Hip hop je v našich zeměpisných šířkách a délkách poměrně mladou záležitostí, nepočítám-li nějaké ty kapely, které u nás byly "za totáče". Jako subkultura a životní, módní, styl se tu rozrostl během devadesátých let a žije si svým životem, který je občas rozbouřen komerčním úspěchem nějaké jeho postavy na poli mainstreamu.
Hip hop - všichni, kdo se v něm sami/y nepohybujeme, si nejspíš vybavíme kluky v širokých kalhotách, rap a Eminema. Ale zkuste zapátrat v paměti, zda v ní najdete nějakou zpěvačku, djku nebo mc. Moc jich není. Na první i druhý pohled to totiž vypadá tak, že hip hop je "nezávislé", subkulturní vtělení hypertrofované mužskosti, jaká se v současnosti projevuje v západních společnostech. To je silné tvrzení, které, zdá se mi, platí o hip hopu obecně jako celku, ale ne nutně o všech jeho členech (zrovna tak, jako společnost není tvořena jen sumou jednotlivců).
Při sběru informací pro psaní článku jsem mimo jiné sledovala diskusi "Holky v hip hopu" na www.bbarak.cz, což je asi největší české hiphopové médium na internetu, a mluvila a psala si s několika aktivními členkami této subkultury.
V diskusi se, stejně jako v celé společnosti, projevují určité stereotypní významy a vlastnosti připisované buď mužům, nebo ženám. Jelikož i zde jsou osoby mužského pohlaví ti "neutrální", ti "běžní" a "normální", příznakovost a tedy zvláštnost se spojuje se ženami. (Proto také může existovat diskuse "holky v hiphopu", ale žádná "kluci v hip hopu" se neobjeví.) Kladou se tedy otázky typu "patří holky do hip hopu?" a i odpovědi "ano, patří" potvrzují, že kladení této otázky má smysl, tj. že přítomnost žen v hip hopu není samozřejmá.
Objevují se názory redukující ženy na pouhé otvory a vypoukliny, případně roboty do kuchyně, které většina lidí chápe jako ubohé výlevy, na druhou stranu je tiše přijímá jako (pro muže) velmi příjemnou okolnost.
"Krásky, nebo kurvičky"?
Téměř se zdá, že jeden z největších problémů současného českého hip hopu představují "kinder-hoperky", které "vůbec nerozumějí muzice a chodí na akce akorát sbalit kluky". Nosí obepnuté oblečení, a nejčastěji citovaným kusem oděvu jsou u nich "tanga vytažená až k lopatkám" (obě citace jsou z diskuse), čímž se snaží nadbíhat "klukům", kteří nejspíš hudbě rozumějí, ta pro ně je přece přirozeným prostorem, a rádi využijí příležitosti se s takovou dívkou vyspat. (Stále stejná situace, jako ve všech jiných oblastech.) Téma ženského vzhledu (a omezenosti, obé je dáváno do přímé souvislosti) se v diskusi na bbaraku přetřásá snad až příliš často, i když se tomu mnoho žen brání. Chci se proto u něj na chvíli zastavit.
Na "kinder-hoperky", "šlapky na mejdanech", "kabelkářky" se všichni většinou dívají s despektem, jiné dívky se proti nim vymezují, (možná proto, že) muži je považují za hloupé, ale milé zpestření večera. Žádná meziženská solidarita s obětmi mýtu krásy, ale naopak jejich odsouzení. Kde tyto dívky berou vzor pro svůj styl oblékání a způsob chování? Proč zrovna takovouto podbízivost spojují s hiphopem?
Stačí se podívat do archívu obrazů, které hiphopová kultura ženám nabízí. Obvykle je to silný muž-samec a kolem něj se ovíjí několik vnadných polonahých žen, které mu dělají "křoví". Místo určené ženám je zpravidla právě takováto funkce dekorace, tanečnice nebo sborové zpěvačky. Mnoho mladých hvězdiček debutuje v minimálním oblečení, je totiž potřeba je nadat něčím zajímavým, aby dosáhly nějakého komerčního úspěchu. Znovu tedy platí známá marketingová zásada sex sells. Cena za komerční úspěch ale bývá třeba sexuální obtěžování, protože ne každý si uvědomí, že sexy image je jen obchodní tah, a odhalující oblečení si vykládá jako nabídku k sexu. Oblečení a stupeň odhalení v sobě nese mnoho významů: například kombinace oblečený muž - polonahá žena nevypovídá jen o módě, ale zejména o moci, převaze a zranitelnosti. Proto uznávané hudebnice, které se vypracovaly a znají vlastní cenu a schopnosti, vystupovaly plně oblečené.
