Dějiny prostituce II.

11. prosince 2005 v 21:35 | Kamila |  Číslo 8 - Prostituce
sociální kontext a struktura
Vraťme se znovu do historie, přesněji do starověkých civilizací. Jak již bylo řečeno, byla zde prostituce nejprve spjata s uctíváním bohyně plodnosti. Jako prostitutky tedy z 90% fungovaly chrámové kněžky. U babylónských kněžek bohyně Ištar se navíc věřilo, že svými masážemi dodávají energii, svým dotykem léčí pohlavní choroby. Navíc učily muže společenskému chování, což byla jistě činnost záslužná. V Egyptě kult plodnosti chyběl, proto zde nebyla ani prostituce tak významná, ale přesto kněžky působily v chrámech bohyně Isis - vlídné bohyně mateřství. Kněžky si vůbec nežily špatně, jedna si dokonce ze svých výdělků nechala postavit pyramidu. Právě s nedostatkem ženských božstev a jejich kněžek začala v Egyptě prostituce pronikat do civilní společnosti, tedy do ulic, a odtud se difúzí šířila dále do starověkého světa.
V Bibli, v knize Mojžíšově, se dozvídáme, že není špatné, když muž spí s prostitutkou, ale když jí za to nezaplatí.

Také v Izraeli byl nejrozšířenější rituální chrámový sex, stejně jako v Sýrii a Mezopotámii. Izraelské ženy uctívaly bohyni plodnosti Ašeru a v knize Mojžíšově jsou její kněžky a kněží označovány slovem kedeš/kedešah. Oproti tomu Starý zákon již prostituci ostře kritizuje; navíc předkládá dva známé biblické prototypy ženy: dobrou a špatnou. Dobrá žena je poslušnou manželkou, neposkvrněnou dcerou nebo ještě lépe věrnou otrokyní. Špatná žena (= prostitutka) je pak nestoudná, arogantní, vzpurná, vyzývavá a svůdná. Prostitutkou ale není žena, která si za sex nechává platit, ale taková, která si udržuje sexuální svobodu nebo je nevěrná manželovi. Jak se dále dozvídáme, není to naštěstí její vina - takto se chová každá žena, na kterou řádně nedohlížejí otcové a bratři. Pouliční prostitutky byly hráčkami na loutnu, které stály nahé ve dveřích svých červeně označených domů a pokřikovaly na kolemjdoucí potenciální zákazníky.
Veliký sociální rozmach zažila prostituce až v antickém Řecku, kde byla převážně oddělena od náboženského rámce, až na několik kněžek v chrámech Afrodity či Artemidy. V antickém Řecku byl prostituce považována za jediné možné povolání pro ženy, které si chtěly udržet svobodu. Existovaly zde tři kategorie prostitutek: deiktridy, auletridy a hetéry.
Deiktridy ("výstavní dívky") byly nejspodnější vrstvou. Většinu z nich tvořily otrokyně, které se zkrátka vystavovaly nahé v oknech a dveřích, aby nalákaly zákazníky. Tyto ženy nesměly před soumrakem vycházet do ulic.
Prostřední kategorií byly velice oblíbené auletridy, tanečnice, komediantky a zpěvačky.
Nejvýše stály v tomto společenském žebříčku hetéry - společnice. V roce 400 př.n.l. jich v Řecku působilo 135. Byly to luxusní prostitutky, velmi vzdělané ženy, které podle dobových zpráv převyšovaly nejen ostatní prostitutky, ale i všechny ostatní ženy. Noc s hetérou byla 100x dražší než noc v nevěstinci. Byly to ženy velmi bohaté, vlastnily luxusní domy s krásným zařízením a spolu s auletridami dominovaly ulicím, divadlům, veřejným slavnostem a objevovaly se i v politickém životě. Když Démosthenes přišel za hetérou Lais a ona mu sdělila mnohem větší sumu, než s jakou počítal, řekl: "Nejsem ochoten zaplatit tak vysokou cenu za něco, čím může utrpět má pověst." A Lais mu odpověděla: "Já nejsem ochotna prodat se levněji. Neboť v takovém případě by utrpěla má pověst." Sama Kleopatra se chlubila, že její otec pocházel z rodu slavných státníků a generálů a její matka z téměř nepřerušené řady hetér. Z této doby již také existují konkrétní doklady mužské prostituce.
