Je trochu fádní pořád se jenom pohoršovat nebo nadchávat pro něco, s čím člověk (zde konkrétně riot grrrl) přijde do styku. Rozhodně to uznávám a budu se s tím snažit něco dělat. Myslím ale, že neuškodí ještě jeden malinkatý a poslední výlev zlosti nad tim, co je všechno dneska možný.
Tuhle jsem objevila galerii. Byla to galerie hyper-moderního umění. Hyper-moderní je proto, že ho sériově produkují dnešní mladí umělci, kteří jsou mimochodem neobyčejně sebevědomí, a hyper-moderní je také proto, že když někdo disponuje penězmi a nedostatkem originality, může si zajít do takové galerie a jako by to udělal v hypermarketu s jídlem, koupit si nějaké to dílo.
V té "mojí" galerii byly ve velkých vitrínách vystaveny plechovky s lidským masem irácké značky, gore-texový turban, burka značky Nike a další podivnosti. V jedné z vitrín byl exponát, který mě zarazil, vyděsil, zhnusil. Byla tam totiž plastová 3D skládačka s názvem Dead raped woman v životní velikosti. Takové skládačky menších rozměrů určitě z dob dětství znáte - je to plastikový rámeček, v kterém jsou zavařeny části skládané věci nebo třeba armáda malých vojáčků. Název dost přesně vypovídá o tom, co skládačky znázorňovala. V tmavě šedé tu byly sochařsky vyvedeny části ležící ženské postavy, která ležela tak, že její roztažené nohy směřovaly k divákovi, hlava zakrytá látkou od něj. Tahle skládačka je ještě zabalená v plastovém obalu s papírovým štítkem nahoře, na kterém je kromě názvu fotografická předloha díla, díky které si můžete vychutnat červeno-žluto-fialové genitálie mrtvé znásilněné ženy. Je to fakt ňamka.
Autorem téhle sochy je známý současný umělec David Černý. Kromě Dead raped woman zpracoval do skládačky třeba rokovou hvězdu, Ježíše nebo Evu, což mi přijde ještě celkem zajímavý. Ježto jsem nepochopila, proč si vybral jako další předlohu takovýto motiv, napsala jsem mu mail. Odpověděl, což mě u někoho takového překvapuje. Za to jsem celkem správně uhodla, co mi napíše. Že prej jestli jsem to nepochopila, je to můj problém a on se ze svého piedestalu umělce nebude snižovat k vysvětlování.
Tak jsem si to holt vysvětlila po mym. Můj názor je, že se David Černý snaží dost uboze být originální a šokovat. Myslím, že to nemá poselství a jestli ano asi takové, abyste se u toho pozvraceli. A možná, když budete v tom, můžete si zároveň ulevit ještě i od dnešního hyper-moderního umění vůbec a od těch lidí, co se předhánějí, kdo nabídne trhu lepší vnitřnosti.
A reakce Jiřího Ptáčka z časopisu Umělec
Raped Hyper-modern Artists
V 11. čísle Bloody Mary jsem si přečetl recenzi Dead Raped Woman (autorka: LENY). Protože se podle všeho týká prosincové akce Beauty Free Shop, na níž jsem se organizačně podílel, myslím, že bych měl některé věci uvést na pravou míru.
LENY se nesmlouvavě pouští do "hyper-moderních" galerií a "hyper-moderního" umění. Opírá se přitom o objevenou "galerii", v jejíchž vitrínách byly "vystaveny plechovky s lidským masem irácké značky, gore-texový turban, burka značky Nike a další podivnosti". Z toho je zřejmé, že v prosinci procházela pražskou Jungmannovou ulicí a viděla výlohy Beauty Free Shopu. Nepoznala však, že se nejedná o galerii.
Beauty Free Shop byl jednorázový experiment s uměním, které vypadá jako sériově vyráběné zboží, a je vystavené v podmínkách, které připomínají obchod. Beauty Free Shop měl zmást kolemjdoucí svým "jakoby" zbožím, ukázat jim přes výlohu něco, co normálně v obchodech nečekají. LENY tedy Beauty Free Shop nachytal a vyprovokoval. Ale asi ne natolik, aby šla dovnitř a zjistila, proč se tam takové věci nabízejí.
