohrožujícím dojmem. Začal podezřívat ženy, a obzvlášť ty dvě, které nabouraly auto Petera Siemse. Obrátil se na média s prosbou o pomoc a na konci listopadu publikovala agentura Reuters článek o vraždách a podezřelých. Místní noviny článek převzaly a otiskly i portréty hledaných žen.
Na stopě
Výsledky vyšetřování na sebe nedaly dlouho čekat - už v půlce prosince měla policie spoustu tipů, většinou se týkaly Tyrie Moore a ženy, která se jednou jmenovala Lee, jednou Susan Blahovec, jednou Cammie Marsh Greene. Další informátor tvrdil, že Blahovec je prostitutka, co se zaměřuje se na řidiče náklaďáků a udržuje lesbický poměr s Tyrií Moore.
Od té doby měla policie poměrně detailní představu o pohybech naší dvojice. Kontrola trestního rejstříku ukázala, že Tyria Moore je čistá, stejně jako Cammie Marsh Greene, zatímco Susan Blahovec má jeden přestupek. Fotky Blahovec a Greene se neshodovaly.
Policie pátrala dál. Ukázalo se, že Cammie Marsh Greene prodala do jedné daytonské zastavárny foťák a detektor radarů a na účtence nechala otisk palce. Tyhle věci patřily Richardu Mallorymu. Další zastavárna zase od ní přijala sadu nářadí, která pravděpodobně dřív patřila Davidu Spearsovi.
Otisk palce byl klíčová stopa. Prvotní hledání nic nenapovědělo, ale detailnější průzkum ukázal, že otisk patří Lori Grody, na níž byl ve Volusia County vydán zatykač. Krvavý otisk dlaně v Siemsově autě také odpovídal Loriným otiskům. Tyhle informace byly odeslány do celostátní evidence a přinesly výsledky z Michiganu, Colorada a Floridy. Lori Grody, Susan Blahovec a Cammie Marsh Greene byly všechno pseudonymy Aileen Carol Wuornos.
Zatčení
Jakmile tohle bylo jasné, začal hon na Wuornos. 5. ledna 1991 se vražedkyni vydali hledat dva tajní policisté převlečení za drogové dealery. O tři dni později ji našli v jednom baru a začali pracovat na zatčení. Mezitím se ale do věci vložila městská policie a Wuornos zatkla. Tajní volali na velitelství, ať ji okamžitě pustí, že jim překazili akci, a tak se Aileen mohla vrátit. Podobná situace se opakovala ještě jednou. Poslední noc na svobodě Lee strávila v baru zvaném příznačně Last Resort (poslední útočiště), druhý den se pro ni vrátili a zatkli ji. Jako důvod uvedli onen nevykonaný zatykač na Lori Grody. O vraždách tehdy ještě nebyla řeč. Neměli přece vražednou zbraň a žádnou Tyrii Moore.
Přiznání
Desátého ledna se podařilo objevit Tyrii Moore - žila u své sestry v Pensylvánii. Pod přísahou vypověděla, že o vraždách věděla od chvíle, kdy Lee přejela domů Malloryho kadilakem. Lee se jí otevřeně přiznala, že někoho zabila, ale Tyria jí řekla, že o tom nechce nic slyšet. Tak to pak už bylo vždycky - sice měla podezření, ale raději nic nevědět, protože jinak by ji to svádělo k tomu, aby Lee udala.
Policie Tyrii odvezla na Floridu, kde s její pomocí chtěli Lee přinutit mluvit. Tyria měla Lee zavolat s tím, že si přišla pro svoje věci a že ji, Tyrii, policie podezírá z vražd. Hovory se měly nahrávat a policie doufala, že Lee se z loajality k Tyrii přizná.
