Šla jsem tuhle po Václavskym václaváku a tu jsem zmerčila vyparáděnýho panáka v uměle potrhaných džínech a v něčem, co byla asi změklá napodobenina motorkářský bundy. To nejdůležitější - na hlavě měl pečlivě ulíznutou variantu toho, co holt dneska metrosexuálové na hlavách nosí a patrně si myslí, že je to číro. Když jsme se míjeli, patřičně jsem se na něj zaksichtila a spolu s posunkem paroháče sem pronesla: "Punk's not dead, vole!" Asi nevěděl, co si má myslet. Minuli sme se a za minutu sem myslela na něco jinýho. Tyhle maníci jsou k smíchu, mam celkem jasno v tom, co si o nich myslet…
Na rozdíl od toho jsem v rozpacích, jak mám reagovat na pekelně sexy slečny v roztrhaných silonkách, kostkovaný skládaný minisukni s pár hrozivě vyhlížejícíma stahovákama a těžkejma botama (popř. v kozačkách se zipama) nebo na nějakou jinou neoriginální mutaci sexy punkerky. Občas se těžko rozlišuje, jestli jde prostě o bárbí nebo o "skutečnou" punkerku, která jenom honí vodu. Asi taky proto, že se punková móda poslední dobou přesouvá do mainstreamové oděvní produkce. Je to něco jako "návratná investice" mainstreamu - punk totiž nejprve převzal stereotypy, co se zacházení se slečnama a jejich postavení týče - ty jsou čtenářkami zinů, posluchačkami kapel, matracemi punkerů - prostě pasivnim publikem, který má být poddajný a přitažlivý (Francouzi maj takový pěkný heslo pro ženy: "Buďte hezké a mlčte."). Proto se podle mě mohla vytvořit móda síťovanejch punčocháčů a minisukní. A tahle móda splňuje konvence postavení ženský kdekoli ve společnosti, proto není problém jí s úpravami přijmout a obléct do ní třicátnici, která pracuje v kanclu a snaží se vypadat jako "rebelka" (což je z nějakýho důvodu dneska "in").
Jasně, že tu byla na počátku 90. let velká tendence zaktivizovat holky v punku - hnutí riot grrrls ale postupně zkomerčnělo a odumřelo. Určitě je to skvělej příklad pro následování i v menšim měřítku, ale důležitý je hlavně to, aby si každá jednotlivá slečna uvědomila, že v punku a vůbec kdekoli můžete být čím chcete a že upnutý tričko a minisukně nejsou prostředek, jak se někam dostat nebo začlenit. Teda možná to ten prostředek je, ale má to spoustu negativních vedlejších účinků, o kterých se myslim nemusim rozepisovat.
Aby bylo jasno, nemám nic proti tomu se dobře oblíkat nebo snažit se více nebo méně úspěšně být sexy. Vadí mi, že "sexy punkerky" mají uniformu, takový stejnokroj, podle kterýho je pak jasný, o co se jdou na punkovej koncert snažit. Vadí mi, že v punku nebo obecně v alternativní sféře není víc akčních holek. Vadí mi vidět na fesťácích dvojice drsnej punker-něžná blonďatá sexy punkerka. A vadí mi, že i já přemýšlim v zažitých intervalech sem-nejsem hezká, co si dneska vezmu na sebe, abych se líbila (anonymnímu davu samců :-) atd. atd. Místo těhle úvah a full-time-jobu pečlivýho starání se o zevnějšek se dá dělat spousta jinejch a zajímavějších věcí a můj názor je, že ty chlapy toho dělaj víc, protože tenhle čas na rozdíl od nás maj k dobru…
Zde hledá