Březen 2006

Premiéra mládí (Christian Giudicelli) - divadelní hra uvedená v divadle v Řeznické

28. března 2006 v 23:13 | Leny
Dvě stárnoucí ženy se sejdou na maturitním plese - jedna je upjatá učitelka Renata, kterou pozvalo gymnázium jenom "aby se neřeklo", druhá - energická ženština Simona - má na plese vnuka, opije se a "dělá ostudu". Soubor momentek končí scénou, kdy spolu obě ženy tančí za povzbuzování zbytku sálu, potom spolu z plesu odcházejí. Simona přesvědčí Renatu, aby navštívily její byt, který sdílí se svými dětmi a vnoučaty. Nedopatřením zaslechne rozhovor svého syna se snachou, ve kterém se jedná o to, že by mohli Simonu umístit do domova důchodců. Simona je z toho zdrcená, ale teď jí naopak povzbudí Renata - mohly by spolu utéct a ještě si trochu užít života ve světě…

Dadaistka Hannah Höch - koláže z fragmentů ženství

20. března 2006 v 22:29 | Leny |  Číslo 11 - Móda
Hannah Höch je jedinou umělkyní, která se prosadila mezi předválečnými dadaisty, spoustu z nich její dílo inspirovalo, otevřelo nová témata. Zabývala se kolážovou metodou, která byla mezi dadaisty značně oblíbená. Její tvorba se upíná k otázkám rasy a gendru.

Feminismus a móda

12. března 2006 v 19:40 | ER |  Číslo 11 - Móda
(Zlatíčka, pár dní tu nebudu, tak sem dávám článek, ať zas máte co číst.)
Na fyzický vzhled, módu a krásu měly feministky odjakživa spadeno:
Snaha zkrášlovat se z žen dělá otroky módního průmyslu.
Imperativ líbit se je přetváří v loutky v rukou mužů.
Svůj čas a peníze, které by mohly investovat jinak, utrácejí při honbě za krásou.
Posedlost štíhlostí poškozuje tělo i duši a může vést až k typicky ženským chorobám, anorexii a bulimii.
Snažit se být krásná a sexy znamená dobrovolně strčit hlavu do oprátky.
Ano. Tedy, možná....
Feministická teorie i praxe se dlouho zabývala otázkami vzhledu a dopadu ideálů krásy na ženy. Po staletí jsou to totiž ženy, kdo je především tím, kdo má "vypadat", kdo se má líbit. Klasická věta feministické teorie říká: "Muži jednají, ženy vypadají" (John Berger). Jinak řečeno, zatímco muži jsou jako osoby, sami za sebe, ženy jsou jen pro někoho - jejich existence jakoby začínala, až když se na ně někdo dívá. A tím, kdo se dívá, je zpravidla muž: "Kupte si náš šampon, na lesklé vlasy sbalíte muže snů." "Používejte náš parfém, jinak o vás chlap ani nezavadí." "Noste naše šaty, budete sexy."
Dívají se ale i ostatní ženy. Hodnotí, závidí, opovrhují, nenávidí. Soutěží o místo na slunci - o pozornost mužů, a o vlastní sebevědomí. Ženská solidarita mizí jak pára nad hrncem. Tak tady to lesby vyhrávají na celé čáře!

MDŽ 2006: Muži Děkují Ženám (Britské listy)

10. března 2006 v 10:08 | Štěpán Kotrba
Bonboniéra a zvadlý karafiát jsou přežitky doby, myslí si včerejší Mladá fronta Dnes. Když jsem si přečetl včerejší denní tisk, zastyděl jsem se, jaký jsem pokrokář. Ač střízlivý, nedonesl jsem tam, kam jsem měl donést, onu květinu, kterou ani ženu neuhodíš. Protože ale nečtu noviny proto, abych jim věřil, omlouval jsem se už ve dveřích, aniž bych čekal odpuštění. Protože zapomínat ze nemá. Ani v soukromí, ani v politice. Nikdy.
Mezinárodní den žen vznikl jako výročí stávky newyorských švadlen v roce 1909 ve Spojených státech. O rok později Socialistická internacionála na svém zasedání v Kodani proklamovala Mezinárodní den žen "na počest hnutí za práva žen a na pomoc k dosažení univerzálního hlasovacího práva."

Tumáš!