Tato tvrzení rozhodně nemají znamenat, že ženy jsou pouhými obětmi sexuálního využívání. To se naopak děje s jejich souhlasem a spoluprácí, nebo alespoň za jejich mlčení. Velký počet konzumentů misogynního hip hopu jsou právě ženy a spousta "obikinovaných" amatérských tanečnic se objevuje v klipech jako neplacený kompars. Důvodem, proč se na svém vykořisťování ženy podílejí, může být - zejména u černošek - omezený přístup k moci a majetku, takže ženy sex v různých formách dlouho užívaly a užívají jako směnnou hodnotu.
Násilí
Násilí různých forem je v hip hopu dosti rozšířené. A to ať už se jedná o symbolické násilí jako sexualizace nebo objektifikace, nebo o verbální, které se často vyskytuje v textech. Médii propraný Eminem je asi nejznámějším případem, ale je tu spousta dalších, třeba Puff Daddy, DMX, Dr. Dre a Jay-Z, kteří k ženám mluví tak jako pasák k prostitutce. Násilí je v textech prostředkem proti ženské "neposlušnosti".
Otevřeně sexuální a pro ženy urážlivé texty z českých kapel produkuje třeba Diwokej západ, ale drobné narážky na sexuální disponibilitu najdeme téměř všude. Na otázku, proč se členky subkultury proti takovýmto obrazům vztahů mezi pohlavími nebouří, se mi dostalo odpovědi, že sama mluvčí se s takovýmito texty neztotožňuje, ale pokud některé jiné dívky ("šlapky na mejdanech") ano, jsou v podstatě pitomé a je to jejich věc. To je, zdá se mi, smutný distanc od problému, zvláště když tyto texty nemluví jen o a k ženám, které se s nimi ztotožňují, ale mluví tak o ženách jako o skupině, která nevyhnutelně zahrnuje i ty, které se s takovýmito texty mlčky nesouhlasí.
Násilí v hiphopu bývá spojováno s americkým gangsta rapem 90.let, kdy se stalo motivem textů a image rapperů. Málokdy však pramenilo ze skutečných zkušeností, v mainstreamu to byl spíš dobrý způsob, jak upoutat pozornost. Tento image vyrostl na velmi silném stereotypu ultra násilnického a kontrole se vymykajícího černého muže, a dál jej posílil (široké kalhoty proklatě nízko jsou prý inspirované vězeňským oblečením).
Překážky aktivní účasti
Ženám, které do hip hopu chtějí vstoupit nějak aktivněji (a to i třeba i formou chození s nějakým aktivním mužem), se kladou různé podmínky. Jsou to podmínky jako inteligence a rozhled ve scéně. Zvláštní je, že takováto omezení pro muže nikdo nestanovuje. Diskutuje-li se možnost aktivního se podílení žen na tvorbě hudby, breakdance, malování graffitti atd., často se opakuje věta: "když bude dobrá, tak proč ne?". Jaksi se ale zapomíná na to, že nikdo není a nemůže být dobrý od začátku. Ani žádný muž takový není, rozdíl je ovšem v tom, že jemu se za nezkušenost nebudou lidé vysmívat tolik jako ženě, a také tuto nezkušenost nepřipíší na vrub jeho pohlaví/genderu.
Dalším problémem jsou technologie (zde je budu chápat jak ve smyslu hardwaru - zařízení jako mixák, tak ve smyslu softwaru - knowhow typu pouštění desek). S nimi obvykle spojujeme muže, od malých chlapců se očekává, že o techniku se budou zajímat, byli to muži, kdo přišel s drtivou většinou technologií. Proto se zdá spojení ženy a technologie/techniky nepatřičné. (Mluvím samozřejmě o spojení funkčním, ne o dekoračním či vedoucím k uspokojení, jako je tomu třeba v případě nového mužského časopisu Stuff.) Navíc se předpokládá, že žena není schopna technologii a potažmo nějakou kreativní činnost zvládnout a proto se objevují podezření typu: "To za ní dělal její přítel", "Dostala se k tomu přes postel".