Kdyby to udělala, dozvěděla by se, že "plechovky s masem" vyrobila skupina Guma Guar (gumaguar.bloguje.cz), která kritizuje válku v Iráku a její obchodovatelnost. A že turban a burku je ironií skupiny PodeBal (www.podebal.cz) vůči přizpůsobivosti globálního obchodu všem a všemu, co přináší zisk. Obě díla tak nemají pobízet ke koupi "jako by to (někdo) udělal v hypermarketu s jídlem", ale k tomu, abychom si položili otázky: Co je to za absurdní zboží? Není to metafora absurdního konzumerismu, kterého se lidé dopouští, aniž je napadá, co za ním stojí? Kolika lidem dochází, že se války vedou, abychom mohli natankovat auto u benzinky, že používání vyhledavače Google přímo podporuje cenzuru v komunistické Číně? Že náš blahobyt vykupujeme znásilňováním ekonomicky slabších kultur?
Takové (a podobné) otázky mají člověka napadat, když vidí něco tak cynického jako plechovky s lidským masem. A když už si je někdo koupí, dává většinou najevo, že toto pochopil. (I když zaručit to přirozeně nemohu.)
LENY dělá chybu, když takové umění rovnou odepisuje. Kdyby věděla, že v tomto druhu umění nejde o dostatek či "nedostatek originality", ale o hledání takové podoby (image), který nejdřív zmate apatické davy a pak jim dá herdu, aby jim došlo, že za jejich oblíbenou značkou může být něco "shnilého", možná by byla shovívavější. Vždyť jaké je zboží: sériové, lákavě zabalené a s tím správným logem na viditelném místě. Umění, které má lidi zmást, pak musí být podobné. A v nějakém detailu skrývat "jed", díky němuž vyjde najevo, že se věci mají jinak.
Protože to LENY nebere na vědomí, nezjistí, proč David Černý v Beauty Free Shopu prodával velkou vylamovací skládačku znásilněné ženy.
LENY ta socha "zarazila, vyděsila, zhnusila". Zeptala se tedy Davida Černého, proč si "vybral jako (...) předlohu takovýto motiv". David Černý ji odbyl. Černý je známý svým hulvátským vystupováním a LENY právem jeho odpověď komentovala slovy, že "on se ze svého piedestalu umělce nebude snižovat k vysvětlování". Autorce lze vytknout jen to, že korespondenci neotiskla v plném znění, abychom si mohli udělat vlastní názor. Ale jak znám Davida Černého, LENY se od citace zas tak moc neodchýlila.
Přesto se Černého sochy zastanu. Ano jde o to zarazit, vyděsit a zhnusit. Skládačka znásilněné ženy je zhnusující přinejmenším ze dvou důvodů. Jednak kvůli odporné formě násilí na ženách, jednak proto, že Černý ze znásilnění dělá "zábavnou hru" a "kšeft". Vypadá to, že autor musí být bezcitný a perverzní. Černý ovšem hledal jen tu nejradikálnější podobu lidské zrůdnosti a strčil ji lidem přímo před oči. Jako by řekl: "Heleďte, co si myslíte o znásilňování žen?! K jak krvelačnému využívání na ženách dospělo v komerčním filmu, masmédiích, atd.? Co s tím děláte?!"
Nejlepší by bylo, kdyby Černý uměl na dotazy odpovídat. Asi by vyšlo najevo, že není emancipovaný muž, ale machistické hovado. Každopádně by ovšem bylo hloupé domnívat se, že schvaluje, propaguje znásilnění. Pravdě budeme blíž, když pochopíme, že extrémními prostředky upozorňuje na extrémní chování mužů a tlačí nás k tomu, abychom se zeptali, co s tím umíme udělat. Oslovuje "většinu", která by o znásilnění sama od sebe neuvažovala. Způsoby volí drsné a LENY chápu, že se jí eklují. Ale z jejího textu vyplývá, že právě ona dílo Davida Černého může přejít, protože má svůj názor jasný.
A provokace na závěr: Nedávno proběhla výstava Stop násilí na ženách v hale stanice metra Florenc. Mimo jiné na ní Slovák Radovan Čerevka vystavil fotografii Petry Buzkové s monoklem pod okem. Bude mi LENY tvrdit, že chce Čerevka mlátit holky? Prezentovat násilí neznamená vydělávat na něm kapitál. V umění bývá formou kritického postoje, protestu a oslovení veřejnosti. Kdo tomu porozumí a začne rozlišovat, bude současnému "hyper-modernímu" umění blíž.
Jiří Ptáček
Šéfredaktor časopisu Umělec, jiri@divus.cz
.... | 21. června 2006 v 17:45 | 
Zde hledá
Authorka je příšerně vztahovačná.