V Indii též existovaly 3 kategorie prostitutek a i zde byla kariéra prostitutky jedinou alternativou života manželky - otrokyně. Lehké ženy zde nosily rudé šaty a zlaté šperky, neboť věřily, že je rudá barva ochrání před démony. Zde byla ještě prostituce spjata s kultem plodnosti. Lehké ženy též uctívají Krišnu - flétnistu, který je již 3000 let jejich ochráncem. Věří, že je jedním z nich. V přítomném čase mluvím záměrně, neboť chrámová prostituce funguje v Indii dodnes.
V Indii byly nejníže postavenou kategorií vecya - lehké holky, o stupeň výš byly devadatsi - chrámové kněžky a na stupni nejvyšším stály ganiky, indická obdoba hetér, které směly vlastnit peníze, půdu a otroky. Hinduismus ukládá vysoké tresty za znásilnění (na rozdíl například od dnešních západních společností). Muž, který tento zločin spáchal, byl navždy zavržen. Homosexualita byla tabu.
Vrcholem rozvoje starověké prostituce bylo období Říma. Římské ženy byly svobodnější než řecké jak v manželství, tak i v sexu. Římané zastávali názor, že sex může mít člověk s každým, kdo ho přitahuje a je svolný. To mělo za důsledek úbytek manželských svazků, protože sexuální volnost byla téměř neomezená. Císař Augustus se tento stav snažil změnit pokutami pro neprovdané a odměnami pro několikanásobné matky, ale rebelující ženy to vyřešily tím, že se nechaly zapsat do státního registru prostituujících. V Římě tedy vzkvétal volný sex téměř všude - v divadlech, termách, Lupanáriích (organizovaných nevěstincích před hradbami města, kde byli k dispozici muži i ženy), fornices (malých domkách na kolonádě) či na stabulách, což byla otevřená prostranství, kde se provozovaly orgie. Prostitutky chodily oděné v bledě modrém hedvábí, vlasy měly obarvené na blond nebo na zrzavou. Existovalo mnoho výrazů, rozlišujících druhy prostitutek: vlčice volala na muže, pekařka pekla koláčky ve tvaru pohlavních orgánů, hřbitovnice odchytávala truchlící muže na hřbitovech, straka okrádala, doriska seděla v okně a fellatrix byla odbornicí na orální sex. Významnou ženou Říma byla Theodora, bývalá prostitutka a manželka císaře Justiniána, která provedla první reformu prostituce: zakázala zaměstnávání nezletilých v bordelech a zařídila prostitutkám a otrokyním zákonnou ochranu před násilím. V Římě vzkvétala i prostituce mužská. Oblíbeni byli zvláště sportovci a atleti, kteří dělali společnost císařům (Nero, Caligula…) a výjimečně ženám z vyšší společnosti.
Jistě nejznámější a nejzajímavější ženou v dějinách prostituce byla Máří Magdalena. Tato žena stála v popředí žen - učednic Kristových, byla přítomna snímáni Kristova těla z kříže (zatímco mužští učedníci dostali strach a raději odešli na ryby) a byla i při jeho zmrtvýchvstání.
Máří způsobila rozpor mezi teology. Podle různých evangelií (Filip, Jákob…) byla ve 4. a 5. století běžně označována zas Kristovu milenku. Vzhledem k prvotním křesťanským praktikám však byla každá prostitutka z církve exkomunikována. A tak, aby nikdo nemohl mít pochybnosti, papež Řehoř prostě a jednoduše v roce 590 popřel to, co bylo v evangeliích napsáno o vztahu Máří a Ježíše Krista. Ona sama v jednom z nich říká sama o sobě: "Já jsem první a poslední, ctěná i pohrdaná, děvka i svatá, žena i panna, zlatá a plodná." A že svatých prostitutek bylo opravdu dost, není třeba připomínat.