Lee si ze začátku skutečně myslela, že je ve vazbě kvůli starým přečinům. Nicméně, do telefonu nic neřekla - uvědomovala si, že je sledují.
Telefonáty pokračovaly další tři dny, Tyria stále důrazněji mluvila o podezření z vražd, a Lee, jak se zdá, pochopila, co se od ní chce. Přestala mluvit v náznacích a řekla Tyrii, že dosvědčí, že Tyria je nevinná, že vinu stáhne na sebe. "Hele, jestli se mám přiznat, tak to udělám." A 16. ledna 1991 se skutečně přiznala. Ve své výpovědi zdůrazňovala dvě věci: za prvé, že Tyria je v tom nevinně, a za druhé, že ani ona za vraždy nemůže, protože ty muže zabila v sebeobraně. Prý ji napadli, vyhrožovali jí, anebo ji znásilnili. Svůj příběh při každém vyprávění rozvíjela a dobarvovala.
Boží vyslankyně
Obrovský zájem médií to ještě posílil - Lee dávala rozhovory, byla ochotná o tom mluvit s každým. Brzo se objevily nabídky na knihy a filmy, floridské zákony ovšem znemožňují zatčeným takto na svém procesu profitovat. Aileen i tak bylo všude plno.
V tu chvíli přišla na scénu Arlene Pralle, čtyřiačtyřicetileté chovatelka koní z Ocaly. Tahle zapálená křesťanka se o Wuornos dozvěděla z novin a najednou věděla, že se o Lee má začít starat. A tak jí napsala dopis do vězení, Lee jí odpověděla, a od té doby se Arlene stala její horlivou obránkyní. Zastupovala Aileen v médiích a tvrdila, že Lee má ve skutečnosti ryzí a milou povahu. Sjednávala pro Lee rozhovory s takovými lidmi, o nichž věděla, že napíší pozitivně laděný článek. Obě zdůrazňovaly Aileenino problematické dětství. V listopadu 1991 se stalo něco podivného: Arlene a její manžel Aileen adoptovali. Prý to bylo boží přání.
Soud
Advokáti Aileen jí vybojovali za šest prokázaných vražd doživotí. Jeden advokát z obžaloby ovšem měl za to, že by měla dostat provaz, a tak se znovu začal projednávat případ Richarda Malloryho. Důkazy proti ní byly nevyvratitelné, navíc to vypadalo, že Lee nejednala v amoku, ale zcela promyšleně. Soudci také vyloučili verzi, že šlo o sebeobranu, protože tu bylo ještě pět podobných vražd. Aileenino vystupování bylo spíš sebevědomé než lítostivé, což jí taky nepomohlo. "Brala jsem život a jsem ochotná dát i svůj, protože jsem zabíjela lidi, zasloužím si zemřít."
Lee vypověděla, že Mallory ji znásilnil, ale při křížovém výslechu se v její výpovědi objevilo tolik nepřesností, že ztratila důvěru poroty. Ačkoliv forenzní psychologové dosvědčili, že Wuornos trpí hraniční poruchou osobnosti (borderline syndrom), nepodařilo se jí zachránit život. 31. ledna 1992 byla odsouzena k trestu smrti elektrickým křeslem.
Nelítostně
Aileen se pak přiznala i k dalším vraždám. "Chtěla jsem se vám přiznat k tomu, že Richard Mallory mě brutálně znásilnil, jak jsem vám už řekla. Ale ti ostatní ne. Ti jenom začali." Svůj monolog u soudu zakončila sprostými nadávkami všem zúčastněným soudcům a advokátům.
Postupně byla odsouzena k šesti trestům smrti. Za smrt Petera Siemse souzena nebyla, protože jeho tělo se nikdy nepodařilo najít. Nějakou dobu se spekulovalo, že by se mohl obnovit proces ve věci vraždy Richarda Malloryho, protože se ukázalo, že deset let seděl za sexuální násilí, a právníci Aileen doufali, že ve světle tohoto faktu by soudci mohli na Lee pohlížet jinak. Proces ale obnoven nebyl.
