Bloody Mary riot grrrl zin

Daly jsme dohromady další várku triček s motivy "Gender Fuck" a "No girls, no boys, no government". Máme různé velikosti a barvy (potisk černý, kromě tmavých triček, kde je červený).

Jsou za 100 korun a můžete si o ně napsat na genderfuckfest@centrum.cz, anebo jsou v Praze k dostání v Infoshopu, Truhlářská 11, a Gender Studies, Gorazdova 20.

The Gits byli americká punková skupina, která spolu s dalšími kapelami ovlivnila seattleskou hudební scénu v počátku 90. let, odkud se pak vynořily kapely jako Nirvana neb Soundgarden.

Gits ale nikdy takového komerčního úspěchu nedosáhli, ačkoliv jejich existence, nebo jejich osud výrazně ovlivnil dění v tamější hudební a aktivistické komunitě.

Gits byli původně z Ohia, kde se v roce 1986 dali dohromady kytarista Joe Spleen, basák Matt Dresdner, bubeník Steve Moriarty a zpěvačka Mia Zapata. Zapata byla hodně ovlivněná bluesem i hardcorem, a její hlas připomíná něco mezi Brody Armstrong z Distillers a June Carter (kterou určitě znáte taky, třeba z jejích duetů s Johny Cashem).

v pondělí 7.12. se můžete těšit na další genderové promítání v Revolveru (Mečislavova 8, Praha 4). Začátek ve 20 hodin.

Tentokrát to pojmeme trochu netradičněji a na základě ukázek budeme diskutovat film Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky.

Kriticky se zaměříme na pojetí feminismu "první dámy českého filmu" a to jak ve filmu, tak v její mediální prezentaci. Dále budeme diskutovat, jak Věra Chytilová pojímá vztahy mezi muži a ženami, jací podle ní muži a ženy jsou. Hlavní část přednášky/diskuse pak bude tvořit zamyšlení nad znásilněním a následnou reakcí (kastrací) v tomto filmu, na které budeme nahlížet ze širšího společenského, mediálního i filmového kontextu.

Film i přednáška a diskuse bude probíhat v českém jazyce.

Momentálně jsem dočetla knihu od afroamerické spisovatelky Toni Morrison Milovaná (v originále Beloved) a můžu říct, že mě to totálně vyřídilo.

Jednak proto, že tak kniha je docela těžká na pochopení, prolínají se tam různé časové roviny, přítomnost a vzpomínky, ale i reálno a svět "záhrobí", a proto, že jazyk, kterým postavy mluví, je plný náznaků.

A jednak proto, že je to román z prostředí černošských otroků a otrokyň v Americe konce 19. století. Morrison se inspirovala skutečným příběhem jedné uprchlé otrokyně, která raději zabila své děti, než aby dovolila, aby se vrátily zpět ke svému pánovi na otrkářský Jih. Kniha je hodně smutné a zoufalé čtení, protože si tu člověk uvědomuje a opravdu prožívá, co to byl otrokářský systém. Ve škole jsem se nikdy pořádně nedozvěděla, co to bylo, kromě klasických věcí, jako že byl nějaký obchod mezi Afrikou, Amerikou a Evropou, a že bylo abolicionistické hnutí a válka Jihu proti Severu. Co to ale otroctví bylo pro samotné otroky, to je podle mě v Čechách docela neznámá věc. Otroci byly kupováni a prodáváni, bez ohledu na nějaké rodinné svazky a vztahy - Morrison píše, jak pro jednu postavu knihy bylo zvláštní zjistit, že na jedné farmě žily celé rodiny otroků - že je bílý páni prostřě neodtrhli a neprodali, podle toho, jak se jim to hodilo. Emocionálně se na někoho vázat bylo nebezpečné - protože bylo velice pravděpodobné, že vaší blízcí budou trpět, že je prodají nebo zabijí. Láska znamenala zklamání a citovou bolest.

Černošky byly zdrojem nové pracovní síly - proto k nim páni "připouštěli" muže, a nebo s nimi spali sami, aby řady svých otroku zdarma rozšířili. Otrokyně musely pánům poskytovat sexuální služby, i když třeba měy mezi otroky svého partnera... Bičování, svazování, udidlo v ústech - to byly různé tresty na neposlušnost. Morrison ale ukazuje, že to byla vlastně brutální nadstavba samotné podstaty otroctví, a to, že lidé si nepatřili sami sobě - hlavní hrdinka knihy, Sethe, si po překročení hranic Jihu a Severu uvědomuje, že teprve od této chvíle jí patří její tělo a teprve od této chvíle může začít dělat věci, které předtím nikdy nepoznala: plánovat bdoucnost a rozhodovat se.

Kniha nabízí kromě dobrého literárního zážitku a informací o otrokářském systému i východisko pro úvahy o dnešním světě, třeba o tom, jak jsme svobodní či nesvobodní nejen ve vztahu ke své práci a také o tom, jestli posunutí hranice humánního zacházení od hranice bílí-černí k hranici lidé-zvířata není strašně nedostatečné.

V pondělí 23.11. se můžete těšit na další genderové promítání v Revolveru (Mečislavova 8, Praha 4). Začátek ve 20 hodin.

Pustíme si Vždyť já jsem roztleskávačka! / But I´m a Cheerleader

Jamie Babbit

85 min., anglicky s českými titulky

Rodina zděšená, přátelé rozčarovaní - proč? Sedmnáctiletá Megan je vegetariánka a mezi její idoly patří ženské osobnosti. To může znamenat jediné: ačkoliv roztleskávačka školního fotbalového týmu, Megan je homosexuální! Ale pomoc je nablízku… Nápravné centrum vedené sympatickou zastánkyní tradičních hodnot a pět jednoduchých kroků k heterosexualitě. Film z počátku zdánlivě flirtuje s žánrem společenské satiry, poté se ale mění ve výbušnou, místy romantickou komedii. Formou úsměvného příběhu o centru, kde se snaží mládeže na scestí zbavovat homosexuality podobně jako drogové závislosti, se autoři filmu vyrovnávají s předsudky a zavedenými sociálními úlohami obou pohlaví.

Příští středu, 25.11., od 20:00 proběhne v infoshopu Truhlářské 11 promítání absolventského filmu Hany Železné "Má Vlasta".

Anotace: Na známou pověst o Dívčí válce navazují úvahy několika žen o tom, jaký posun se od vzniku mýtu odehrál. Jak vnímáme téma ženy-političky, téma zneužívá ženského těla či téma ženy bojovnice dnes?

Projekci bude následovat diskuse s autorkou a Pavlou Jonsson.

Benefiční nášivky na ABC a Bloody Mary, kus za 25 Kč.

K dostání v Infoshopu U tichého Františka, Truhlářská 11 a v Revolver infoshopu, Měčislavova 8, Praha4 - Nusle.

Kompletní program:Začněte se bránit! - Akce proti násilí na ženách pod záštitou herečky Ivy Pazderkové

Akce pořádají: NESEHNUTÍ, Persefona, Magdalenium, Amnesty International Brno, Gender centrum FSS MU, Gymnázium Slovanské náměstí
Akce podporují: klub Mersey, Jan Outlý a Škola bojových umění a sebeobrany, Metropolis, Marcus Gallery, Kult