Ve středověku, 14. a 15. století, se na prostituci začalo pohlížet negativněji. Ve středověkých městech ale bylo možné najít lázně, kde se zároveň poskytovaly sexuální služby, bordely i holky na ulici. Mnoho prostitutek bylo vdaných a žilo se svými muži a dětmi. Centrální funkci získaly v této době nevěstince. Ne nadarmo byly srovnávány s kláštery - bordelmamá (= abatyše) se o své svěřenkyně (= jeptišky a novicky) starala opravdu svědomitě. Učila je číst, psát, společensky vystupovat a dodržovat osobní hygienu. O necudnosti nemohla být řeč - v této době byla v evropských bordelech povolena pouze misionářská poloha a společnost vedla lítý boj proti homosexualitě.
V pozdním středověku se z prostituce stalo dokonce cechovní řemeslo a jako takové získalo i své specifické oblečení, někde i své vlastní čtvrti (Skandinávie). Od raného středověku nosily lehké ženy velký rozparek, aby bylo vidět, jaké mají nohy, a chodily nalíčené. V pozdním středověku pak nenosily klobouky, jejich kroje měly přísná pravidla a výrazné barvy. Ve Vídni byla typická žlutá stuha, v Lipsku žlutý čepec s modrým lemem, v Čechách modrá vesta, v Milánu černý čepec, V Bernu a Curychu červená hučka a ve Florencii zvoneček na čepici a rukavicích. V celé Evropě pak byla povinná šarlatová stužka.
Znásilnění bylo v 15. a 16. století velmi častým jevem, a na jeho obhajobu vymyslela církev trend, který se udržel dodnes: Dívka, která jde po ulici sama a je vyzývavě oblečená si za znásilnění může sama a říká si o něj. To, že byla dívka znásilněna, všem ukázalo, že je děvka. A tak se jí potom skutečně stala. Na to reagovala Lyonská měšťanka M. Chasseratová: "My, nevinné ženy, jsme stále loveny muži, kteří si myslí, že mají právo na všechno na světě, a že sami stojí nad zákonem, zatímco nám nic neprominou. Bez výčitek svědomí se nechávají unášet jednoduchostí vagabundů. Můžeme být nařčeny z nevěry, jestliže se jen na jednu minutu ocitneme v zorném úhlu nějakého muže. Nejsme manželkami ani kamarádkami, pouze vězni uchvácenými nepřítelem. Na rozích ulic a po hospodách se po nás muži sápou, rvou nás na kusy, zatracují nás a obviňují ze všeho možného a požadují od nás věci, které by sami nenabídli ani ve snu." Zajímavá byla také církví stanovená hranice mezi hříšnicí a prostitutkou - bylo to 40 mužů.
V 16. století se spolu s protestantskou reformací začalo proti prostituci ostře brojit. Protestanti tvrdili, že prostituce, celibát a papežská církev mají mnoho společného, neboť celibát zastírá smilstvo církevních hodnostářů. Byli velmi důslední - exkomunikovali prostitutky z církve, stříhali jim vlasy, řezali uši a následně je vyháněli z měst. V polovině 16. století byly uzavřeny téměř všechny bordely v Evropě, jedinou "oázou lásky" zůstal Curych. Prostitutky, které ztratily zájem o svou profesi, byly umístěny do tzv. Magdalénských domů, kde byly převychovány do tradiční role manželky a matky.
V 17. století se objevil nový fenomén - kurtizány. Ty se v mnoha ohledech velmi podobaly antickým hetérám. Byly společenské, vzdělané, sečtělé, hrály na harfy, recitovaly poezii, psaly, mluvily několika jazyky včetně latiny. Barvily si vlasy na blond podle Boccacia. Madony vyšly z módy a ideálem ženy se stala kurtizána. Renesance zkrátka změnila Evropu od základů a velmi uvolnila morálku ve společnosti. V té době bylo jen málo prostitutek starších 25ti let.