Smrt
Lee byla ještě krátce před smrtí podrobena psychiatrickým testům, zda chápe, za co byla odsouzena a že má zemřít. Ukázalo se, že ano.
9. října 2002 byla úředně usmrcena podáním jedu. Bylo jí tehdy 46 let, nějakých deset let života strávila ve vězení. Byla desátou ženou v USA odsouzenou k trestu smrti od roku 1976, kdy toto potrestání bylo znovu zlegalizováno.
Wuornos chtěla zemřít, toto své přání několikrát opakovala. Mizerný život, který vedla před zatčením, a osamělost vězeňské cely, kam ji nakonec už téměř nikdo nechodil navštěvovat, nejspíše nebyl ničím, o co by nerada přišla. A tak guvernér Jeb Bush příliš neváhal s podpisem jejího verdiktu, tím spíš, že se ke všem vraždám přiznala.
Psychologický obraz Aileen Wuornos ukazuje citově narušenou osobu, která nicméně velmi dobře věděla, co dělá.
Autorka knihy Lethal Intent Sue Russell tvrdí, že přinejmenším šest ze sedmi vražd se událo ve chvílích, kdy se Lee bála, že ztratí svou lásku Tyrii, jedinou osobu, která jí kdy projevila náklonnost. Zoufalý strach mohl být spouštěčem pro zabíjení a okrádání. Proto, aby si Tyrii udržela, potřebovala peníze: zaplatit nájem, koupit pivo, uspořádat party. Po vraždách se prý vracela domů s úsměvem - měly přece z čeho žít, žít spolu.
Vraždy se děly promyšleně, Lee po sobě nezanechávala stopy - otisky pečlivě otírala, vraždila v různých okresech, tělo a auto oběti zanechávala na odlehlých a od sebe vzdálených místech. Nejednala v nepříčetnosti.
Přesto jí zabíjení pravděpodobně dost usnadnila její nenávist - nejen k mužům, ale k lidem obecně. Ostatně, nikdy se od nich nedočkala ničeho dobrého. Dokonce i její milenka ji práskla policii a její adoptivní matka Arlene ani nevěděla, který den má být Lee popravena.
Wuornos nebyla první masovou vražedkyní, ona spíše vybočovala z normy - ženy obvykle zabíjejí své blízké, manžely a milence - často aby získaly jejich peníze - anebo děti a slabé jedince. Často si také za vražedný prostředek zvolí jed. Wuornos ale zabíjela "jako muž" - své náhodné oběti usmrtila střelnou zbraní.
Mediální hvězda
Životní příběh Aileen Wuornos byl zpracován v několika knihách, ale neznámější je pravděpodobně film Zrůda (Monster, 2003), který poměrně věrně popisuje život Lee od té chvíle, kdy se setká se svou milenkou (ta se ve filmu jmenuje Selby). Film je velmi silný, přes všechny vraždy a mizerný život člověk pocítí s Lee účast. Natočila ho režisérka Patty Jenkins, do hlavních rolí byly vybrány Charlize Theron a Christina Ricci. Australská kráska Theron tu vystupuje jako vadnoucí žena z okraje společnosti, s mastnými vlasy, špatnou pletí a celulitidou. Uvěříte jí každé slovo a každý pohyb, do téhle role dala opravdu hodně. Není divu, že za svůj výkon dostala Oscara. Stejně obdivuhodný je i výkon Christiny Ricci.
článek je z velké míry založen na článku Marlee MacLeod: Aileen Wuornos: Killer Who Preyed On Truck Driver
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 infinite infinite | 21. března 2007 v 14:13 | Reagovat