V hiphopu se nutnost zvládnout technologie objevuje především v djingu, ale jisté znalosti musí člověk mít třeba i pro malování (typy trysek atd.)
(Při malování graffitti také ženy mohou čelit nebezpečím, které kluky tolik neohrožuje. Pokud se píše na opuštěných místech a v pozdních nočních hodinách, je tu riziko napadení nebo znásilnění.)
Objevuje se tu tedy několik zajímavých momentů, které strukturují mužskou a ženskou identitu. U žen je to jejich vizualizace, stavění do role pozorovaného a hodnoceného objektu, a zároveň jejich viktimizace za ochotu naplňovat tento "úkol" ("holka v chlapském hiphopovém oblečení NENÍ ATRAKTIVNÍ" vs. "zástupy barbín věčně řešících úplný sračky" - diskuse na bbaraku) a snižování jejich inteligence, což pak samo o sobě může působit jako velmi silná překážka jejich vstupu do scény. Spousta členek scénu tento rozpor pociťuje a snaží se z něj vymanit, apeluje na to, aby holky začaly něco samy dělat a přestaly se bavit o tom, co má správná hoperka nosit, a skoncovaly se snahou být permanentně sexy, brání-li jim to být opravdovým subjektem scény.
U mužů je to nezpochybňovaná kompetence ke všem hip hop konstituujícím činnostem. A samozřejmě jistý nádech hrdinství, které plyne z úspěšného zdolání nástrah při ilegální akci, jakou je především tvorba graffitti. Vůbec se tu prosazuje drsná a tvrdá stránka mužské identity, která se projevuje protiženskými texty a vůbec snižováním žen, a tlakem na to, ženskost v sobě neprojevit. To samozřejmě nevyhovuje všem mužům.
Aktivita žen
Abych však jen nelamentovala nad neutěšenou situací: v hip hopu je pár ženských mc, dj a b-girls. Nejde samozřejmě jen o počet, ačkoli ten může mít velkou váhu - jde jednak o to, že všichni se přesvědčují o tom, že obě pohlaví mohou a jistě by měla být stejně přirozenou a rovnou součástí hip hopové subkultury, a jednak o to, že dívky tak získávají vzory pro svou vlastní aktivitu.
Ze zahraničních hudebnic jsou to třeba MCs Roxanne Shante, MC Lyte, Queen Latifah, Rage, Bahamadia, Lauryn Hill a Missy Elliot, o nichž se v jednom článku říká "potřebujeme víc takových, jako jsou ony: silné a schopné ženy, které si razí svou cestu, aniž by se musely svlékat" (Ifé Oshun).
Na některých webových stránkách věnovaných hiphopu se o postavení žen ve scéně a o genderových otázkách diskutuje, třeba na webu skupiny Nam live se objevil průvodce djingem a manuál fíglů pro začínající djky.
Dále je tu projekt b-gYrL, který je určen ženám zabývajícím se "městským uměním" a sdružuje mnoho aktivit. Je to e-zin, online rádio a televizi, kapela, databáza a organizace spojující další podobné aktivity, a internetový obchod v jednom. V rádiu a televizi se pouští ženský rap, hip hop a neosoul.
V české scéně, zdá se, také roste počet žen i jejich sebevědomí, mluvila jsem třeba s djkou Kikou, mc Tchybo nebo b-girl Candy. A ty rozhodně nejsou jediné. Jak se vyjádřila jedna hip hoperka: "jsme tu a hned tak neodejdem"
Zdroje:
http://rap.about.com/gi/dynamic/offsite.htm?site=http%3A%2F%2Fb-gyrl.com%2F
http://rap.about.com/gi/dynamic/offsite.htm?site=http%3A%2F%2Fwww.at149st.com%2Fwomen.html
http://rap.about.com/gi/dynamic/offsite.htm?site=http%3A%2F%2Fwww.at149st.com%2Fwomen.html
www.bbarak.cz, diskuse Holky v hip hopu
komunikace s Candy, Tchybo, Kikou, Patos
zajímavé linky pro b-girls:
cas | 
Zde hledá
http://pokemon-ufuvqvj.kinokaze.info/index.html pokemon 4ever http://pokemon-ufuvqvj.kinokaze.info/index.html pokemon 4ever