V 70tých letech 18. století se v Paříži dokonce objevily organizované mužské nevěstince. V 19. století byla Francie stále střediskem sexuálních služeb. V roce 1860 bylo v Paříži registrováno 30 000 žen. Prostitutky se v této době stávají také prototypem literárním, ale o tom později. Bordely jsou třídně rozdělené - Dům snášenlivosti je na nejnižší úrovni, Dům průchozí je klasický hodinový hotel a Dům dostaveníček je natolik luxusní záležitostí, že je obsažen i v cestovatelských příručkách. V bordelech je v této době běžná mužská prostituce a lesbická láska. Prostitutky jsou vzdělané, pouze 10% z nich je negramotných, jsou obecně popisovány jako dětinštější, nábožnější a romantičtější než ostatní dívky. Navíc rády a často čtou milostné romány.
V době kolem první světové války začíná být prostituce kriminalizována, začíná se objevovat tzv. obchod s bílým masem. V románech, a nejen v nich, jsou dívky unášeny zloduchy do tureckých harémů a neworleanských bordelů, kde "musí být k dispozici černochům". Něco pravdy na těchto zvěstech jistě bylo - z Asie byly do USA pašovány dívky, převážně čínské, které ze zoufalství často páchaly sebevraždu.
Zajímavý přístup k placenému sexu se objevil za druhé světové války v Japonsku. Oproti Rusku a USA, kde byl modelem vojáka odvážný a věrný manžel, nutili japonští velitelé své svěřence před válečnými akcemi k sexu s prostitutkou, aby se odreagovali a zbavily stresu. To byl základ úspěchu, který měl hezký název "válečná mystika".Vojáci ale volili spíše obyčejné dívky, které si za své služby platit nenechaly - šly s vojákem dobrovolně a s obdivem k jejich odvaze a uniformám. "Prostitutky s rudými rty a vyčesanými vlasy uvolnily místo sladkým dívenkám ze sousedství", jak tvrdí historické prameny. Proti tomu vytáhli do boje američtí lékaři, kteří neměli tyto dívky pod kontrolou. Jejich nepsaným heslem bylo: "Když už musíš, tak jedině s děvkou." Tak hrozilo menší riziko nákazy, protože prostitutky absolvovaly pravidelné prohlídky. V hitlerovském Německu byla prostituce přísně kontrolována a prostitutky musely nosit černou hvězdu. Často také končily v koncentračních táborech. Výjimečné postavení měly pouze tzv. Einsatzfrauen, které provázely vojáky na válečných akcích nebo byly dosazovány do okupovaných zemí, kde místní dívky nebyly německým důstojníkům po vůli.
V 80tých letech našeho století se v Americe objevil nový fenomén - call girls. Byly to společnice na úrovni, elegantní, vzdělané, duchaplné, většina těch mladších byla studentkami práv či ekonomiky. Těmi se proslavila společnost CACHET, vedená seriózní dámou Sheilou Devin. Dívky z její společnosti četly pravidelně denní tisk, aby se se svými klienty mohly bavit o aktuálních problémech. Společnost CACHET nabízela svým klientům dívky zdravé a navíc "zaručeně ne feministky". Tyto dívky braly asi 4000$ za hodinovou službu.Do módy se dostávají autobiografie prostitutek a zcela nová definice prostitutky jako dítěte z rozvrácené rodiny, sexuálně zneužívaného, týraného, jako ženy, která je kleptomankou, frigidní a má silné sklony k lesbickým vztahům a sebevraždě. Jejím autorem byl newyorský psychiatr Harold Greenwald. Koneckonců, společnost se vždy musí očistit od nežádoucích jevů.
S nástupem druhé vlny feminismu v 60. a 70. letech 20. století se objevuje také mnoho zajímavých aktivistek. S prostitucí měla asi nejvíce společného Margo St.James, která byla původně rozhodnuta studovat práva, ale když viděla, jak ve skutečnosti fungují, začala se zajímat o právní zabezpečení prostitutek. V roce 1970 uspořádala v San Franciscu Maškarní bál lehkých žen, jehož výtěžek byl použit jako základní kapitál k založení 1. odborové organizace prostitutek COYOTE. Odborových organizací tohoto druhu vzniklo v pozdějších letech mnohem více.