9. března 2006 v 18:13 | ER
Počasí se zbláznilo, ani zima, ani jaro. Celá zmoklá a urousaná nastupuju do tramvaje. Za mými zády se hádají muž a žena. On asi o něco starší, a taky dominantnější, silák, drsňák, macho. Ona křehké stvoření, skoro ještě holka, dlouhé vlasy, jemný oblečej. Sedí před ním na sedačce a je k němu otočená čelem. Přou se, navzájem si něco vytýkají. Ona jemu řekne: "Tak to můžem klidně skončit." On rychlostí blesku vystřelí rukou k jejímu obličeji a natáhne jí facku. Tak rychlou ránu jsem ještě neviděla. Celá paže se jen mihla a silou pleskla o její obličej. Sprostě jí spílá. Ona si jen drží obličej a tiše trpí. Bolest, šok, že ji (zase) praštil, v plné tramvaji, že si to dovolil, a že celá tramvaj mlčí, jen někdo zbystří a zvedne obočí. Zlým hlasem jí slibuje, že jí zmlátí. Je mi hrozně, nejdřív nevím, co dělat, ale pak ze sebe vysoukám: "Přestaňtě jí vyhrožovat a přestaťe ji bít!" Pán tvorstva mě posílá do piče a říká mi, že to je jeho věc. "To není JEN vaše věc!" Jsem vzteklá. On mě ještě jednou pošle kamsi a pak mlčí. Připadám si hrozně. Měla jsem ho chytit pod krkem a říct mu: "Frajere, jestli to ještě jednou uděláš, tak si tě najdu!" Ale neudělala jsem to, a teď se cítím tak strašně bezmocně. Stejně jí zase nějakou natáhne, možná o to víc, že někdo ho urazil, někdo si dovolil odporovat jeho všemoci, někdo zpochybnil vládu nad "jeho" ženou. Někde si bude potřebovat vybít vztek. Ale teď mlčí, několik zastávek sedí a nic neříká, nenadává, neudílí rány. Je klid. Za chvíli vystupuju, a připadá mi, že hned jak se zavřou dveře, holčina dostane další facku. Řekne mu ještě někdo něco? Vzepře se mu ona sama? Změní se to někdy? Kdy už přestanou muži zacházet s ženami jako se svým majetkem, jako s otrokem, který nesmí ani slůvkem odmlouvat? Zaplavuje mě zoufalství, bezmocnost, vztek i strach. Domácí násilí nemohou nikdy úplně vyřešit ti, kdo jsou okolo. Nejdůležitější čin musí udělat sama oběť, musí dokázat říct NE. Strašné je, že oběti jsou tak zpracované, tak vystrašené, že se k odporu nezmohou. Přesto je to na nich, jde o jejich rozhodnutí. Ti kolem ale musí přestat zavírat oči a ukázat násilníkovi, že něco takového si nesmí dovolovat. A ukázat oběti, že má naši podporu a solidaritu.

MDŽ

8. března 2006 v 15:22 | ER
Tak holky, dneska máte svátek, tak si kupte kytku, spořádejte svůj oblíbený dortík a dejte si pusu (pokud to pro vás neudělá nikdo jiný). Zasloužíte si to!

STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH další info

7. března 2006 v 10:41
Amnesty International Česká republika vás zve na výstavu současného umění
STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH
Galerie C2C, Za Strahovem 19, Praha 6
9.3. - 31.3. 2006, čt-so 16.00 - 19.00, po dohodě i jindy: 731 512 512
vernisáž: 8.3. 2006 v 18.00
www.c2c.cz
Vestibul stanice metra C, Florenc
8.3. - 23.3. 2006
Výloha Galerie ETC, Jaromírova 18, Praha 2
8.3. - 23.3. 2006, po-pá 16.00 - 19.00
vstup zdarma
Výstava se dotýká fenoménu násilí na ženách ve společenských, kulturních a historických souvislostech. Uskuteční se v rámci celosvětové kampaně Amnesty International. Více informací najdete na www.amnesty.cz
Vystavující umělci a umělkyně :
Radovan Čerevka (SK), Marius Corradini (CZ), CYM (NL), Veronika Drahotová (CZ), Eva Filová (SK), Guma Guar (CZ), Mário Chromý (SK), Eva Jiřičková (CZ), Mária Karasová (SK), Kateřina Kerelová (CZ), Lenka Klodová (CZ), Štěpán Malovec (CZ), Tamara Moyzes (SK), Ildikó Pálová (SK), Pode Bal (CZ), Petr Romanov (CZ), Zdeňka Řezáčová (CZ), Ivan Šikýř (CZ), Štěpánka Šimlová (CZ), Evelin Stermitz (AT), Tereza Velíková (CZ), Stefanie
Wuschitz (AT), Gordana Zlatanovič (YU)
Kurátorka: Lenka Kukurová

Kampaň Stop násilí na ženách

1. března 2006 v 9:20 | ER (podle materiálů Amnesty International)
Amnesty International uspořádalo výstavu současného umění "STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH". Ve dnech 8. až 23. března 2006 se vestibul metra "C" Florenc promění ve veřejně přístupnou expozici. V netradičních prostorách budou ke shlédnutí tisky, fotografie a videoprojekce současných autorů a autorek. Společným tématem exponátů je problém násilí na ženách.