Jsme kolektiv seskupený kolem zinu Bloody Mary, který vychází už od roku 2000 a snaží se šířit myšlenky Riot Grrrls.
Hnutí Riot Grrrls vzniklo v roce 1991 v USA v New Yorku a Olympii a rychle se rozšířilo po Spojených státech i Evropě. Objevilo se v nezávislé, především punkové subkultuře a bylo reakcí dívek a žen, které se zde pohybovaly, na stále přetrvávající patriarchální uspořádání, jednání i myšlení této zdánlivě svobodné scény. Ženy, které se pojmenovaly Riot Grrrls (něco jako Vzpurný holky) - "grrrls" proto, že toto slovo obsahuje mocné a vzteklé zavrčení "grrr" - začaly zakládat vlastní kapely a ziny, protože už je nebavilo být jen pasivními konzumentkami mužské hudby, obdivovatelkami mužských muzikantů a čtenářkami časopisů s mužskými tématy, která se obecně předkládají jako genderově neutrální. Riot Grrrls se setkávaly a vytvářely nehierarchické kolektivy, kde diskutovaly, vydávaly své časopisy a snažily se řešit problémy, které je trápily a o které se nikdo valně nezajímal. Jedním z velkých témat pro ně bylo násilí na ženách a sexuální zneužívání, s nímž mělo mnoho mladých dívek zkušenosti. Na základě toho se zrodila typická image RG - dětské šatičky, těžké vysoké boty, culíčky a rozmazaná rtěnka a na čele, prsou či břiše nápisy jako "kurva" nebo "děvka".
Riot Grrrls se však nezaměřovaly "pouze" na ženské otázky, šlo jim například i o práva zvířat, boj proti rasismu a homofobii.
Riot Grrrls bývaly často nařčeny z přílišného separatismu a nenávisti k mužům, což ale bylo spíše mediálním výmyslem, který znovu oživil mýtus nenávistné a agresivní feministky. Na tento "separatismus" říkáme ano i ne. "Ne" proto, že se nechceme uzavírat a protože víme, že na řešení problémů, jež se týkají celé společnosti - a genderový útlak jistě takovým problémem je -, se musejí podílet všichni členové a členky této společnosti , ne jen její jedna část. Uvědomují si to i muži s profeministickým smýšlením, a tak se vedle Riot Grrrls objevili i Riot Bois. "Ano" ale říkáme proto, že se jako ženy někdy chceme bavit o věcech, které muži neznají, a které proto někdy obtížně chápou. Proto, že chceme vytvořit atmosféru solidarity mezi dívkami, které jsou dnes spíše nuceny mezi sebou soutěžit o přízeň mužů. A také proto, že je-li celý (veřejný) svět mužský, chceme vytvářet svůj svébytný, ženský prostor, kde by zazněly naše hlasy, jež je jinak v onom "neutrálním", "všeobecném" světě slyšet jen velmi málo. Proto jsme se také v Bloody Mary věnovaly tématům jako mýtus krásy, menstruace, prostituce nebo těhotenství.
Riot Grrrls většinou pocházely ze střední třídy, byly to mladé bílé ženy, Američanky, dobře ekonomicky zajištěné, takže často neviděly problémy, o nichž začala mluvit až třetí vlna feminismu -spolu s útlakem na základě genderu na ženy působí diskriminace kvůli jejich rase a původu, věku a vzhledu, sexuální orientaci, třídnímu původu atd. My se však tyto aspekty snažíme reflektovat a uvědomovat si rozdílnost žen, a zároveň bojovat proti tomu, co je diskriminuje celkově jako skupinu.
Bloody Mary je poměrně volné a otevřené seskupení, spojuje nás odpor proti sexismu a patriarchálnímu nastavení společnosti, myšlenky Riot Grrrls a kritický postoj vůči kapitalismu a útlaku obecně. Stejně jako jiné Riot Grrrls máme blízko k anarchismu, ale ne všechny se jako anarchofeministky definujeme. Vymezujeme se proti liberálnímu feminismu a jeho pojetí osvobození žen jakožto pouhého vyrovnání nerovností mezi gendery v tom smyslu, že ženám bude umožněno totéž, co mužům. Nemyslíme si, že genderovému útlaku lze zamezit legislativními změnami, které vnímáme jen jako kosmetické. Dále se v duchu Riot Grrrls stavíme proti příliš akademizujícímu a suchému feminismu. Riot Grrrl feminismus je úzce spojen s nezávislou D.I.Y. kulturou. Jde v něm o hravost a tvořivost, chce se bavit, a přesto se stále zabývat vážnými politickými otázkami. Chceme-li vytvořit alternativu stávajícího patriarchálního, kapitalistického a ponurého světa, osvětlovaného pouze televizními obrazovkami, musí to být alternativa se vším všudy, a tedy i se zábavou.
Chceme si v sobě udržet malou vzpurnou holku, která ještě není sešněrovaná společenskými konvencemi, které se v dospělosti, když už jsou tolik zažrané pod kůži, jen těžko boří.
Emča | 5. prosince 2005 v 22:25 | 
Zde hledá
Dobrej manifest. Sám sebe bych definoval jako anarchistu a volnomyšlenkáře. I když jsem muž (spíš kluk je mi teprv 18) tak podporuju vaší myšlenku. PS:Doufam že se bude vaše stránka dál vyvíjet, ale chtělo by to trochu změnit barvy, je to trochu nepřehledný.