Dalším heslem této doby byl citát Margaret Mead, která tvrdí, že "Svoboda ženy zahrnuje fakt, že si může vybírat i odmítat muže." Příkladem pro některé prostitutky byla i významná anarchistická aktivistka Emma Goldmann, která svého muže a syna zabezpečovala svým výdělkem z prostituce a nabádala ženy, aby dělaly totéž. Za velmi radikální byl považován názor Simone de Beauvoir, která hlásala, že "Člověk se nesmí ptát, proč ženy provozují prostituci, ale proč to dělají jen některé."
Svobodné ženy se v 60tých letech spontánně srovnávaly s prostitutkami a feministky té doby si žertem říkaly děvky, aby tak poukázaly na svůj program sexuálního osvobození. Význam prostituce v této době však klesal. Docházelo k její diferenciaci a specializaci a v jejím rámci se oddělovaly avantgardní proudy. Prostitutky ženské hnutí inspirovalo a boj za ženská práva braly jako přirozený a samozřejmý. Želbohu, feministky 2. vlny prostituci jako přirozenou nebraly a prostitutky považovaly za sexuální otrokyně, které potřebují spásu a politování. Tím je naprosto zdiskreditovaly a nakonec odkoply. Prostitutky se ale po tomto neúspěchu nevzdaly a v 70. letech začaly na protest proti policejnímu násilí na nich páchaném vytvářet silné odborové organizace. Jejich hlavními požadavky byla dekriminalizace prostituce, právní zabezpečení, svoboda projevu, právo na sňatek, trestní stíhání násilníků a zákaz odebírání dětí (v 80. letech bylo v Anglii 70% prostitutek svobodnými matkami).
Proti prostituci se stavěly zejména tzv. akademické feministky, protože zastávaly názor, že diskredituje feministické snahy. Patřily mezi ně například známé aktivistky Betty Friedan, Kate Millet nebo Gloria Steinem. Problém konzervativního feminismu druhé vlny byl, že jeho aktivistky sice mluvily za všechny ženy, ale prostitutky prostě odsunuly na vedlejší kolej. Známé heslo z té doby "To je moje tělo a já si s ním můžu dělat co chci." si však prostitutky vzaly za své, stejně jako motto, že žena musí o svém těle rozhodovat sama. V této době se jako jeden z důsledků ženského osvobození objevuje mužská prostituce a gigolové ve stále větší míře. I v této oblasti mají mimochodem muži dvakrát vyšší platy.
S dostupností drog se rozmáhá pouliční prostituce mladých narkomanů a výrazně se zvyšuje počet nakažených virem HIV. V Evropě bylo v 80. letech HIV pozitivních prostitutek a prostitutů 3 - 4%, v USA 5 - 6%. V 90. letech mají prostitutky 500 - 1500 partnerů ročně a velmi dobře se starají o své zdraví. Je to vidět i na statistikách, podle nichž trpí pohlavními chorobami 5% prostitutek oproti 25% univerzitních studentek.
Hrozba AIDS nakonec stimuluje ženskou solidaritu. S příchodem velmi liberální 3. vlny feminismu v 80. letech, která "nesouhlasila s konzervativností a puritánstvím svých matek" začalo sbližování a spolupráce feministek s prostitutkami. Začínají vznikat zajímavé projekty, například časopisy různých spolků či různě zaměřené neziskové organizace. To samé se děje i u nás, asi nejznámějšími organizacemi jsou Rozkoš bez rizika, která prostitutkám zabezpečuje právní a lékařskou pomoc a jejíž součástí je například i velmi úspěšný divadelní soubor složený z prostitutek a prostitutů, nebo La Strada, která pracuje na prevenci obchodu se ženami a provozuje krizovou linku pro ženy, které se staly obětmi násilí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Romik Romik | 20. května 2006 v 17:20 | Reagovat

fuuuuuuuuuuuuuuuuj......smrdí ti dzecko!!!!!!

2 Hugo Hugo | 2. srpna 2007 v 11:35 | Reagovat

Proč to kazíte tak hrozným podkladem?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama