Tento článek věnuju specielně Houdymu.
Za rozšíření internetu vděčíme pornografii, o tom není sporu. Tolik kritizovaný moloch porna, místo aby se ho nějakému princi na bílém koni podařilo zkrotit, našel v kyberprostoru nový labyrint, kde se mohl po libosti prohánět, aniž by mu kdokoli šlapal na paty. Je to tak pořád, i když občas někdo do války proti němu vytáhne - jako třeba před pár měsíci JW Bush a armádou FBI v zádech.
Po téměř deset let to byl moloch s vizáží prsatých blondýnek, které roztahovaly nohy na všechny možné způsoby, a svalnatých nabíječů redukovaných na obrovský penis. Před pár lety se ale něco změnilo. Najednou vyrostlo několik serverů představujících "alternativní" sexualitu. Tedy ve smyslu sexuality v subkulturním hávu. V USA to byly třeba následující "kultovní" stránky: Burning Angel, Raveporn, Supercult, Sucide Girls a Friction USA, které nabízely erotické fotky a videa ve stylu punkové, goth nebo třeba raveové módy. Dnes takových stránek najdete ještě víc.
Tenhle článek ovšem bude jenom o jednom z těchhle serverů - o Suicide Girls, a o tom, jak se z feministického snu stal velký patriarchální švindl.
Hurá, revoluční sexualita!
Suicide Girls (SG) vznikly v roce 2001 pod rukama dvou lidí, Missy a Spookyho, kteří je mají pod palcem dodnes. Matkou myšlenky je spíše Missy, která našla zalíbení v klasických pin-up fotografiích a která pro SG fotografuje i pózuje. Celou věc dnes ale vede spíše Spooky. Na začátku stál nápad představit alternativní ženskou krásu a sexualitu. Prvními SG dívkami (nikde se o nich nemluví jako o modelkách) byly kamarádky a známé z punkové subkultury - ženy, které své tělo neupravovaly liposukcí a silikonem, ale piercingem, tetováním a křiklavými barvami na vlasy. Nové a přitažlivé bylo to, že dívky nebyly jen objekty - samy si totiž pořizovaly své fotky, samy se rozhodovaly, jak budou vypadat, co budou mít na sobě a co ukážou (se zřetelem na to, že jde o erotiku:))). Spíše tedy jde o prezentaci své individuality, své osobní krásy, ne o to vecpat se do několika málo definicí "sexy" pornoherečky. Slovy Missy: "SuicideGirls jsme vytvořili proto, abychom ženám poskytli prostor pro vyjádření jejich sexuality. Ne proto, aby se napasovaly do předem odlité formy" (Tomko, Playback).
A nové bylo i to, že nešlo jen o klasický porno server, kde si prohlédnete fotky - krom nich tam totiž byly i portréty a deníčky dívek, kde se představovaly jako celé osobnosti. Členové a členky (po zaplacení určité částky) si zde také mohly napsat své profily a tvořili tak jakousi online SG komunitu - SG totiž fungují i jako chat, seznamka a také místo, kde můžete propagovat nějakou svou, kupříkladu uměleckou, činnost.
Dívky se představovaly jako silné ženy, které jsou srovnané se svým tělem a se svou sexualitou. Rozhodně nejde o klasické krásky - jsou ploché i prsaté, kostnaté i buclaté, bílé i barevné. O obličejích se dá spíše říct, že jsou zajímavé, než krásné. A krom toho: těžce potetovaná punkerka s postaveným čírem a deseti náušnicemi v obličeji současný ženský ideál neztělesňuje. A tak si Suicide Girls vysloužily pověst (soft)porna, které "si mohou zamilovat i feministky" (Phillips, Citypages).
Narozdíl od obyčejného porna mají tyhle fotky dle mého názoru i poměrně vysokou uměleckou hodnotu. Každý "příběh" je něčím osobitý, unikátní, nápaditý - a taky dobře nafocený. Ve skutečnosti je to tak, že fotky musejí být něčím neobvyklé, aby byly vybrány. (Kdo je ovšem vybírá a podle čeho rozhoduje, je už jiná otázka. Vlastně se jí dotknu o pár řádků níže.)
A ještě něco jiného mají tyhle Sucide Girls: v jejich členstvu je údajně jen o něco málo pod 50% žen! (To tvrdí Missy, realita může být jiná.) Zdá se, že tenhle nový způsob prezentace ženské sexuality ženy - ať hetero nebo homosexuální - velmi oslovuje. Snad i proto, že ženy nedegraduje na pouhý slepenec pohlavních znaků. Naopak muži, kteří nemají oficiálně možnost stát se modelem SG, si zde mohli vytvořit vlastní komunitu - Suicide Boys, kde mohou dělat totéž, co Girls - ukázat své fotky, představit se ostatním. S tím rozdílem, že nemusejí projít jakýmsi přijímacím protokolem a taky za to nedostanou zaplaceno. (Je tohle diskriminace na základě pohlaví?)
A tak se Suicide Girls staly fenoménem - píší o nich média, mluví o nich slavné osobnosti, včetně těch feministicky smýšlejících. Vypadá to na podnik hned s několika velkými plus.... anebo je to jinak?
Najdete ale i hlasy, které SG kritizují.
Někdo říká, že i když dívky jsou původkyněmi svých fotek a nefungují tu jako bezejmenné figuríny, stále jde o objektivizaci těla. Na to říkám já: objektivizace se děje vlastně vždy, když se na něco díváme nebo když o něčem mluvíme. Objektivizaci se nelze vyhnout. To, co je na ní dobré, nebo špatné, jsou podmínky vzniku a ideologie, které za ní stojí. V případě SG, alespoň v těch euforických počátcích, kdy dívky vytvářely samy sebe podle své vlastní vůle, s takovou objektivizací nemám žádný problém.
Další kritika SG se týká tolik zdůrazňované rozmanitosti. Většina z dnes již téměř tisíce dívek je prý víceméně stejná - liší se jen hustotou piercingu a tetování, ale jinak jsou všechny štíhlé, mladé a bílé. Něco pravdy na tom bude: většina opravdu má ploché břicho a štíhlá stehna, ale jsou i takové, které tyto standardy nesplňují. Barva pleti je podobný případ. Vedení SG si to pravděpodobně uvědomuje, a tak už předem bere vítr z plachet svým kritikům a kritičkám a v instrukcích pro potenciální Suicide Girls volá, že bude rádo za barevné dívky. Bohužel, ke správné goth výbavě patří i mrtvolně bledá pleť, takže nevím, jak to s tou rasovou rovnováhou u SG dopadne...
Suicide Girls byly považovány za dílo tvořené "zdola". Všechna ta otevřenost a možnost sebeutváření ale končí velmi záhy: už jen "přijímací protokol" je zdlouhavá a složitá záležitost, a to, zda-li vaše fotky vůbec někdo zveřejní a zda za ně dostanete peníze, má také v rukou někdo jiný než vy. Nakonec to vlastně vůbec není tak, že ženy mohou ukázat svou sexualitu. Rozhodně ne všechny a rozhodně ne všemi způsoby. Někde za fasádou SG stojí kdosi, kdo nabídky filtruje, a tak přeci jen nějaká ta "předem odlitá forma" existuje.
Alternativita SG se tedy vlastně omezuje téměř jen na vzhled zobrazovaných dívek. Tento podnik je totiž kromě zajímavého nápadu zejména skvěle fungující továrna na peníze - čímž se staví po bok klasického porna. Přístup na stránky, kde opravdu o něco jde, je totiž placený. Komunikovat, sdílet, povídat si a dívat se můžete, až když řeknete nezbytné heslo - a tím je číslo vašeho účtu. Kontrakulturní experiment přerostl v online obchod, který prodává všechno od knih a DVD, přes oblečení a prádlo (to bych ještě chápala) až po skateboardy - ovšem s logem SG.Revolta v blogosféře
A ještě něco shnilého je na těch Suicide Girls. Provalilo se to před několika měsíci, kdy asi 50 dívek začalo veřejně a nahlas kritizovat poměry v SG. Tvrdí, že za "free" vizáží se skrývá vykořisťování a šovinismus. Své názory a zkušenosti sdělují pomocí několika blogů (např. Tales From The Dark Side - Příběhy z odvrácené strany), některé komentáře jsou plné vzteku a zklamání, jiné se omezují na suché (a dlouhé) seznamy dívek, které odešly či byly vyhozeny.
A pročže to ty dívky vlastně SG opouštějí? Tvrdí, že Spooky, alias Sean Suhl, se k nim chová jako ke kusu hadru. Ačkoli SG lákají nové dívky pomocí pro-feministické rétoriky, ve skutečnosti je osoba, která tahá za nitky, opravdový misogyn. O dívkách prý řekl, že jsou to ošklivé, netalentované kurvy. Oficiálně se však rozplývá nad jejich ne-klasickou krásou.
Zákulisní vztahy jsou lahůdkou i po provozní stránce: Suhl prý odmítá dívkám platit, a ony nemohou pracovat pro jiný server, protože smlouva po nich vyžaduje exkluzivitu - nemohou dělat nic, co by bylo v rozporu se zájmy SG.
Mezi dívkami a vedením se rozpoutala válka. Kupříkladu jedna z nich, které si říká Sicily, byla vyhozena potom, co ve svém online deníčku na SG kritizovala ekonomické poměry v zákulisí. Jiným dívkám se stalo, že potom, co fotily pro jiné servery, jim SG administrátor/ka změnila přístupové heslo ke stránce, ale jejich profily jsou stále aktivní - to znamená, že je "kdosi" píše za ně. Totéž se stalo těm, které proti tomu zaprotestovaly. Jiné dívky Suicide Girls opustily a chtěly ze serveru své fotky stáhnout - proti vedení jsou však bezmocné. Jsou zařazeny do archívu, který ale v podstatě není nijak odlišený od aktivních členek. Takže archív vlastně funguje jako klasická porno stránka.
Necenzurované výpovědi lze na serveru přece jen najít. Ačkoliv se pravděpodobně někdo z vedení snažil přepsat profily dívek tak, aby zněly poněkud loajálněji, stále ještě najdete komentáře typu:
"Chvíle největšího pokoření: když jsem si uvědomila, že SG zacházejí s holkama jako s největší špínou
Pět věcí, bez kterých nemůžu žít: řeknu vám, bez čeho žít můžu - bez SG
Kdy jsem přišla o panenství: přišla jsem o duši, když jsem vstoupila do SG
Současný názor na SG: nenávidím je" (Shellie)
nebo:
"Chvíle největšího pokoření: když jsem si uvědomila, že se člověk nechá tak zblbnout...
Co mě trápí: cenzura, vykořisťování, dezinformace a vůbec ta celková faleš
Oblíbená sexuální poloha: ta se zvednutým prostředníčkem
Současný názor na SG: nenávidím je" (Rowan)
Co na to lidé, kteří Suicide Girls řídí? Podle Missy jde o nepodloženou a vymyšlenou kritiku, podle Seana se dívky mstí za to, že nebyly vybrány do SG turné.
Je pravda, že drtivá většina z dívek u SG zůstává, některé revoltu svých ex-kolegyň trivializují s tím, že prostě někteří lidé mají potřebu věci příliš dramatizovat.
Každopádně to vypadá, že feministický sen se už dávno rozplynul. A že ho převálcovaly prachy a staré dobré vztahy pána a otroka.
Odkazy:
Rev. Mike Tomko: SUICIDE GIRLS: Punk Porn or Alternative Art. 1. července 2003, playback stl. Dostupný z http://www.playbackstl.com/Current/Archive/suicidegirls.htm. staženo 16.12.2005
Jess Barron: When Sub-Pop Meets Porn. 26. ledna 2002. Wired magazine, dostupný z http://www.wired.com/news/culture/0,1284,53034,00.html?tw=wn_story_related. staženo 16.12.2005
Xeni Jardin: Suicide Girls: rumor-debunking time, 28. září 2005, Boing Boing, dostupný z http://www.boingboing.net/2005/09/28/suicide_girls_rumord.html. staženo 16.12.2005
Randy Dotinga: SuicideGirls Gone AWOL, 28. září, 2005 , Wired magazine, dostupný z http://www.wired.com/news/culture/0,1284,69006,00.html?tw=wn_tophead_2. staženo 16.12.2005
Jessica Hopper a Julianne Shepherd:Empire Burlesque.19 října 2005, City Pages, Minneapolis/St. Paul. dostupný z http://www.citypages.com/databank/26/1298/article13786.asp, staženo 16.12.2005
Nick Phillips, Cynical, Bitter, Jaded As Hell. Also Naked. 27. listopadu 2002 , City Pages, Minneapolis/St. Paul, dostupný z
http://www.citypages.com/databank/23/1147/article10895.asp, staženo 16.12.2005
Deirdre Fulton: SuicideGirls revolt. Close to 40 of the punk-rock-porn models walk off the site, 7. října 2005, The Boston Phoenix, dostupný z
http://www.bostonphoenix.com/boston/news_features/other_stories/documents/05016155.asp. staženo 16.12.2005
Unpink: příspěvek z 20. září 2005, UnPink- The Jiggly Fall of an Alt-Porn Icon dostupný z http://un-pink.blogspot.com/, staženo 16.12.2005
Tales From The Dark Side: http://www.livejournal.com/community/sgirls/
ER | 11. dubna 2006 v 18:33 | 
Zde hledá
Že by revolta byla jenom jiným druhem diktatury?!?