Překvapivě vydařený film

2 psycho psycho | 24. prosince 2007 v 17:23 | Reagovat

Jj tento film jsem viděl.. Je dost dobrý, doporučuju

3 Angellica Angellica | 17. května 2008 v 14:53 | Reagovat

Jeden z nejlepšídh filmů, jaký jsem kdy viděla. Fakt hodně emotivní. O Ch. Theron jsem myslela, že je průměrná herečka, avšak její výkon ve filmu Zrůda mě zcela přesvědčil o opaku. Byla naprosto úžasná a věrohodná a podala skvělý herecký výkon. Toho Oscara si plně zasloužila. Byl to pro mě opravdu silný zážitek. Všem film doporučuji.

4 K.O.CC.I.C.K.A K.O.CC.I.C.K.A | E-mail | 19. srpna 2008 v 19:01 | Reagovat

Tento film je opravdu bez chyby.Tento film je ze života a upřímě řečeno můj názor je ten,že obět byla Aileen vracela to chlapům co jí ubližovali.Určitě se na to podívejte stojí to za to!!!!!!!!!!

5 marta marta | E-mail | 31. srpna 2008 v 21:19 | Reagovat

Ahoj moc děkuji za článek o Aileen . Film na mě silně zapůsobyl. Je to ten nejlepší americký film co sem vyděla. Díky Marta

6 fmhfgfmh fmhfgfmh | 20. prosince 2008 v 20:57 | Reagovat

viliš

7 Tygran Tygran | 23. května 2009 v 8:20 | Reagovat

Nauč se pořádně gramatiku[5]:

8 mIKE mIKE | 11. srpna 2009 v 18:58 | Reagovat

K.O.CC.I.C.K.A JSI OPRAVDU CHUDINKA HLOUPÁ ASI BY JSI TAKY ZASLOUŽILA POPRAVIT KDYŽ SI MYSLÍŠ ŽE CIZÍ SLUŠNÍ CHLAPI MĚLI PYKAT ZA NĚJAKÝ HOVADA,ZDAR PÍČO BLBÁ A NAFACKUJ SI

9 paltě paltě | 16. srpna 2009 v 21:47 | Reagovat

[8]: jestli jsou slušní chlapi ti co si berou prostitutku do auta, tak potom nevím co jsou opravdu slušní chlapi, ale zřejmě víš o čem mluvíš, tak lovu zdar SLUŠŇÁKU

10 anjel anjel | 29. září 2009 v 10:13 | Reagovat

najlepsi film aky som videl

11 anjel anjel | 29. září 2009 v 10:13 | Reagovat

najlepsi film aky som videl

12 Věra Věra | E-mail | 12. ledna 2011 v 14:19 | Reagovat

Souhlasím s větgšinou názorů...Theron podala skvělý výkon-přesně tak,byl hodně věrohodný..když jsem jí pak viděla,jak vypadá doopravdy,tak jsem i čuměla,jaký zázraky maskéři dokážou udělat:-))

13 Fanda Fanda | E-mail | 12. prosince 2011 v 14:22 | Reagovat

Jojotohlejmojehrdinka.......Jako Olga H.
Játaké nenávidímlidi.

14 LordiGirl LordiGirl | Web | 3. listopadu 2012 v 21:33 | Reagovat

Film byl opravdu úžasný, vtipný ale pro mě bylo nejpre Charlize vidět jako stárnoucí prostitutku a následně jako krásnou královnu ve Sněhurce ;) Make-up opravdu dokáže divy a to v obou směrech

15 Martin Martin | 5. června 2015 v 15:04 | Reagovat

Film je hodně dobrý a článek taky. Nechtěl bych ve skutečnosti podobnou paní potkat...

16 Beva Beva | E-mail | 22. března 2016 v 0:12 | Reagovat

Bolo vyborne vykreslenie, ako sa svojim sposobom, tak ako pri svojom vedeni dokazala,jednoduchy a este aj naruseny a poznaceny clovek, ze sa snazi vymanit z toho spinaveho zivota a vsade ju odmietali, ako su ludia zly a maju predsudky, to samozrejme neospravedlnujem jej skutky a spravanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama